Přežil nacismus, léčbu homosexuality a bavil jako hraběnka Sonata Mondscheinová. Životní příběh Oty Tasinata, průkopníka českého dragu
„Hraběnka“ Ota
Zatímco o hraběnce Sonatě Mondscheinové se toho napříč gay „komunitou“ traduje mnoho, o tom, kdo byl jejím „stvořitelem“, tedy muži jménem Ota Tasinato, se lze více dozvědět právě prostřednictvím archivů Společnosti pro queer paměť.
Ota Tasinato, který přišel ke svému nezvyklému jménu po otci, jenž byl nemanželským synem s italskými kořeny, se narodil 23. července 1921. Rodina bydlela v historickém činžáku na pražské Vinohradské třídě. Ota vystudoval obchodní akademii a už v patnácti letech částečně pracoval jako administrativní praktikant. Do prvního plného zaměstnání nastoupil v rámci totálního nasazení. Působil v nově zřízeném Kuratoriu pro výchovu mládeže při ministerstvu školství, což byla nacistická organizace, která měla za úkol vychovávat v rámci mimoškolních aktivit děti a mladé lidi k nacistickým ideálům. Ota měl štěstí, jeho vrstevníci museli na totální nasazení do fabrik na zbraně a válečné potřeby do Německa, kde pracovali a žili často za nelidských podmínek.
Postupem času začal Ota také experimentovat se stejnopohlavními styky a vztahy. Sám na to později vzpomínal: „Jako šestnáctiletý jsem vyhledal sexuologa a šel k němu pro radu. Řekl mi, abych to zatím nechal v klidu, a předepsal mi výtažek z ovesných klíčků. Pár dní poté se mě matka na ulici zeptala: Prosím tě, jak to chodíš, proč nehýbeš při chůzi rukama? Chodíš jako teplej! Mě to rozzlobilo a řekl jsem: Ale já jsem teplej!“
Svůj první sex s mužem v roce 1936 popsal Ota Tasinato následovně: „V patnácti jsem (…) šel ze školy a potřeboval na WC. Byl tam popelář, měl koženou zástěru až na zem. Ukázal mi to, a protože se mi to líbilo, pozval mě k sobě domů. Ten večer jsem se naučil všechno, co pro život potřebuji. Nebylo to zdaleka tak hrozné ani za války, pokud ses samozřejmě nechoval vyzývavě.“ Do pomyslného „střetu“ s tehdejším režimem se tak dostal jen jednou. Večer 8. listopadu 1940 Tasinato zašel do gay společnosti, která se tehdy scházela v Malostranské besedě – a právě tehdy tam, pravděpodobně na udání, příslušníci SS provedli zátah a všechny muže odvezli k výslechu do obávaného Pečkova paláce. Tasinato byl vyslýchán a na několik dnů zadržen. Cílem nacistických jednotek ale v tuto chvíli nebyla ani tak perzekuce homosexuálů, jako spíš potřeba získat vynucené přihlášky k německé národnosti. Další ústrky ze strany nacistických institucí Tasinato dle vlastních slov do konce války nezažil.
Poválečné peklo
Mnohem obtížnější život nakonec Tasinata čekal po konci války. Protože pracoval v nacistické výchovné instituci a během války se „sám“ přihlásil k německé národnosti, byl podezřelý z kolaborace. Jak o tom svědčí dokumenty z Tasinatovy pozůstalosti, vyšetřování několika podezření z kolaborace se vleklo až do roku 1947, kdy byl definitivně očištěn: „Zjišťujeme, že pokud se týče činnosti v bývalém Kuratoriu, choval se jmenovaný jako dobrý Čech a nemůže být viněn z kolaborantství,“ uvádí dobová dokumentace. Tasinatovi pomohlo, že se zapojil do osvobozování státu ke konci války v Ledči nad Sázavou. Mezitím také absolvoval (byť jen pětiměsíční) vojenskou službu.
Právě v padesátých letech byl Tasinato také jedním z 222 mužů, kteří se stali subjekty experimentálního výzkumu v pražském sexuologickém ústavu. Výzkum, jehož cílem mělo být léčení homosexuality, vedl sexuolog Kurt Freund. Užíval metody, které dnes nazýváme jako konverzní terapie a které jsou ve většině euroamerického světa zakázané nebo odsuzované. Na základě promítání obrázků mužů i žen vyvolával Freund pomocí injekční aplikace různých látek fyzické reakce jako zvracení a nevolnosti, výsledky pak ověřoval pomocí pletysmografu připevňovaného na penis, který měřil i nepatrné proudění krve.
Tasinato ale do léčebné fáze nepostoupil, protože neprošel vstupními testy. Popisoval to následovně: „Připnul mi po celém těle sondy, dokonce i na penis, a promítal mi světelné obrazy nahých mužů, od kojence po starce. Když to skončilo, kroutil nad zaznamenanými výsledky hlavou se slovy: Prosím vás, mně nejde do hlavy, že vy nereagujete na nic! Musel jsem se srdečně zasmát a říct: Pane doktore, to přece není možné na to reagovat, to bych musel být absolutní primitiv, (…) když je člověk takhle vopentlenej. Bylo tam i lůžkové oddělení. Naše ‚metly‘ to ale hned prokoukly a udělaly si z toho seznamovací středisko.“ Freund nakonec zjistil, že soudobými prostředky se homosexualita léčit nedá, a inicioval odtrestnění homosexuality, k němuž došlo v roce 1961.
Zrodila se hvězda – hraběnka Sonata Mondscheinová
V padesátých letech se Tasinato také seznámil s dramatikem, spisovatelem, režisérem a scenáristou Václavem Krškou, který byl na vrcholu své filmařské slávy. V roce 1943 natočil film Kluci na řece, v roce 1945 Řeka čaruje, v letech 1953–1954 své asi nejvíce queer snímky Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr. Jak píše historik Jan Seidl, Krška ve svém nevelkém bytě v Prokopské ulici hostil méně početné gay společnosti, kam se dostal i Tasinato. Tam, při jednom z večírků, vznikla legendární hraběnka Sonata Mondscheinová (Mondschein sonata je německý název slavné Beethovenovy lyrické skladby Měsíční sonáta).
Tasinato to později líčil jako spontánní akci, kdy u Kršky viděl šicí stroj a několik látek, z nichž si ještě týž večer spíchl provizorní kostým a hrál výrazně starší ženu (Tasinatovi bylo v té době něco málo přes třicet), která vystupovala se zábavnými talk show a vyzpovídávala účastníky večírku. Vizáž hraběnky postupně vypiloval ve stárnoucí zmalovanou subretu v lesklých šatech a bavil svými výstupy dalších skoro šedesát let. Ještě v době kolem roku 2006 vystupoval příležitostně v Kafírně U Českého pána v Kozí ulici nebo ve vinohradském Piano baru.
Osobní život s happy-endem
V padesátých letech měl Tasinato několik vztahů. Pravděpodobně z této doby je dopis jeho tehdejšího romantického objevu. Ten v něm Otovi líčil, jak se mu neúspěšně pokoušejí namluvit nevěstu: „Ach Otoušku, představ si, co se mi nestalo v neděli. Byl jsem doma a teď mi namlouvali jednu ženu, ale takovou kozu, a já jsem udělal vážný ksicht a ona to myslela vážně, a tak mě doprovázela až k autobusu. Já jsem se jí nakonec vysmál. Dopadlo to tak, že mně nakonec vynadala.“
Navzdory dobovým podmínkám ale Tasinatův osobní život nakonec dopadl šťastně. V roce 1961 se na slavném místě gay seznamování, které bylo útočištěm queer lidí ještě před válkou, v hotelu Šroubek na Václavském náměstí, seznámil se svým budoucím partnerem a „manželem“. S ním byl až do své smrti v roce 2011, tedy padesát let. „Chodili jsme spolu dva měsíce a potom se rozhodli, že bychom měli mít svatbu. Bylo to v létě, František přišel s kyticí bílých růží požádat maminku o mou ruku. Maminka plakala dojetím. Pak následovala slavnostní večeře společně s dvěma pozvanými přáteli,“ vzpomínal Tasinato. Společně si následně pořídili také chatu, kde uprostřed lesa vytvořili dechberoucí zahradu .
Tasinatův životní příběh je příběhem odvahy, velké lásky, ale také schopnosti vyjednat si životní prostor. I v temných dobách druhé světové války a komunistické diktatury dokázal najít radost nejen pro sebe, ale také ji rozdávat druhým. Tasinato se stal vzorem všem dalším drag umělcům a umělkyním, jako byl třeba Jaroslav Čejka či skupiny působící po revoluci. Tasinato byl také živoucím důkazem toho, že queer lidé dokážou udělat i z nevlídných podmínek radostný spektákl.
