
„Cítil jsem, že můžu být v ohrožení,“ vypráví o své druhé ztrátě nevinnosti Jarek. „Pokud na vás někdo tlačí, nemyslí to dobře,“ dodává
Jarku, já o tobě i díky předchozím rozhovorům vím, že tvůj coming out proběhl až v dospělosti. Dospívání a ranou dospělost jsi prožil buď single nebo ve vztahu se ženou. Jaké to pro muže je – začít randit s muži až třeba po dvacítce, před třicítkou, nebo někdo dokonce ještě později? Je tam nějaký zásadní rozdíl – v té počáteční zkušenosti, kdy někoho poprvé vidíš, začínáte komunikovat, stavět si nějakou vztahovou dynamiku a tak dále?
Někdo by řekl, že je to stejné, ale já si myslím, že je to i jiné. Vysvětlím: Stejné je to v tom, že si myslím, že láska je láska, jak zpívá Lucie Bílá. Takže ať už chlap miluje ženu nebo muže, ta emoce může být úplně stejná; může mít úplně stejné pocity, přání, obavy, plány… Ale zároveň to pro mě osobně bylo jiné v tom, že ta komunikace mi připadala jako na jiné vlnové délce.
Cítil ses více nejistě?
Rozhodně, ale to bylo zaprvé tím, že jsem neměl zkušenosti, a zadruhé tím, že najednou jsem pocítil opravdovou nervozitu. Se ženami mi bylo dobře, s bývalou přítelkyní jsme měli hezké období namlouvání, ale ten opravdový stres z někoho, kdo se vám vážně líbí a do morku kostí vás přitahuje a rozhodí vás každý jeho pohled, to jsem zažil až právě s mužem.
K té vlnové délce, co tím chceš říct? Jak bys ten rozdíl popsal?
Mám pocit, že neverbální komunikace i působení je jiné. Těžko se to popisuje, já nejsem psycholog, takže asi nepoužívám úplně správné termíny, ale moje zkušenost je taková, že se ženami jsem se víc otevíral nějaké té, řekněme, ochranitelské stránce, gentlemanství, ale zároveň jsem se nebál být víc zranitelný. S muži jsou některé věci víc rovnovážné, ale na druhou stranu – já třeba tam cítím větší hranice, co se sdílení emocí týká. To přijde třeba až v dlouhodobém vztahu. Ale na tom začátku jsem nás často vnímal jako dva chlapy, co se bojí vystoupit ze své chlapácké masky.
Spolu s randěním jsi právě až po výhradních zkušenostech s opačným pohlavím přešel i k intimitě s muži. Bylo tohle pro tebe náročné? Cítil jsi i v tomto ohledu víc nejistot, cítil ses jiný?
To je úplně nebe a dudy. A když se nad tím zamyslím, tak doslova! (smích) Já, když budu hodně otevřený, přiznám, že jsem se našel v tom, že jsem při sexu s mužem bottom (tj. příjemce – pozn. red.) a mám submisivnější roli. Bylo pro mě neuvěřitelným probuzením, když jsem přišel na to, co mi vlastně vyhovuje. A logicky z toho vyplývá, že se moje role naprosto celá změnila a měl jsem pocit, jako bych podruhé přišel o nevinnost.
Když hovoříš o této preferenci, střídáš to někdy? Nebo jsi výhradně tzv. bottom?
Střídal jsem to párkrát na začátku, ale nevyhovovalo mi to. S mužem, se kterým se teď vídáme, je to taky od začátku výlučně takhle. Obecně si myslím, že spousta gayů má nějakou preferenci a pak už ji nemění – minimálně ne třeba v nějakém zajetém vztahu. Ale třeba se pletu. Doufám, že mě lidi nebudou kamenovat, že říkám nesmysly, ale tohle je moje zkušenost.
Popsal bys ten zážitek podobně jako ztrátu nevinnosti s dívkou?
Úplně jinak. Jako bych měl dvě stránky a každá byla objevena v jiný moment. Ty dvě události spolu nejde porovnat ani je spojovat. V mé hlavě to není jiná liga, ale jiný sport, když použiju metaforu.
Z čeho jsi měl největší obavy před právě tím druhým zážitkem?
Když jsem se poprvé miloval se ženou, měl jsem strach o ni, o to, abych se nějak neznemožnil, ale to je všechno. Když přišlo na milování s mužem, najednou jsem se cítil hodně zranitelný a muselo do toho jít hodně důvěry v toho člověka. Cítil jsem, že můžu být potenciálně v ohrožení ať už fyzickém, tak třeba i emočním. Všechno ve mně bylo napjaté a nervózní. A proto mi to v prvních měsících ani moc nešlo.
Tím, že to nešlo, myslíš fyzickou stránku věci?
Přesně tak. Než jsem se naučil uklidnit, uvolnit, užít si blízkost toho člověka, trvalo mi to a fyzicky jsem prostě nebyl schopný naplnit celý ten akt. Naštěstí jsem měl jako prvního trpělivého partnera. Už spolu nejsme, každý jsme se posunuli úplně jinam, ale za tohle jsem mu vděčný, že se mnou měl trpělivost. Mohl zneužít mojí nezkušenosti jakýmkoli způsobem, ale to neudělal a já na tu dobu vzpomínám moc rád i přesto, že vím, že jsem byl takový malý nemotora. (smích)
Uměl bys poradit někomu, kdo cítí, že má z intimity obavy, případně má právě podobné problémy? Určitě totiž nejsi jediný, kdo něco podobného prožil…
Jde o čas a lásku k sobě samotnému. Rozhodně na sebe netlačit. Já jsem si jednu dobu vyčítal, že jsem nemožný, byl jsem frustrovaný a naštvaný sám na sebe. Naštěstí tehdejší partner mi pomohl tyhle moje emoce rychle překonat, ale umím si představit, že pokud vedle sebe někoho trpělivého nemáte, je to náročné. Rozhodně bych si takového partnera nenechával, protože pokud na vás někdo tlačí, nemyslí to s vámi dobře.