Homosexuály nenáviděl, dnes chystá svatbu se svým přítelem. Za Petrovou proměnou stojí i fyzické násilí ve vztazích s ženami

Petře, jak se z heterosexuála, který se celkem ostře vymezoval vůči LGBTQ+ komunitě, stane nadšený homosexuál?

Na to nejde odpovědět moc jednoduše, je to souběh více věcí. Všechno vlastně začalo už před deseti lety. Abych pravdu řekl, to, kým jsem dnes, beru asi jako karmu. (smích) Ale rozhodně si nestěžuju, jak říkáš, jsem nadšený, možná bych dokonce řekl, že i konečně šťastný. Ale abych se vrátil do minulosti, tak v té době jsem navázal svůj první vážný vztah. S partnerkou jsme si hodně rozuměli a prvních pár měsíců jsem žil jako v pohádce. Bohužel, a nevím, co všechno se najednou stalo, začala být úplně jiný člověk. Skoro každý týden jsme se hádali o nesmyslech, a to, co říkala, že na mě miluje, ji najednou začalo spíš obtěžovat. Několikrát mi dokonce chtěla dát facku, ale vždy jsem ji zarazil. A pak, zhruba po roce, po mně hodila hrníček, kterým mi dost ošklivě poranila hlavu. Ani se neomluvila, jen se mi vysmála. To byl okamžik, kdy jsem si řekl, že to už stačilo.

Než se dostaneme k dalším vztahům, chci se zeptat na tvůj tehdejší postoj k LGBTQ+ lidem. I to bylo vaše společné téma, ve kterém jste si rozuměli?

Ano, moje názory na tohle téma byly jednou z věcí, na nichž jsme se shodli. Úplně jednoduše – nesnášel jsem kohokoliv, kdo se k téhle komunitě hlásil. Na sockách jsem si z těch lidí dělal legraci, často jsem je i ponižoval. A ona se ke mně přidala, byla to jedna z našich společných aktivit po práci, když jsme nevěděli, co dělat. Jenže pak přišlo to její divné chování. A právě tehdy mi začala tohle taky vyčítat. Ale neskončil jsem, svoji nenávist jsem si vybíjel na internetu přes den v práci. Nedokázal jsem si to vysvětlit a dodnes v podstatě nevím, proč se přítekyně tak radikálně změnila. Od našeho rozchodu jsem ji už nepotkal.

Co stálo za tvou nenávistí k LGBTQ+ komunitě?

Sám jsem nad tím často uvažoval. Nevím, asi to bylo prostě jen ze zvyku. Na střední chodil do vedlejší třídy jeden gay kluk a byl to opravdu kretén. Byl často hodně arogantní, s nikým se moc nebavil. A když jsme měli společné hodiny tělocviku, tak spolužákům říkal, že jsou to homofobní omezenci. Je pravda, že si na něj hodně stěžovali, ale to bylo kvůli jeho chování, o jeho orientaci na začátku nepadlo ani slovo. V posledním ročníku už ale přišly i nějaké nadávky a fyzické potyčky. Do toho jsem se nikdy nezapojoval.

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

No a celkově potom, když jsem na internetu pročítal různé články s diskuzemi o LGBT tématech, se mi zdálo, že všichni ti aktivisti a zastánci téhle komunity jsou podobně arogantní jako ten člověk ze střední. Nikdy jsem si ale nic nezjišťoval do detailu, nikdy jsem třeba ani s gayem nepracoval, takže ve mně jen postupně rostla nechuť ke komukoliv, kdo s tím má něco společného.

Před rozhovorem jsi mi říkal, že jsi zažil celkem tři heterosexuální vztahy, než ses rozhodl úplně změnit život. Jak tedy probíhaly ty dva další?

Celkem podobně. Asi po dvou letech po rozchodu mi do života vstoupila o 10 let starší žena. Úspěšná podnikatelka, sympatická, rozumná a dost chytrá. Nebyla to úplně veliká láska, ale stejně jako předtím i s ní jsem se cítil opravdu skvěle. Tady žádné hádky nepřišly, ale stačil mi jen jeden večer, abych pochopil, že tohle taky není vztah pro mě. Jednou přišla domů úplně vytočená z práce a já jí slíbil, že udělám cokoliv, abych jí udělal radost. Trochu nevěřícně se mě ptala, zda úplně cokoliv, ale já si trval na svém.

Nebudu to prodlužovat – přivázala mi ruce a nohy k posteli a oznámila mi, že jsem se stal na jednu hodinu jejím otrokem. Zacpala mi pusu ponožkou a začalo to. Prvních pár minut, když mi olizovala různá místa na těle, to bylo vzrušující, ale pak se jí v očích objevily dva ohně a tím vše pěkné pro mě skončilo. Začala mě fackovat, plivat na mě a taky mi dost hrubě a vulgárně nadávat. Ani to nebudu opakovat, stejně byste to museli cenzurovat. Vůbec jsem nevěděl, co dělat, byl jsem v šoku. Pořád jsem trochu doufal, že začne aspoň normální sex, ale ani to se nestalo. Dělala se mnou jiné věci, které si nechám pro sebe. Každopádně, pral se ve mně pud sebezáchovy a můj slib, že udělám cokoliv. Vypadala opravdu spokojeně. Když mě rozvázala, prostě jsem utekl. Na tyhle extrémy vážně nejsem. 

Dva vážnější vztahy po sobě, dvakrát násilné rozuzlení. Co sis tehdy říkal? Viděl jsi to třeba i jako nějaký problém, který má příčinu u tebe?

Nijak jsem si to nespojoval ani nad tím nepřemýšlel. Bral jsem to prostě jako dva šílené nepovedené vztahy. Přece jenom, byly dost dlouho od sebe. Vinu u sebe, jakože se v mých partnerkách projektuje moje nenávist vůči někomu jinému, jsem vůbec nevnímal. Ale že si nedokážu udržet delší vztah, to mě štvalo. A tuhle veškerou zlost jsem si dál vybíjel na internetu, to se pořád neměnilo. Dokonce jsem přitvrdil, protože můj výsměch patřil nejen LGBT lidem, ale v podstatě všem, kdo byli jen trochu něčím výrazně odlišní. Občas jsem to fakt přeháněl.

A co tedy ten třetí vztah?

Můj třetí vážnější vztah byl asi nejvíc intenzivní, protože jsem se do té slečny totálně zamiloval na první pohled. Pracovala v kavárně a já tam za ní začal chodit skoro každý den. Trvalo mi měsíc přesvědčit ji, ať jde se mnou na rande. A tam přišel hodně těžký moment. Když jsme se totiž bavili o svých zájmech ve volném čase, s nadšením mi popisovala, že zrovna pomáhá s přípravou nějaké místní LGBT akce. Polil mě studený pot a já nevěděl, jestli se začít smát, nebo brečet. Vážně jsem ji miloval a nechtěl o ni hned po prvním rande přijít. Říkal jsem si, že ji časem třeba přesvědčím o tom, že dělá chybu. Naštěstí ji zajímaly moje sbírky listů a plodů, což je můj koníček od dětství, takže jsem to celé šikovně zamluvil.

Zase to zkrátím – během několika schůzek jsme si vzájemně vyznali lásku, protože až na to jedno téma jsme si ve všem docela dost dobře rozuměli. A taky jsem se k ní přestěhoval. Problém to začal být ve chvíli, kdy jsem se měl setkávat s jejími přáteli. Nebylo jich málo a všichni podporovali LGBTQ+ komunitu. Často se potkávala se dvěma lesbami. Naštěstí předpokládaly, že když chodím s jejich kamarádkou, nemám s nimi problém, takže se mě moc na žádné názory neptaly. A když už se něco probíralo, tak jsem jen nepřítomně přikyvoval, nebo se z toho nějak vymluvil.

To na tobě vážně nikdo nic nepoznal? Ale předpokládám, že takové peklo, jak sis představoval, to asi nebylo, ne?

To nebylo. Popravdě, občas to bylo docela fajn. Pak ale přišly momenty, kdy se holky dokázaly naštvat a komentovat nějakou situaci dost ostře. Pokaždé, když jsem jim chtěl něco drsného odpovědět, vzpomněl jsem si na svůj skvělý vztah a nechtěl ho zničit. Takže jsem mlčel. Však jsem to pak taky na internetu, ale tentokrát už v soukromých skupinách, pořádně rozjel. A nikdo na mně nic nepoznal, necítil jsem se v jejich přítomnosti nijak znechuceně. Dokázal jsem dokonce uznat, že nějaké výjimky mezi LGBT lidmi mohou existovat.

Jak to tedy celé dopadlo?

Hodně blbě. Jednou jsem se vrátil domů z práce a přítelkyně tam na mě čekala celá ubrečená. Jen co jsem vstoupil do obýváku, strčila mi do ruky telefon a zeptala se, jestli je tohle pravda. Byly tam desítky screenů mých nenávistných komentářů v těch soukromých skupinách. Nevím, kdo to poslal, bylo mi to jedno. V první chvíli mě napadlo říct, že je to fotomontáž, ale mlčel jsem. Bylo jasně poznat, že je to pravda. Hystericky se rozbrečela a řvala na mě, že jsem jí celou době sprostě lhal a zneužíval, že jsem se celou dobu vysmíval jejím přátelům za zády. Pak jí něco přeplo v hlavě a dala mi strašnou facku. Pak druhou, třetí. Pak mi dala pěstí do břicha nakonec i do obličeje. To mě naprosto psychicky odrovnalo. Věděl jsem, že tohle je konec, že tohle mi nemůže odpustit. Vyházela mi věci před byt a rozešla se se mnou. Dva týdny jsem jí pořád psal a volal, ale neodpověděla. Když jsem se odvážil přijít za ní do práce, zavolala na mě šéfa, že mě odmítá obsloužit, protože ji prý osahávám. Byl to fakt konec.

To je hodně drsná tečka. Jak dlouho ti trvalo se z toho dostat?

Půl roku jsem chodil jako tělo bez duše. Fakt mě to mrzelo, věděl jsem, že jsem to hodně podělal. Začal jsem ale i konečně přemýšlet sám nad sebou. A když jsem si promítnul společné chvíle s jejími přáteli, došlo mi, jak hloupě se občas chovám. Jednoho večera se mi ze sebe udělalo tak zle, že jsem se potřeboval jít opít do němoty. Ve večerce jsem si koupil vodku a za chvilku ji vypil. Snesl jsem docela dost, ale tohle mě přece jenom trochu odrovnalo. Sedl jsem si na patník a začal brečet. Najednou ke mně přišel cizí muž a ptal se, jestli chci pomoct. Já mu jen řekl, že se chci pořádně opít, protože potřebuju spláchnout smutek. A on mě vytáhl za ruku na nohy a řekl, že mě vezme s sebou do jeho oblíbené hospody, protože to má taky v plánu. A představil se mi jako Karel. Tak začal můj gay život.

Ten muž je tvůj dnešní přítel?

Skoro, ten tam za ním přišel chvilku po nás, měli tam domluvenou schůzku. Přišel, sedl si a zazvonil mu telefon. On to zvedl a celkem neochotně pozdravil jakéhosi Pavla. Chvíli poslouchal, pak odpovídal jednoduše ano a ne, občas nevím, a trochu posmutněle zavěsil. Karel ho poplácal po zádech a řekl mu, že to bude v pohodě, že mu pomůže. Asi jsem se tvářil dost zvědavě, protože se na mě Karel podíval a řekl mi, že tady Lukáš se před týdnem rozešel se svým přítelem, takže teď řeší stěhování.

Dostal jsem výbuch smíchu. Přišlo mi to úplně absurdní. A protože jsem už měl v sobě docela dost alkoholu, rozhodl jsem se jim všechno říct. Tak, jak jsem to všechno řekl tobě, tak jsem to odvyprávěl jim. Čekal jsem, že se mi vysmějou, odejdou, nebo že mě taky zmlátí. Ale Lukáš mi podal ruku a řekl mi, že jsem byl kretén, ale už jím nemusím být. A že oba teď můžeme začít nový život. Potřásli jsme si rukama a stali se z nás v podstatě okamžitě přátelé. Začali jsme se tam pravidelně scházet několikrát do měsíce. Byl to pro mě naprosto zásadní okamžik a vzal jsem to jako znamení a impuls ke změnám. 

Tady bych asi částečně zopakoval tu svoji první otázku. Co na něm bylo tak zvláštního, že z tebe udělal gaye?

Byl úplný opak toho arogantního spolužáka ze střední. Byl milý, galantní, upovídaný, zajímal se o přírodu a miloval moje herbáře. Nedokážu říct, kdy se to zlomilo, ale jednou jsem se přistihl, jak na něho obdivně hledím, usmívám se a říkám si, jaké by to asi bylo žít s ním pohromadě. Nejdřív jsem si to nechtěl připustit, ale začal mě přitahovat i fyzicky. Došlo mi, že jsem se už několik týdnů neohlížel za ženskýma. A když už jsem se do některé zahleděl, vyskočila na mě v mysli jedna z těch tří přítelkyň, jak mě fackuje, nebo po mně hází hrníček. Zařekl jsem se, že s mojí smůlou si hodně dlouho počkám, než zase nějakou ženu oslovím. No, nestalo se.

Na jednom dalším setkání v hospodě jsem mu řekl, že se mi asi líbí, a on mi odpověděl, že já se asi líbím jemu. (smích) Ještě dodal, že si myslel od začátku, že cítil, že to v sobě mám, a proto jsem na gaye v minulosti házel tolik špíny. Pak mě políbil a mně se to líbilo. Takhle jednoduché to bylo. Začali jsme spolu chodit a brzo to budou dva roky, co jsme spolu. A zatím jsme se ani jednou nepohádali, dokonce mě ani nebije. (smích)

Ženy už tě tedy vůbec nepřitahují?

Já nad tím tak nepřemýšlím. Nedívám se po ženách, ale ani po dalších chlapech. Jasně, občas mě někdo zaujme na ulici, ale to je tak všechno. Možná se žen už tak trochu bojím, nechci riskovat další rány pěstí. (smích) Ale vážně, Lukáš je pro mě teď vším a nemám zájem se nikým jiným rozptylovat. Ať už je to další kluk, nebo holka. Jsem šťastný, jak už jsem říkal na začátku, a nehodlám to určitě nijak měnit. Dokonce jsme spolu tak daleko, že přemýšlíme o plnohodnotné svatbě někde v zahraničí, kde už pak možná zůstaneme. Uvidíme. Teď jsme si navíc pořídili psa, takže se spíše soustředíme na jeho výchovu. A co bude za pár měsíců, to je ve hvězdách.