„Chci mít v ústavě existenci pouze dvou pohlaví“: Robert Fico a jeho kulturně-etická „hráz proti progresivismu“
Evropský „trumpismus“ v praxi
V poslední době se slovenský premiér Robert Fico opakovaně vyjadřoval k otázkám změn ústavy a LGBT tematiky. Ke konci ledna tohoto roku například navrhl, aby slovenská ústava měla přednost před právem Evropské unie v kulturně-etických otázkách. Součástí jeho návrhu bylo také zakotvení existence pouze dvou pohlaví a omezení možnosti změny pohlaví pouze z vysoce závažných důvodů.
Fico tyto změny zdůvodnil snahou vytvořit „hráz proti progresivismu“. Jaké to ale mohou být důvody a jaké jsou ty kulturně-etické otázky? Zatím nikdo neví.
Dále navrhl, aby adopce dětí byla umožněna pouze manželským párům a jasně zdůraznil, že ve školách by se mělo vyučovat pouze to, co je v souladu s ústavou, a že manželství by mělo být definováno jako svazek muže a ženy.
Od myšlenek k činům
Uběhl jeden měsíc, a ačkoliv se zdálo, že politické špičky mají aktuálně jiné starosti ohledně konfliktu na Ukrajině, přispěchal Robert Fico s oznámením, že jeho vláda skutečně požaduje výše uvedené ústavní změny. Jeho celý příspěvěk je následující:
Robert Fico přešel od výkřiků k činům. BohuželFoto: FB Robert Fico/Se svolením
Nuže, pojďme si to tedy stručně rozebrat.
Ukotvení existence pouze dvou pohlaví – mužského a ženského. Tímto krokem by Slovensko znemožnilo právní uznání nebinárních lidí a dost zkomplikovalo situaci trans osobám, které by neměly, za prozatím záhadných okolností, možnost úřední změny pohlaví, což by negativně ovlivnilo jejich přístup k právnímu uznání identity, ale i zdravotní péči a zaměstnání. Nehledě na stres osob, které aktuálně tranzicí procházejí.
Omezení adopce dětí pouze na manželské páry a v případě úmrtí jednoho z partnerů pouze na druhého z manželů. Tímto by se fakticky ztížila možnost poskytnutí stabilního domova dětem v ústavní péči, které nemají jinou možnost než vyrůstat v dětských domovech. Současně by se tím zvýšila diskriminace nesezdaných párů a samoživitelů, kteří by tak měli minimální šanci na adopci.
Povinnost škol učit pouze to, co je v souladu s ústavou v kulturně-etických otázkách. Tento bod je dost problematický v tom, že není jasně definováno, co přesně je „kulturně-etická otázka“. Ale vzhledem k souhrnu výroků Roberta Fica a jeho spolupracovníků by to pravděpodobně mohlo vést k omezení informací o LGBT tématech ve vzdělávání, čímž by se prakticky znemožnil objektivní pohled na sexuální a genderovou rozmanitost. V extrémním případě by mohlo nakonec dojít i k prosté cenzuře vzdělávacích materiálů a vyloučení témat, která nejsou v souladu s vládní ideologií.
Zdůraznění rovnosti žen a mužů v odměňování. To je sice na první pohled pozitivní změna, avšak přichází do společnosti, kde v posledních letech dochází k omezování práv žen, například zpřísňováním potratových zákonů, snahám omezit přístup k antikoncepci a minimální podporou opatření proti domácímu násilí. Nedostatečné financování organizací pomáhajících obětem násilí a zrušení některých grantových programů na podporu rovnosti pohlaví ukazuje, že tento návrh může být spíše symbolickým gestem na uklidnění davu než skutečnou snahou o změnu.
Fico prezentuje tento návrh jako „návrat k rozumu“, ale ve skutečnosti jde spíše o pokus legislativně upevnit konzervativní ideologii. Nic více, nic méně. Ale kdo si hraje s ohněm... Ficova vláda tímto krokem nejen testuje hranice politického populismu a extremismu, ale také riskuje mezinárodní kritiku a odmítnutí. Evropská unie i organizace na ochranu lidských práv mohou vnímat tento krok jako porušování základních práv a svobod, což by mohlo mít dopad na postavení Slovenska v Evropě. Jejich reakce bude každopádně zajímavá.
Co bude dál?
Je otázkou, zda Národní rada Slovenské republiky Ficův návrh schválí. I když má vláda většinu, podobná rozhodnutí často vyvolávají dlouhou politickou i společenskou debatu. A tahle bude hodně ostrá. Otázkou je, co na to sami občané Slovenska. Ale poslouchá je skutečně někdo?
