„Vše jsem opustila, už 10 let žiju bez peněz. Nikdy jsem nebyla šťastnější,“ tvrdí žena, jež vyřešila stres z dnešního světa po svém
Nezbytná životní změna
„V roce 2015 mi bylo 46 let, měla jsem dobrou práci, partnera, ale byla jsem hluboce nešťastná. Cítila jsem rostoucí zoufalství z ekonomického systému, ve kterém žijeme, ale i z toho, jak škodím planetě – i když jsem se snažila nakupovat eticky,“ začíná svůj příběh Jo Nemeth. Zásadním momentem, který se stal motorem změny, byl dárek od jejích rodičů, farmářů, kteří celý život žili velmi skromně. Dali Jo knihu o lidech, kteří žijí alternativním způsobem.
„Když jsem si četla o tom, že jeden muž se rozhodl žít úplně bez peněz, řekla jsem si, že přesně to musím zkusit,“ shrnuje Jo s tím, že velmi brzy nato se jí do rukou dostala další publikace, tentokrát přímo svého druhu „návod“ pro život bez finančních prostředků. Jo tak začala sepisovat seznam věcí, které nezbytně potřebuje. „Ukázalo se, že je to vlastně krátký seznam. Většinu věcí jsem měla a zjistila jsem, že pro své pohodlí toho opravdu moc nepotřebuji,“ uzavírá první kapitolu své životní změny Jo. Takže otázkou bylo jen to, jak naplnit dvě hlavní k přežití docela zásadní potřeby: bydlení a jídlo.
Bezdomovectví na dosah?
Hlavní otázkou, která asi napadne každého, je: kde Jo bydlí? První tři roky, kdy se rozhodla opustit svět hmotných statků, bydlela v různých typech přístřeší. V kůlně. Na dvorku. Vždy výměnou za práci – někomu pomáhala na zahradě, někomu hlídala děti. „Na nějakou dobu to byl opravdu krásný způsob existence. Během této doby jsem také objevila koncept obdarovávací ekonomiky. Jak funguje? Je to jako byste platili dopředu. Pro někoho něco uděláte, aniž byste čekali hned něco na oplátku. Znamená to dávat, jak můžete, dávat svobodně. A je to krásné, když to člověk dokáže,“ vysvětlila v jednom z mnoha inspirativních rozhovorů, v nichž se dělí o svůj životní příběh.
Podobně „punkově“ se Jo i stravovala – překvapivě ale sama tvrdí, že v podstatě nikdy nemusela přistoupit k tzv. dumpster divingu (tedy „lovení“ jídla v popelnicích), protože sama spoustu jídla pěstovala a přátelé jí také mnoho potravin dávali.
Protože ale její bydlení zdaleka nebylo nic stálého, nakonec Jo zakotvila na farmě svého přítele, kde si z vyřazených stavebních materiálů sama postavila malou chatku. Pak ale její přítelkyni Sharon zemřel manžel a ta jí nabídla, aby se přistěhovala k ní – do relativně velkého, vícegeneračního domu – a pomohla jí s jeho chodem.
Nová životní etapa
Právě v tomto domě Jo Nemeth bydlí dodnes. Nájem ale své přítelkyni neplatí: namísto toho se stará o chod domácnosti. Uklízí, vaří, stará se o zahradu – a spoustu věcí také vyrábí, např. mýdlo, prací prášek, fermentované pokrmy apod. To vše nejen proto, aby snižovala výdaje domácnosti, ale i její ekologickou stopu. „Miluju být doma a taky neustálé výzvy, jak naše potřeby naplnit bez peněz. Je to jako hra,“ popisuje s tím, že přítelkyně chápe její způsob života, ale sama jej nevyznává. Na druhou stranu ale odmítá užívání fosilních paliv, což se do provozu domácnosti také promítá. Jo však na svém blogu také píše, že přestěhování se k Sharon znamenalo novou fázi cesty. „Stále jsem bez peněz, ale ve srovnání s tím, jak to bylo dříve, využívám i zdroje někoho jiného. Jsem si toho velmi dobře vědoma, takže si dávám velký pozor, abych z těchto zdrojů nečerpala příliš. Že se mi to daří, dokládá i fakt, že Sharoniny pravidelné výdaje na domácnost se průběžně snižují,“ tvrdí.
Ačkoliv by se dalo říci, že na bydlení u Sharon je Jo také svým způsobem závislá, sama se dle vlastních slov cítí mnohem lépe a strach o to, že přijde o domov, vůbec nemá. „Po celou historii lidstva skutečné bezpečí vždy pramenilo z života v komunitě. A já mám nyní na budování této komunity kolem sebe čas. Pomáhám lidem, starám se o nemocné přátele nebo děti, pomáhám na zahrádkách. To vše jsou výhody života bez peněz,“ shrnuje.
Na závěr je jistě namístě dodat, že příliš pohodlný život v domě Jo postupně přestává vyhovovat – a chce se vrátit opět k základům. Na dvoře si tak staví novou kóji, kde plánuje spát a trávit večery při svíčkách. „Chci se cítit být spojená víc s realitou, s ptáky, hvězdami, sluncem a deštěm. Od toho mě život ve velkém domě odděluje,“ uzavřela.
Malá vada na kráse?
Život bez peněz, potažmo bez jakýchkoliv příjmů, budování komunity, pomoc druhým, to vše se jistě může zdát jako romantický způsob, jak se vymanit z dnešního všedního koloběhu. Způsob, jak utéct systému, jak se zbavit všeobjímajícího stresu a soustředit se na… „něco většího“. Snaha Jo žít co nejvíce udržitelně je pak jistě inspirativní a také chvályhodná. Ovšem bez ohledu na veškerou romantiku je pravdou, že každý člověk občas peníze prostě potřebuje. To nakonec přiznává i Jo s tím, že klíčovou otázkou se pro ni v průběhu celé dekády stalo zdraví.
„Fyzicky jsem v pořádku, ale mám problém se zuby. Vím, že časem budu muset vyhledat odbornou pomoc a že zrovna dentální služby jsou drahé,“ shrnuje s tím, že minimálně na chvíli se života bez peněz bude muset vzdát. A jak má v plánu náklady na léčbu pokrýt? Chce zahájit kampaň na GoFundMe a vybírat peníze. Chtělo by se jistě namítnout, že možná nadešel čas minimálně na chvíli opustit romantiku života mimo systém a namísto crowfundingu zkusit pracovat, ale i tento aspekt Jo promyslela. Na GoFundMe všem přispěvatelům nabídne možnost čerpání „odměn“ v podobě rozličných praktických lekcí více soběstačného života (např. výroba jablečného octa, tofu, tipy na péči o zahradu apod.). A taková lekce by se koneckonců hodila asi nám všem (protože podmínkou pro větší zodpovědnost při hospodaření se zdroji a využívání věcí zdaleka není zřeknutí se peněz a život v kóji na dvorku).
