
„S bývalou přítelkyní jsem spal častěji. Poznala, že je něco špatně,“ vypráví Jarek o sebepoznání, které doprovázel bolavý rozchod
Jarku, já o tobě vím, že aktuálně máš přítele. Ale nebylo tomu tak vždycky. Než se dostaneme k tvé minulosti, pojďme možná netradičně začít přítomností. Jak vypadá tvůj osobní život teď?
S přítelem jsme spolu šest let. Žijeme spolu, máme spolu domeček po jeho prarodičích, který postupně rekonstruujeme. Máme tři psy, přitoulanou nepřátelskou kočku, kterou i tak máme rádi, a chtěl bych mývala, ale nevím, jestli je to legální. (smích) Já jsem takový ten snílek, přítel je ten, který víc vidí realitu, což mě občas štve, ale je to moc dobře, protože mě doplňuje. Rádi lyžujeme, teď chodíme i bruslit a objevujeme sporty, takže jsme začali třeba s padelem. Je to takový náš koníček – zkoušet nové věci. Jsme aktivní, i když nejsme vyloženě sportovci. Spíš máme rádi zážitky a to, že něco děláme spolu. Spolu je nám nejlíp, tak bych to řekl.
Je to tvůj první vážný vztah s mužem?
Předtím jsem měl jeden, který jsem za vážný považoval, ale zpětnou optikou to byl spíš takový situationship (Situationship je typ vztahu, který by se dal česky nazvat „skorovztahem“. Typickým projevem je intimní chování jako v partnerství, které je ovšem opředeno velkou mírou nejistoty, která zpravidla pramení od jedné ze stran, jež vztah nepovažuje i přes všechny své projevy za vážný. – pozn. red.). Dost jsem se kvůli tomu natrápil a nabrečel, mezi rozchody jsem měl kratší známosti… Ale to pravé přišlo až s nynějším přítelem.
Jsi gay? Nebo bisexuál?
Jsem gay, jednoznačně. Umím ocenit ženskou krásu, není to tak, že by se mi ženy hnusily, jak si někdo může myslet. Někdo to tak možná i prožívá, že by na ženu sáhnout nesvedl, ale to já umím. Jen mi to nic moc nedává. Není to ono. Chybí tam to, co dělá sex zajímavým, vzrušujícím, napínavým…
Ve vztahu s bývalou přítelkyní, se kterou jsem byl pět let, jsme měli sex opravdu často. Jako lidi jsme si rozuměli, fungovalo to, ale něco mi pořád chybělo. Hodně jsem googlil a přemýšlel, čím to je. Myslel jsem si, že je to nedostatkem zkušeností, postupně jsem tomu dal nálepku „nuda v dlouhodobém vztahu“. Prostě jsem za tím, že mě sex moc nebere, zkoušel nacházet běžné důvody, jako je prostě to, že po dlouhé době se ti partner okouká, nebo, že tím, že byla moje první, jsem se třeba neuměl uvolnit.
Mluvili jste o tom spolu? Poznala to?
Mluvili, ale asi ne v ohledech, které bys čekala. Spíš to bylo o tom, že jsme řešili, jak si to okořenit, kupovali jsme si různé hračky, koukali na filmy pro dospělé… Snažili jsme se udržet nějakou jiskru, a to si myslím, že jsme komunikovali velmi dobře. Bohužel v mém případě nemohlo pomoct nic, protože mi až časem došlo, že prostě potřebuju chlapa. (smích)
Poznala, že je něco špatně, hodně rychle. Musím říct, že je to skvělá holka, trpělivá a empatická. Zezačátku se mi snažila ukázat, co a jak potřebuje, protože měla víc zkušeností než já. Pak se mi snažila jít naproti různými překvapeními a tak dále. Mrzí mě, že ji to určitě trápilo, rozhodně jsem to nedělal schválně a snažil jsem se, aby se cítila dobře. Ale já si prostě myslím, že ženy mají neuvěřitelnou intuici. Pokud jí naslouchají, vědí o svém vztahu všechno snad ještě dřív, než se cokoli stane.
Takže vaše intimita byla pravidelná, ale přesto tak nějak nedokonalá?
Já jsem s bývalou přítelkyní spal častěji než teď s přítelem. Přijde mi, že jsme na tom opravdu hodně chtěli pracovat a mně na ní záleželo. Nechtěl jsem, aby si to nějak vztáhla na sebe, aby si třeba myslela, že není dost hezká nebo cokoli. Takové pocity si rozhodně nezasloužila a mně záleželo na tom, aby byla spokojená ve všech směrech. Jen to pro mě mělo podobný náboj jako společné vaření večeře nebo koukání na film – prostě aktivita, kterou děláš s partnerem. Ale žádné velké ohňostroje.
Kdy ti došlo, že jsi, jak sám říkáš, potřeboval chlapa? Že to prostě není o práci na vztahu, ale o orientaci a faktu, který nezměníš – bez ohledu na to, jak moc se budeš snažit?
Já jsem nějaká podezření měl dlouho, ale nechtěl jsem jim naslouchat. Vytěsňoval jsem to, protože jsem byl ve fakt fajn vztahu, rodina v pohodě, škola, práce, všechno… Nechtěl jsem si to celé rozhodit. A nechtěl jsem z té komfortní zóny ven, protože ono je to docela děsivý, když najednou začneš randit s chlapama místo žen. Pro mě teda bylo. Najednou jdeš zase na všechno od začátku a je to stresující a náročné na sebevědomí a stabilitu.
Když jsme byli s přítelkyní na poslední dovolené, přišla za mnou a prostě se mě zeptala, jestli nejsem bisexuál. Že ze mě má ten pocit a už dlouho se mě chtěla zeptat. Oba jsme tu následnou diskuzi probrečeli. Pak jsme se v klidu rozešli, když jsme došli k tomu, že prostě jsem na chlapy. A jsme kamarádi.
Bolel tě ten rozchod? Co jsi vlastně k té ženě cítil? Miloval jsi ji?
Opět – myslel jsem si to. Ale bylo to spíš hodně hluboké přátelství. Za mě je ztráta kamaráda nebo kamarádky skoro stejně bolestivá jako ztráta partnera nebo partnerky. My jsme si jako lidi opravdu rozuměli, sdíleli jsme spolu všechno. A i když jsme si slíbili, že to bude pokračovat, už nikdy jsme k sobě úplně otevření nebyli a náš kontakt se prakticky omezil na minimum, že si přejeme hezké svátky, narozeniny a když se něco děje, jsme si připraveni pomoct. Ale ztratil jsem pro mě velmi důležitý vztah, takže mě ten rozchod bolel, a to i přesto, že co znamená milovat na úrovni partnerů, jsem poznal až s přítelem.
O prvních zkušenostech s randěním s muži a o vztahu Jarka s přítelem jsme si povídali i dál. Vy si můžete další rozhovory přečíst opět na LUI – vždy v pátek.