
„Když zůstanete stejní, zůstanete sami!“ říká mladý podnikatel, jenž ve vztahu vyžaduje velké změny životního stylu. Je přizpůsobení známkou úcty?
Než se pustíme do pravidel, která sis s partnerem nastavil, zeptám se: Kolikátý vztah to pro tebe je? Nehovořím tu o sexu nebo krátkodobých známostech, ale o opravdu stabilním partnerství: Jaké jsou tvé zkušenosti?
Žil jsem celkem, když nepočítám svého současného partnera, se dvěma muži. První vztah byl ještě na škole. Bydleli jsme spolu na koleji. Druhý navázal hned na to. Ten vztah začal s covidem a skončil vloni.
Když říkáš, že navázal, nebyl jsi mezitím ani chvíli single?
Já jsem single nebyl za svůj dospělý život nikdy. Jsem z těch, co skáčou ze vztahu do vztahu, ale nemyslím si, že je to špatně. Jsem prostě párový člověk. Když mi vztah nevyhovuje, jsem velmi rychle schopný najít si jiný. Pokud toho někdo schopný není, je to věc jeho samého a měl by na sobě víc zapracovat. Myslím si (a vím, že za to dostanu asi čočku), že pokud se zoufale snažíte, nic vám nevychází a nejste schopni nikoho zaujmout, není to věc systému nebo doby. Jste to vy. Zamakejte, nebuďte lemry a najednou to půjde.
Já o tobě vím, že máš poměrně striktní přístup k mnoha tématům. Je to věc disciplíny, zkušenosti nebo možná i trochu ega? Jsi úspěšný mladý muž z dobré a podporující rodiny, který, když to řeknu lidově, prostě přirozeně vypadá dobře. Genetická loterie k tobě byla poměrně štědrá – ačkoli samozřejmě vím, že cvičíš a pracuješ na sobě, abys své přednosti udržoval a zlepšoval. Každopádně – vnímáš to jako svou výhodu, něco, co každý nemá, nebo si myslíš, že to, co jsi dokázal ty, zvládne kdokoli, ale musí se snažit a vytrvat?
Já samozřejmě mám štěstí na rodinu, víš, že mi rodiče v začátcích podnikání pomohli, ale všechno jsem jim splatil. Chci tím říct, že vím, že jsem měl víc příležitostí než někteří. Nepopírám to. Pokud má někdo opravdu smůlu, je mi ho líto. Ale kdo mě štve, jsou ti, kteří pořád jenom kňourají, mluví a nic nedělají. Takových snílků nebo spíš tlučhubů znám mraky a jsem si jistý, že každý si na někoho takového ve svém okolí dokáže vzpomenout, když se nad tím zamyslí. Je jich tolik, že se na to nedá koukat. Mě to opravdu dotáčí do ruda. Já jsem možná měl a mám štěstí, ale je za mnou i opravdu hodně dřiny, odříkání a učení se. A jsem na to hrdý právem.
Co dělá tvůj partner?
Můj partner studuje a je v e-commerce. Nechci říkat moc bližších věcí, protože teď pracujeme na jeho coming outu. Ale z toho, co říct můžu: je mu jednadvacet, seznámili jsme se online před sedmi měsíci a ode dne jedna jsme spolu.
Byla to láska na první pohled?
Byla. Já nemám rád, když se věci uměle protahují. Točí mě do ruda, když poslouchám všechny ty rady o tom, jak dlouho se má čekat na tohle a na támhleto. Já jsem věděl, že je to láska mého života, jakmile jsem ho uviděl. A on to cítil stejně. Já jsem se ten den finálně rozešel s bývalým a rovnou jsme začali řešit společné bydlení.
Byl jsi ve vztahu, když jste šli na první rande?
Byl jsem v nešťastném vztahu. A to si myslím, že je dostatečný důvod najít si někoho jiného. Snažil jsem se, nešlo to, pojďme dál.
Kde byl problém?
Přesně v tom, co teď s partnerem naštěstí umíme řešit. Můj bývalý nebyl schopný změnit věci, které jsem potřeboval, aby změnil. A nebyly to drobnosti. Dám příklad: Tisíckrát jsem mu říkal, že potřebuju, aby se o sebe staral, abychom udrželi jiskru. Ale on ne. Doma neustále v teplácích, občas si ani nedal sprchu. Ale když šel ven, tak se vyvoněl. Proč to nebyl schopný dělat pro mě, když přeci pro mě je nejdůležitější, aby mu to slušelo, to nevím. Za mě je nedbalost o sebe nedbalost o vztah. Nikdo se nechce dotýkat upoceného lenochoda na gauči, který se tři hodiny nezvedne, jí jídlo, které sám moc dobře ví, že se mu ukládá, a místo, aby využil volno k nějaké romantice nebo něčemu užitečnému, ztrácí čas.
Zdá se mi, že jsi v téhle otázce ještě stále hodně emočně interesovaný. Zníš nazlobeně, jen si na to vzpomeneš…
Jsem naštvaný! Já jsem dřel jako kůň. Pracuju šedesát hodin týdně, někdy i víc, ale nikdy nechodím doma jako vagabund. On si píchnul v práci odchod a měl po starostech. Nesnažil se růst, zlepšovat, stačilo mu to něco málo, co vydělal. Bylo to jako sedět na kameni a koukat, jak ubíhá život. Skoro mě to s ním ubilo.
S prvním partnerem, se kterým jsi bydlel na vysoké, ses rozešel proč?
Podobný důvod. Já jsem z vejšky odešel, on ne. Ale ne proto, že by ji tak toužil dodělat. Chtěl si „užít“ studentský život, což znamená nedělat nic, nemyslet na budoucnost… Nikdy nebyl na nějaké brigádě nebo stáži, cvičit začínal snad stokrát a nikdy si návyk neudržel. A navíc jedl každý den maso – a z toho se mi zvedá žaludek. Chápu to někdy, ale pořád? Postupem času mi už byl vyloženě odporný.
Je to o neochotě se změnit, nebo spíš o celkové nekompatibilitě?
Já myslím, že objektivně jsem byl v právu já. Ex je od té doby nezadaný a já se nedivím. Slyšel jsem, jak je podle něj Grindr na nic a všechno špatně, rande se nedaří a tak dále. Ale on vůbec nevidí, že nikdo na úrovni nechce jít do vztahu s někým takovým. Když se nechce přizpůsobit, makat na sobě a překonávat svoji toxickou komfortní zónu, má smůlu. Zůstaňte stejní, zůstanete sami! A dobře vám tak!
Tehdy sis našel partnera číslo dva?
Ano. A zezačátku se tvářil, že si rozumíme. První měsíc nebo dva si dával záležet, jak vypadá. Taky mi povídal o tom, jak by chtěl v práci povýšení a co všechno by jako provozní s tím podnikem dokázal – oproti tomu, co se tam děje za stávajícího vedení. Ale postupně mi došlo, že se o nic nesnaží, jen zněl zaneprázdněně, aby měl co povídat. Byly to jenom řeči. Pokud se sebou ve vztahu nic neděláte, stagnujete a taháte energii obou dolů, co si o tom myslet? Podle mě je to důkaz neúcty.
Co je podle tebe známkou úcty?
Přizpůsobení. Když vidím, že je můj partner v něčem lepší než já a chce věci líp, přizpůsobit se je známka úcty. Pokud nic z toho nedělám, nezasloužím si s tím partnerem být. Takoví lidé ať se párují mezi sebou a stěžují si společně na vládu, peníze, vlastní váhu, klidně i na UFO. Ale problém je jinde. To je můj názor.
S aktuálním partnerem jste na stejné vlně? Má nastavené priority podobně jako ty?
Neměl, ale už má. Kdyby žil tak, jako než jsme se poznali, nechtěl bych ho – a to jsem mu řekl rovnou. Takže aktuálně začal novou práci ke škole a jde mu to. A řešíme vhodný způsob, jak se za nás postavit. Pravděpodobně to jeho rodina nevezme, ale je důležité, aby se s tím, že o ni přijde, smířil. Nic s tím neudělá. Gay být nepřestane a ve lži se žít nedá.
Jak partner zvládá tvé tempo a například to, jak jasně vnímáš jeho nadcházející coming out rodině?
Já to taky zvládl, tak to zvládne i on. Hodně jsme o tom mluvili a oba chceme, aby to mezi námi fungovalo. Má benefit toho, že žije v mém bytě, platí mi nájem jen do výše, kterou si při studiu může dovolit. Snažím se mu alespoň takhle ulehčit. Sdílím s ním všechno, co mám. A očekávám, že i on přispěje do našeho vztahu s takovou mírou oddanosti jako já.
Co je hlavním posláním toho, co jsi chtěl říct světu? Co tě štve?
Štvou mě výmluvy. Každý musí bojovat za to, co chce a potřebuje. Když to nedělá, nemá právo kňourat. Mně třeba se v Česku žije relativně dobře. Ne všude na světě bych mohl podnikat, žít otevřeně jako gay a tak dále. Ale je potřeba se hýbat kupředu i když jsme relativně spokojení. Relativně není úplně. A to je můj vzkaz všem lidem bez ohledu na orientaci nebo cokoli dalšího. Nevzdávejte se svých snů a potřeb! A už vůbec ne pro někoho, kdo vás táhne ke dnu!