Zemřela zpěvačka a interpretka hitu „Killing Me Softly“, která celý život bojovala za práva LGBT lidí
Hudební talent od dětství
Roberta se narodila 10. února 1937 v Severní Karolíně v USA a vyrůstala ve Virginii v rodině, kde hudba hrála důležitou roli. Už od dětství projevovala mimořádný talent pro hru na klavír a jako první Afroameričanka získala stipendium na Howardově univerzitě ve Washingtonu, kde studovala klasickou hudbu. Její původním snem byla kariéra koncertní pianistky, ale nakonec našla svůj domov v jazzu, R&B a soulové hudbě.
Po studiích se stala učitelkou hudby, ale nadále vystupovala v různých klubech, kde ji objevil jazzový hudebník Les McCann. Ten ji představil producentům a v roce 1969 Flack vydala své debutové album First Take, které obsahovalo baladu The First Time Ever I Saw Your Face. Tato píseň se stala megahitem poté, co ji použil režisér Clint Eastwood ve filmu „Play Misty for Me“.
Vrchol kariéry a nesmazatelný hudební odkaz
V 70. letech byla Flack jednou z nejvlivnějších umělkyň na světě. Písně jako Killing Me Softly With His Song (tu v roce 1976 přezpívala Helena Vondráčková pod názvem Dvě malá křídla tu nejsou), Feel Like Makin' Love, Where Is the Love (duet s Donnym Hathawayem) a The Closer I Get to You se staly doslova ikonickými. Získala celkem pět cen Grammy a byla vůbec první umělkyní, která dvakrát po sobě vyhrála cenu za nahrávku roku.
Hudební svět si ji cenil nejen pro její jedinečný hlas, ale také pro schopnost propojit jazz, soul a R&B do jedinečného, emotivně nabitého celku. Na rozdíl od mnoha svých současníků se navíc vyhýbala dramatickým a kontroverzním skandálům a soustředila se plně na svoji práci.
Podpora LGBTQ+ komunity
Kromě hudby byla Flack také významnou spojenkyní LGBTQ+ komunity. Už v 60. letech vystupovala v operní restauraci v Georgetownu, kterou často navštěvovali gayové. Toto prostředí jí otevřelo nový pohled na svět a inspirovalo ji k tomu, aby se stala aktivní podporovatelkou rovnosti práv pro všechny.
V roce 1969 nahrála píseň „Ballad of the Sad Young Men“, která tematizovala osamělost a smutek mladých gayů v době, kdy homosexualita byla ještě celospolečenským tabu. Dalším významným momentem její podpory bylo nahrání titulní písně k filmu „Making Love“ (1982), který byl jedním z prvních hollywoodských snímků zobrazujících romantický vztah mezi dvěma muži.
Boj za práva LGBT lidí u ní přetrval i v pozdějším věku. Když byla její hudba použita v seriálu „Pose“, jenž popisuje život afroamerických a latino trans osob a queer komunity v New Yorku pozdních 80. let (ve druhé sérii počátku 90. let), zejména jejich bálovou subkulturu, nadšeně se k tomu vyjádřila na Instagramu slovy: „Láska je krásná ve všech podobách!“
Poslední roky
V roce 2022 jí byla diagnostikována amyotrofická laterální skleróza (ALS), což bohužel ukončilo její pěveckou kariéru. I přes toto omezení se snažila být aktivní a předávat svou lásku k hudbě dalším generacím.
Roberta zemřela 24. února 2025 ve věku 88 let v klidu, obklopena svou rodinou. Nadále však zůstává symbolem nejen nadčasové hudby, ale i lidskosti, lásky a podpory těch, kteří ji potřebují.
