„BDSM je můj smysl života,“ říká Lucie, kterou fascinovala bolest už na základní škole
Lucko, ve tvém případě se dá říct, že se věnuješ BDSM od dětství. Je to tak?
Zní to teda hodně divně, ale je to vlastně tak trochu pravda. (smích) Nejlepší na tom všem je, že cesta k BDSM začala díky něčemu, co možná na první pohled mohlo vypadat jako jeho součást, ale nic nemohlo být vzdálenější. Mluvím o emo stylu. Dnešní generace už je nezná, ale když jsem chodila na základku, byli emaři a emařky na vrcholu popularity. Lidi, co v médiích a ve společnosti prosluli tím, že se kromě nošení černého oblečení a divných účesů navíc řezali žiletkami. Což je sice úplná blbost, ale to už dneska nikomu nevysvětlíte. Šlo o skandalizaci jen několika málo případů, já osobně jsem nikdy nepoznala jediného emaře, který by se schválně poškozoval.
Každopádně tohle je ten důvod, proč by si lidi mohli myslet, že emaři měli či mají blízko k BDSM. Je to ale úplně jiný směr a navíc emo nemá s fyzickou bolestí nic společného. Ale abych nevyprávěla o nich, ten aspekt toho řezání žiletkou mě zaujal. Konkrétně tím způsobená bolest. Nedokázala jsem pochopit, co na ní někoho vzrušuje, proč po ní touží. A tak jsem začala hledat na internetu. Netrvalo to vůbec dlouho a ještě před koncem deváté třídy jsem měla o BDSM komunitě leccos načteno. Tím to ale všechno jen začalo.
Napadá mě, že přechod na střední školu je dost zásadní životní změna. Do toho sis přidala v podstatě tehdy ještě dost neprobádanou a leckdy velmi intenzivní součást života dospělých. Nevím, co všechno jsi už tenkrát věděla, ale jak na tebe v polovině puberty tohle všechno zapůsobilo?
Přišlo mi to úplně v pohodě. A protože jsem nikdy nebyla na nějaké extrémy, jakmile moje hledání směřovalo k nim, raději jsem přešla jinam, nebo na nějakou chvíli přestala. Jo, trochu jsem se i styděla. A jak říkáš, měla jsem o prázdninách jiné starosti. Na svou střední jsem šla ze třídy úplně sama, takže spíš než nějaký fetiš mě zajímalo, jestli si dokážu udělat nové kamarádky, jak mi půjde učení, jestli jsem si vybrala dobře... Prostě takové ty klasické středoškolské starosti. Ale jakmile jsem si po prvním měsíci zvykla na nové prostředí a lidi, můj zájem o fyzickou bolest se zase naplno vrátil.
Na co všechno jsi tedy na začátku narazila a jaká praktika tě nejvíc zaujala?
On se úplně nedá separovat typ informací, která jsem četla a viděla poprvé. Prostě jsem hledala všechno k bolesti a jeden z milionu odkazů byl ohledně BDSM. To když jsem rozklikla, otevřel se mi článek, kde autor ve stručnosti slovně popisoval všechny různé stupně a podoby BDSM. Takže v základu jsem na začátku „věděla“ skoro všechno. Překvapilo mě, že nejde rozhodně jen o bolest, že to má mnoho vrstev. U lecčeho mě nezajímal raději ani obrázek, u něčeho jsem si jej dohledala a pak se u toho styděla. Prostě, narazila jsem na začátku na hodně věcí, ale ne všechny jsem v 15 letech logicky chtěla vyzkoušet. A nejvíc mě asi tenkrát zaujala ženská dominance. Vyzkoušet si stav absolutní nadvlády nad partnerem. Zkusit vnímat jeho bolest. Ale já neměla do té doby ani jeden vztah, takže to byla skutečně vysoká říše fantazie.
Kdy přišla první zkušenost?
Ještě v prváku. Byl to můj spolužák, takový jeden z těch třídních hloupoučkých frajerů, co si myslí, že všechny ohromí jeho svaly nebo sportovní nadání. Někdy na začátku jara, kdy jsem se začala poohlížet po klukovi, mě oslovil a na férovku mě pozval k sobě o víkendu do postele. Já souhlasila právě pod podmínkou, že bude plnit moje přání. A vyšlo to. O pár dnů později jsem měla jak svůj první BDSM zážitek, tak i svůj první sex.
Pokud někoho zajímají detaily, šlo jen o vzájemné mačkání bradavek a lehké škrcení z mé strany. Jinak proběhl docela romantický zážitek. Pro něj to sice nebylo úplně poprvé, ale extra zkušený taky rozhodně nebyl. Docela jsme si to vzájemně užili. A pak asi ještě pětkrát. Škoda jen, že se chytil nějaké blbé party a začal brát drogy. O prázdninách ho pak našli docela drsně zfetovaného v parku, skončil v nemocnici. Do druhého ročníku ani nenastoupil, odstěhoval se s rodinou do jiného města.
To vypadá trochu jako znamení – první sexuální zkušenost a ještě navíc s BDSM prvky, které byly tenkrát tvé vysněné. Brala jsi to tak? Jak jsi v tomhle směru vlastně pokračovala?
Ani jsem se nemusela snažit. V druháku jsem v jedné čajovně potkala dalšího kluka. Byl z jiné školy a s tím jsem vydržela až do maturity. S ním jsme v podstatě zkoumali základní taje BDSM i jiných praktik. Ohromně se zajímal o sexualitu jako celek, a i když mě pořád spíše fascinovala hlavně bolest, bavila mě i jeho radost z objevování. On byl hodně vysazený na Kamasutru, takže mohu prohlásit, že do svých 18 let jsem poznala mnohem víc praktik, než drtivá většina mých spolužáků vyzkouší za celý svůj život.
A co se týká mě, ráda jsem střídala polohy v dominanci. Takže jednou jsem dominovala já, podruhé zase on. Ale pořád měj na paměti, kolik mi bylo a že jsem bydlela u rodičů. Rozhodně nebyl prostor a myšlenky na nějaké tvrdé bičování či zavěšování na provazy a doslova mučení některých částí těla. Postupně jsme zvyšovali intenzitu, ale to ber hodně v uvozovkách. Šlo pořád jen o škrcení, facky a další detaily, které nechci říkat nahlas. Pak mě těsně po maturitě opustil, což mě hodně dostalo. Milovala jsem ho vážně jako člověka, ale on si prostě našel jinou. Ani vlastně už nevím proč. Na nějakou chvíli jsem úplně opustila jakékoliv sexuální a fetišistické choutky.
Apetit se vrátil s dalším partnerem, nebo přišel jiný impuls?
Tohle je taky docela zábavné. Bylo to díky práci. Nejprve jsem prošla několika brigádami, ale nic mě nezaujalo. Vystudovala jsem ekonomku, ale čísla mě vůbec nebavila. Nějak se mi to v posledním ročníku všechno zhnusilo. Celý systém učení. Lidi mi pořád říkali, ať dělám práci, která mě bude bavit, ale problém byl, že já nevěděla, co mě baví. Pak jsem si jednou uvědomila, že jediné, co mě kdy v životě zatím bavilo tak, že jsem toužila po další zkušenosti, bylo právě BDSM. Respektive po tom, co jsem ho částečně vyzkoušela, věděla jsem, že mě bude těšit ho prozkoumávat dál. Dokonce jsem cítila, že mě i jen ta myšlenka vzrušuje. Ale jak se tím živit? Porno jsem kategoricky odmítla. No a pak jsem našla inzerát na práci v sexshopu a usoudila, že by to mohl být dobrý začátek.
V sexshopu pracuješ i dnes. To je pořád ten stejný?
Ne, ten je druhý. V tom prvním jsem dělala rok a naučila se tam základy všeho, co znám dnes. A to ve všech oblastech sexu a sexuálních pomůcek. Byla to ohromná škola a jsem ze sebe dodnes šťastná, že jsem se odhodlala tenkrát přihlásit. Škoda, že se po tom roce vyměnilo vedení, se kterým nebyla v mnoha pracovních i osobních věcech vůbec řeč. A když mi kamarád, pracující náhodou u konkurence, nabídl lepší podmínky, neváhala jsem. Nabídli mi tam navíc specializovaná školení na oblasti, které si vyberu, takže moje volba byla jasná.
Tam, kde pracuješ, jsi něco jako specialistka na BDSM? Co všechno jsi na sobě vlastně vyzkoušela?
Ty jo, to ti raději říkat nebudu. (smích) Ale je to opravdu většina těch absolutně neextrémních praktik. Věci typu brutální kopání do genitálií, propichování prsou a penisu jehlicemi a další poškozování přirození neberu jako BDSM, ale jako zbytečnou pitomost. Navíc většinu věcí jsem vyzkoušela jen jednou a z profesního hlediska, sama se pořád nejvíc držím při zemi, byť jsem o něco tvrdší než v 18, samozřejmě.
A specialistka? Nevím, to je silné slovo. Já prostě jen BDSM zbožňuju, ta působená bolest mě pořád fascinuje. I to, jak má každý práh bolesti někde úplně jinde. A nejen práh, ale i samotnou definici bolesti. Je to neskutečný fenomén, který si zaslouží podle mě větší pozornost. Jsem jen obyčejná prodavačka sexuálních pomůcek se zaměřením na jedno odvětví, to je celé. Prostě jsem zjistila, že BDSM je můj smysl života a mám to štěstí v tomto oboru i pracovat. Není to o tom, abych si vyzkoušela všechno, ale abych uměla odhadnout člověka a poradit mu, co by vyzkoušet měl a čím si tu zkušenost co nejvíce zpříjemnit. To si myslím, že zvládám více než dobře.
Měla bys nějakou radu pro lidi, co si chtějí něco z BDSM vyzkoušet, ale stydí se to svému partnerovi říct?
Určitě neřeknu nic nového, když poradím upřímnost. Neexistuje žádná lepší rada než se prostě partnerovi či partnerce svěřit. Co by chtěl člověk jako dělat jiného? Zavolat si escort? Jít do bordelu? Jasně, taky to jde, ale lepší je to rozhodně v případě, když je člověk singl. Co se nejhoršího může stát? Když vám druhá polovička řekne, že jste prase nebo úchyl a opustí vás, tak ať. Pokud nebere vaši přirozenost, vaši fantazii a touhy, není to partner pro vás. Ale z toho, co slýchám od lidí, tohle se stává opravdu výjimečně, skoro vůbec. Většinou dojde minimálně na vyzkoušení nebo nějaký kompromis. Pokud samozřejmě nemá někdo choutky na pořádný výprask bičem, to už je složitější na vysvětlení. Ale začátečníci tohle skutečně nedělají.
