Rovnost v partnerství je zkázou pro vztah, tvrdí výzkumníci. Tajemství spokojeného soužití tkví v uplatnění principu 80/80
Emancipace v praxi
Není to tak dávno, kdy ženám bylo doporučováno, aby se poslušně staraly o své muže (a děti) – protože jedině to je „záruka“ kvalitního manželství. Následně, a to i v souladu s ženskou emancipací a radikální změnou rolí žen ve společnosti, se samozřejmě mnohé posunulo dříve netušenými směry. Rovnost se tedy stala i tématem v kontextu fungování partnerských vztahů. Hojně se bylo možné setkat s tím, že by manželé/partneři měli k dělbě povinností souvisejících s péčí o rodinu a domácnost přistupovat otevřeně a ideálně si je „přerozdělovat“ v poměru půl na půl (příp. tak, aby jednoduše rozložení povinností odpovídalo další pracovní zátěži či prostě oběma partnerů vyhovovalo). Nyní ale přichází další, nový model pro šťastnější a silnější manželství/partnerství označovaný jako 80/80.
I když mindset 50/50 odkazující k poměrně rozumné a férové redistribuci všeho, co ke vztahu patří, se zdá být docela smysluplný, model 80/80 je prý teprve tou pravou zárukou ryzího štěstí, spokojenosti a pevného vztahu. Jedná se přitom o koncept, který představil bývalý profesor filozofie Nate Klemp se svou ženou (oba také působili jako úspěšní kariérní poradci) – a dokonce na toto téma společně napsali knihu (nepřekvapivě se jmenuje „The 80/80 Marriage“). Nutno dodat, že se nejedná o žádnou dojmologii, autoři předtím, než knihu napsali, provedli průzkum mezi stovkami párů – a zjišťovali, kdy to v jejich vztazích skřípe, a naopak kdy vše bezproblémově klape. A výsledkem je poměrně jednoznačný závěr: rovnost v manželství vede vždy jen k neuspokojivým kompromisům, kdežto model 80/80 zajistí, že dojde k harmonickému sladění.
Ideální rovnováha neexistuje
Tedy, abychom vysvětlili, proč je rovnost v manželství nefunkční cestou k oboustranné spokojenosti: podle manželů Klempových v běžném životě ideální rovnováhy nikdy není možné dosáhnout. Vlastně k tomuto poznatku došli nejen na základě vlastních prožitků, ale právě i vzhledem k nejčastější příčině hádek mezi dotazovanými páry. Tou byla totiž rovnost mezi manželi. Podílet se na chodu domácnosti „rovným dílem“ totiž v praxi v podstatě nelze, resp. tato snaha vede k jedinému, k tomu, že každý z partnerů se zaměřuje na to, aby on sám – i protějšek – plnil svou „rovnou polovinu“. Výsledkem je pak akorát nesoulad a frustrace.
„Každodenní boj o spravedlivé rozdělení povinností málem naše manželství ukončil. Množství našeho času a energie jsme vyplýtvali na hádky o tom, kdo toho dělá více a kdo méně,“ píší tak Klempovi v úvodu své knihy. Totéž pak potvrdila i většina dotazovaných párů. Ty se v podstatě shodly na tom, že i když třeba jejich soužití navenek vypadá dokonale, pod povrchem to vře. „Snažíme se být dokonalí, ale také se snažíme držet krok se závratným životním tempem. A stále jen sníme o rovnosti,“ uvedla tak jedna z dvojic s tím, že právě kvůli „rovnému sdílení“ akorát vznikají hádky – a napětí stoupá. „Čím více se pak dvojice snaží, tím více roste napětí. A manželství či partnerské soužití se stává o to více toxickým a partneři se sobě navzájem spíš vzdalují,“ vysvětlil také Klemp.
Model 50/50, který je dnes stále tím dominantním, dle Klempových partnery staví proti sobě (a vede je k neustálému vzájemnému srovnávání vynaloženého úsilí, které by bylo možné shrnout v pomyslnou výsledkovou tabulku, kdo co udělal, a posuzování toho, co bylo náročnější – a snad ani není třeba zdůrazňovat, že lidé mají tendenci přeceňovat vlastní úsilí, zatímco to partnerovo/partnerčino podceňují), namísto toho, aby je stmeloval a podporoval v součinnosti. Prý za to může základní princip stavící na představě, že pokud jeden vyhraje, druhý musí prohrát. A zatímco soutěživost v zaměstnání či sportu je žádoucí, v partnerství se jedná o velký kámen úrazu. Jak určit, která z činností je „obtížnější“, „náročnější“ a co je „fér“? A tehdy do hry konečně vstupuje koncept 80/80.
Zdroj: Giphy
Buďme velkorysí
Zatímco model 50/50 je o rovnosti, ten, který staví na principu 80/80, rovnost nahrazuje radikální velkorysostí. V základu pak jde o to vynaložit 80 % úsilí na upřednostnění společných cílů před těmi vlastními – tedy změnit „já“ na „my“. V konečném důsledku nakonec dvojice namísto toho, aby v součtu vyvíjela 100% úsilí v poměru půl na půl, snaží se každý přispět 80 % své aktivity, a tak je úsilí 160%. Což je sice matematický nesmysl, ale vztahově to prý funguje. Pokud se totiž páry dokáží naladit na tuto vlnu, údajně jsou více kreativní a také produktivní, a dokonce dochází k posílení jejich intimity. Přestanou totiž plýtvat energií na zbytečné diskuse třeba o tom, komu zrovna náleží větší zásluhy za chod domácnosti. Podpora, láska, vzájemná úcta a snaha vzájemně si poskytnout podporu a pomoc, přesně to jsou základní stavební kameny, na nichž by vztah uplatňující princip 80/80 měl stát.
