„Jako třicetiletý gay, co je panic, si připadám trapně. Moje noční můra je, že nebudu vědět, co dělat,“ svěřuje se Milan
Milane, kdy jste si poprvé uvědomil, že jste gay?
Nejsem si jistý, jestli to byl jeden zásadní moment. Spíš bych řekl, že k tomu ty věci postupně směřovaly. Totiž, abych to vysvětlil, já jsem k tomu poznání nedošel během puberty, což je dnes už docela obvyklé, ale až v době, kdy jsem za sebou měl i několik relativně vážných vztahů se ženami. Bylo mi sedmadvacet a moji rodiče spíš čekali, že jim oznámím, kdy se konečně budu ženit. Jenže místo toho jsem přišel s tím, že jsem gay.
Co vás tedy k tomu, že jste přehodnotil, koho chcete mít po svém boku, vedlo?
Moc těžko se to popisuje. Když si to všechno zpětně rekapituluju – a nerad bych se dotknul svých někdejších partnerek – ty vztahy, které jsem dřív měl, nikdy nebyly úplné. Něco v nich scházelo, ale já to neviděl. Jenže na jedné pracovní akci mě úplně náhodou oslovil muž s tím, že by si se mnou rád dal drink. Asi budu znít naivně a nezkušeně, ale vůbec mě nenapadlo, co by za tím mohlo být. Dali jsme si skleničku, povídali si a mně s ním bylo úplně skvěle. Když jsme se loučili, políbil mě.
Jak jste reagoval?
Ucuknul jsem. Hrozně mě to vyděsilo. A leknul se i on – myslel si, že ta situace je úplně jasná. Pro mě nebyla. Ale byl to tak trošku zlomový moment. Oklepal jsem se a pak jsem zbaběle utekl. Jako nějaký puberťák. (smích) Už jsem ho pak nikdy neviděl, ale dodnes vím přesně i to, co měl na sobě. Tehdy ale začal můj život nabírat úplně nový směr.
Narážíte na fakt, že jste začal objevovat svou sexualitu?
Přesně tak, tehdy jsem žil ještě s přítelkyní. Ale ani před těmito událostmi už nám to moc neklapalo. A já jsem po tom polibku začal uvažovat o tom, jestli jsem ten důvod vztahových krachů vždycky nebyl já. S přítelkyní jsme se nakonec rozešli, i když určitě ne proto, že bych jí naservíroval, že jsem gay. Tou otázkou jsem se víc začal zaobírat až potom. Zkusil jsem se vydat do gay baru, ale bylo to pro mě hrozně extrémní prostředí, ve kterém jsem se vůbec neuměl pohybovat. Ne že by to byla nějaká extra divočina (smích), ale nikdy dřív jsem v takovém podniku nebyl. Pak jsem zkusil seznamku na internetu – vyloženě jen proto, abych našel nějaké nové přátele. Ale v tom jsem moc úspěšný nebyl. (smích) Nakonec mi ale hodně pomohla kamarádka, která pár gay přátel měla – a tak mě s nimi dala dohromady. Bude to znít neuvěřitelně, ale ten svět byl pro mě úplně nový.
Už jste se v něm zorientoval?
Jsou to skoro tři roky, dnes už jsem o tom, že jsem gay, skálopevně přesvědčen. Na druhou stranu – někteří by mohli namítnout, že tím si vlastně jistý zatím být nemůžu.
Jak to myslíte?
Za ty tři roky, co jsem došel k tomu závěru, jsem ještě s žádným mužem nic neměl. Myslím sex. A to bude znít hodně extrémně, ale já se hrozně stydím a mám obavu, že nebudu vědět, co dělat. Prostě mi za pár týdnů bude třicet a jsem vlastně panic, co se sexu s muži týká. A jak určitě víte, mezi gayi je na sex nahlíženo velmi otevřeně. Já mám pocit, že moji známí už dělali s kdekým kdeco. Já můžu jen krčit rameny a přispět historkami o sexu s mými ex partnerkami. (smích) Takže i když se třeba s někým v baru seznámím a moji přátelé mě hned pobízejí, ať si to s ním v noci užiju, já se v určité chvíli, kdy by se mohly věci posunout nežádoucím směrem, snažím zmizet…
Není ale takové oddalování spíš kontraproduktivní?
Jakože čím déle budu čekat, tím horší to bude? No, to mě taky napadlo. Ale nevím, jak to zlomit.
A co vám na tyto vaše obavy řekli přátelé?
Já jsem to s nimi nikdy tak extra otevřeně nerozebíral. Od počátku mě mají za stydlivého, takže i když nakonec nevyprávím žádné intimní historky, berou to tak, že to ke mně patří. Stydím se o tom vlastně mluvit i před nimi, i když už se nějakou dobu známe a oni jsou na rozdíl ode mě otevření až přespříliš. (smích)
Třeba by vám přátelé pomohli, kdybyste odložil ostych a zeptal se jich na jejich názor…
Asi to tak bude, připadám si úplně trapně. Prostě: koukejte, gay, je mu třicet a ještě s nikým nespal. Stačí, když se podívám třeba na Grindr, a je mi z toho zle. Teda, myslím z toho, jak tam všichni sebevědomě vystupují a jak jsem já marný. Moje největší noční můra je, že se ocitnu v posteli s mužem svých snů, ale vůbec nebudu vědět, co mám dělat.
Jen tak mimochodem – když jste měl poprvé sex s přítelkyní, to jste předtím absolvoval nějaký vzdělávací kurz? (smích)
To ne. (smích) Ale byli jsme tehdy mladí a nezkušení oba. Prostě jsme hledali a zkoumali. Bylo to oboustranně nejisté. A navíc ten první sex obvykle stejně právě kvůli tomu nestojí za nic. Jenže ve třiceti si s tou nejistotou připadám hloupě. Zejména když vidím, jaké zkušenosti mají všichni ostatní v mém věku. Představa, že budu zmateně šmátrat rukama, jako když mi bylo patnáct, to mě naprosto děsí.
Možná, že když půjde o sex ve vztahu, přece jen ty karty budou rozdané jinak než při „jednorázovce“, nemyslíte?
Upřímně řečeno, v to jediné pevně doufám. Jenže zatím jsem ještě nenarazil na nikoho „pro vztah“. Ale když ještě nějakou chvíli počkám, třeba budu vzácné zboží! Gay, kterému je přes třicet, ale je panic. (smích)
