
Nové dno hollywoodské kreativity? Návrat Cameron Diaz k herectví po desetileté pauze je úplně zbytečný
Proč si Cameron Diaz zvolila právě tento film pro svůj návrat po desetileté pauze, zůstává jednou z mnoha otázek, které Návrat do akce vyvolává. Tento snímek, aktuálně držící prvenství v żebříčku Netflix Top 10, otevírá ale i další otazníky: Kdy Andrew Scott zapomněl, jak hrát? Jakou karmickou daň dluží Glenn Close Netflixu po této roli? Jaká je návratnost investice u blockbusteru, psaného přímo pro streamovací službu, kde je pronajmuta umělecká galerie Tate Modern na akční scénu s rychlými čluny a motorkami u Temže?
Hlavně si ale při sledování kladete otázku, proč se z filmů, jako je tento, vytratila jakákoliv stopa tvůrčí energie. Film se pevně drží standardních klišé akčního žanru a velmi mdle a neumětelsky zkouší napodobovat starší, lepší filmy. Návrat do akce představuje Cameron Diaz a Jamieho Foxxe jako špionážní pár, přičemž hlavní hrdinka nečekaně otěhotní. Pár se rozhodne se vším skoncovat a zmizet. Po patnácti letech je ale minulost dostihne – spolu s jejich dětmi, které nemají ani ponětí o bývalém životě svých rodičů.
Rotace nevýrazných záporáků se snaží získat jakýsi „Klíč“, předmět natolik neurčitý, že by se klidně mohl jmenovat „Věc“ nebo „Krám“. V nesprávných rukou totiž Klíč dokáže vyřadit celé městské části z provozu, a jedině postava Foxxe ví, kde je ukrytý.
Diaz a Foxx, s dětmi v patách, prchají do Londýna hledat ochranu u Diaziny matky, taktéž bývalé špionky, kterou hraje Glenn Close. Ta zde podává průměrný výkon s překvapivě nekonzistentním anglickým přízvukem. Její postava je ve vztahu s excentrickým Britem, kterého v typické komické roli ztělesnil Jamie Demetriou (Stath Lets Flats).
Všechny postavy začne brzy pronásledovat nejen agent MI6 (Scott, zdrcující herecká prázdnota), ale také agent CIA v podání Kylea Chandlera (Friday Night Lights), který se zde omezuje pouze na dlouhé a nudné vysvětlující monology mezi přestřelkami.
Za normálních okolností by kombinace hvězdného obsazení mohla vyvážit nedostatky filmu. Mezi Foxxem a Diaz to ale nijak nejiskří – oba jsou sice charismatičtí, spolehliví herci, kteří zde však působí, jako by fungovali na zcela odlišných komických a hereckých frekvencích: on jako drzý frajírek, ona jako prosluněná svobodná duše. Navíc je otázkou, nakolik spolu při natáčení reálně mluvili.
Foxx byl totiž během produkce hospitalizován kvůli vážné mrtvici, což znamenalo hojné využití dubléra. To by vysvětlovalo, proč kamera tak často přepíná mezi statickými záběry jejich hlav zezadu.
Všechno je pohromadě poskládáno pocitově velmi ledabyle, sestříháno velmi hrubě a skoro obdivuhodně nelegračně. Možná to je ale záměr. Nedávná zpráva v magazínu n+1 tvrdila, že Netflix tlačí na scénáristy, aby postavy „neustále oznamovaly, co dělají, aby diváci, kteří mají film puštěný jen jako kulisu k práci, měli přehled v ději“. Požadují prý „obsah pro příležitostné sledování“, tedy něco, co nemusíte plně vnímat. Návrat do akce je přesně takový: sbírka zvuků, obrazů a výbuchů, zbavená uvěřitelných postav a vtipů. Je to pouze matná napodobenina filmu, určená ke sledování mezi hraním si s telefonem nebo rozmotáváním kabelů v obývacím pokoji.
Návrat do akce rozhodně není první svého druhu. Netflix, Prime a Apple TV+ nyní produkují celý subžánr rychle zapomenutelných filmů, ve kterých muži „typ Ryan Reynolds“ flirtují s krásnými ženami vyzbrojenými pistolemi a sarkasmem. Příklady budiž nejnovější propadáky „Ghosted“ s Chrisem Evansem a Anou de Armas po akčňák „The Union“ s Markem Wahlbergem a Halle Berry.
Návrat do akce je z nich však nejhorší – možná proto, že v něm hraje herečka, která pochází z úplně jiné éry filmové produkce. I ty nejhorší filmy Cameron Diaz měly určitý styl a šarm, nebo jste u nich měli alespoň pocit, že se tvůrci snažili vyrobit něco aspoň trochu slušného. Její dobrodružný film „Knight and Day“ s Tomem Cruisem byl uveden před 15 lety, a přesto tamní vtipy, kaskadérské kousky a celková atmosféra působí ve srovnání s lacinou prázdnotou jejího nového filmu téměř jako zázrak.
Největší problém ale není jen to, že filmy jako Návrat do akce působí odfláknutě, ale že takové filmy mění naše vímání toho, jak by měl celkově vypadát žánr moderních akčních filmů. Éra „příležitostného sledování“ by neměla znamenat snížená očekávání, kompromisy v kvalitě nebo stereotypní vyprávění. Akční filmy mohou být lepší. Měly by být lepší. A až donedávna skutečně byly. Pokud mají filmy přežít v záplavě obsahu, který bojuje o naši pozornost, musí být do nich vloženo skutečné úsilí. Vše, co Návrat do akce dělá, je pouze zatlačení nože hlouběji do poraněných zad Hollywoodu.
Snímek je aktuálně dostupný online.