
Jsem svobodný gay muž a chci dítě. Pohnu nebem i zemí, aby se to stalo
O možnostech náhradního mateřství pro svobodné muže jsem začal zjišťovat informace už v roce 2016. Tehdy jsem netušil, že to v té době nebylo legální. Až v roce 2019 se zákon změnil a umožnil svobodným lidem ve velké Británii stát se legálními rodiči dětí počatých prostřednictvím náhradního mateřství. Mezitím jsem potkal svého přítele a byli jsme spolu čtyři roky. Hned na začátku jsem mu řekl: „Chci mít děti.“
Bylo pro mě důležité mít vlastní dítě. Partner s tím souhlasil, ale bylo to spíš jako vzdálený sen. Žil v Cornwallu, já v Kentu, a když přišla pandemie, šlo všechno stranou. Jakmile se svět začal vracet do normálu, řekl jsem mu: „Chci se pustit do náhradního mateřství.“ Nakonec jsme se rozešli. Nebylo to kvůli tomu, že bych chtěl dítě, ale věděl jsem, že on o to tolik nestál. A já už nechtěl čekat – ani na ideálního partnera, ani na vztah, který by mi mohl stát v cestě. Během pár týdnů jsem se rozhodl jít do toho sám.
Nestřetl jsem se s žádnými předsudky, možná proto, že se obklopuji lidmi, kteří mě mají rádi a podporují mě. Ale vždycky jsem věděl, že jako svobodný gay muž toužící po dítěti budu v menšině.
Kontaktoval jsem organizaci Surrogacy UK, abych se přes její online i osobní setkání pokusil najít náhradní matku. Funguje to trochu jako internetová seznamka – člověk se seznamuje s dalšími gayi, heterosexuálními páry i jednotlivci, kteří hledají náhradní matku, a buduje si síť kontaktů. Minulý rok jsem se přidal k My Surrogacy Journey (MSJ), kde naopak funguje spárování přes algoritmy, podobně jako u klasických seznamovacích aplikací.
Na začátku jsem nevěděl, jakou cestou se vydat. Existuje gestační náhradní mateřství, kdy žena odnosí dítě, ale geneticky s ním není spřízněná, a tradiční náhradní mateřství, při němž žena použije vlastní vajíčka. Když jsem si ale nechal udělat testy plodnosti, zjistil jsem, že jsem přenašečem cystické fibrózy. To znamenalo, že jsem potřeboval dárkyni vajíček, která tento gen nenese. Rozhodl jsem se pro vajíčka z banky, protože jsou důkladně prověřována.
Loni jsem přes sociální sítě navázal kontakt s jednou náhradní matkou, ale nakonec si mě nevybrala. Nedá se to brát osobně – je to o vzájemných sympatiích. Když tolik svobodných lidí a neplodných párů touží po dítěti, je pro náhradní matky těžké rozhodnout se, komu pomoci.
Pro výběr dárkyně vajíček jsem prošel třicet profilů během jednoho týdne. Hledal jsem ženu, která by se mi nějak podobala – nejprve jsem měl na seznamu i zrzavé vlasy, protože jsem sám zrzavý, ale to mi výrazně omezilo možnosti. Dával jsem si pozor i na BMI, protože v naší rodině máme sklony k nadváze a nechtěl jsem své dítě vystavit stejnému riziku. Nakonec jsem našel ideální kandidátku – měla vlastní děti, dobré vzdělání a zdála se mi plná energie a radosti ze života. Na konci svého profilu napsala vzkaz pro budoucí dítě: „Pokud se někdy rozhodneš mě vyhledat, ráda tě poznám.“ To rozhodlo. Byla ochotná se s dítětem setkat, až dospěje.
Ve Velké Británii je nelegální platit za darování vajíček, dárkyně mohou dostat maximálně 985 liber (cca 29 600 Kč) na pokrytí nákladů. Koupil jsem si balíček deseti vajíček, ale nakonec mi dali třináct. Minulý duben jsem podstoupil ICSI, metodu, při níž se spermie vstřikuje přímo do vajíčka. Všech třináct vajíček přežilo rozmrazení, devět se podařilo oplodnit a nakonec mám pět životaschopných embryí. Celý proces mě stál přibližně 15 000 liber (cca 450 000 Kč), včetně ICSI a nákupu vajíček.
Stále hledám náhradní matku. Nemohu ji hledat v zahraničí – například v Mexiku by mě to stálo 70 000 liber (2 101 540 Kč), v USA dokonce přes 100 000 liber (3 002 200 Kč). Nechci hledat levnější varianty s nejistou péčí. Podobně jako když jsem si nechával transplantovat vlasy – rozhodl jsem se pro Británii místo Turecka.
Měl jsem štěstí, že jsem před osmi lety zdědil určitou částku, polovinu jsem investoval do bydlení a druhou si schoval na náhradní mateřství. Nemusel jsem obracet každou korunu, jako mnoho jiných lidí. Minulý rok jsem si na sociálních sítích opět začal psát s jednou náhradní matkou, ale nakonec si mě nevybrala. U MSJ trvá spárování až 18 měsíců, ale doufám, že během půl roku najdu tu pravou.
Jak dlouho trvá mít dítě přes náhradní mateřství? Někdo se dočká za 18 měsíců až dva roky, jiný za čtyři až pět let. A ani nalezení náhradní matky není zárukou úspěchu – slyšel jsem příběhy o několika neúspěšných pokusech, potratech a až pak přišlo vytoužené těhotenství.
Je těžké nemít partnera, který by mě podržel a pomohl mi v rozhodování. Jsem na to připravený? Nevím. Ale vím, že to chci. Nedokážu snést myšlenku, že bych to aspoň nezkusil. Zatím jsem nenašel vhodnou náhradní matku – snažím se nestresovat časem. Být třikrát požádán, abych se stal kmotrem, je čest, ale není to totéž jako mít vlastní dítě.
Mám pocit, že můj život stojí na místě. Vánoce už mě nebaví, protože bez dítěte ztrácí kouzlo. Moje máma vždycky říkala, že byla zrozená pro mateřství. A já si myslím, že jsem zrozený být otcem. Udělám pro to všechno.