„Svět PC her bývá občas toxický. Proto queer hráči často svou identitu tají,“ říká Filip, který si díky hrám našel partnera
Filipe, panuje obecné přesvědčení, že LGBT lidé se o hry takřka nezajímají, že najít mezi nimi vášnivého gamera je jako hledat jehlu v kupce sena. Jak moc je to podle tebe pravda?
Podle mě je to blbost, protože moje zkušenost je úplně jiná. Ale upřímně, taky jsem si to před několika lety myslel a vůbec se nedivím, že takové přesvědčení mezi lidmi koluje. Není to totiž tak, že by gayové nebo transky nic nehráli. Když by se vedle sebe postavilo 100 heteráků a 100 gayů a řekli jim, ať hráči udělají krok dopředu, vystoupil by z obou skupin stejný počet lidí. Problém je v tom, že LGBT hráči často ostatním nepřiznají, kým jsou. Nesčetněkrát jsem zažil situaci, kdy jsem s online přáteli, co jsou taky gayové, hráli nějakou multiplayerovku s úplně cizími lidmi. Když přišlo na dotazy ohledně rodiny a vztahů, úplně se zapřeli. Začali vyprávět o tom, jak jsou jejich přítelkyně v pohodě, že jim nikdy hraní nezakazují a další podobné hovadiny. Chtěli se zalíbit, chtěli být oblíbení a mít s kým zase příště hrát.
Na jednu stranu mi to přijde bizarní a pokaždé se jim směju, ale na tu druhou je chápu, hráčské prostředí občas bývá velmi toxické. Proto je nehodlám prozradit. Ale co se mě týká, když vím, že to bude v pohodě, nemám problém ostatním říct, že jsem gay. A pokud cítím, že by s tím mohl být problém, raději říkám, že se o svém soukromí nechci bavit. Ale nikdy si nevymýšlím.
V čem je hráčské prostředí toxické vůči queer lidem?
Je to úplně stejné, možná ještě horší, jako u filmů a seriálů. Vždyť se stačí podívat na všechny ty reakce a komentáře, když se někde objeví trans člověk, když se někde líbají dva chlapi. Je to hloupé a evidentně nekonečné. A přitom jsem si nevšiml, že by někdo vyhlašoval líbající se ženy. To je tak pokrytecké! Ale aspoň už to někam trošku postoupilo, řeší se to zcela náhodně a u jak kterého projektu. V herním prostředí mi ale přijde, že jen náznak LGBT charakteru je pro většinu problém.
Jasně, existuje už několik slavných gay charakterů, a nejenom jich, v posledním díle jednoho z nejlepších RPG všech dob, což je Baldur's Gate, dokonce můžete být úplně čímkoliv chcete, ale jaký poprask to taky způsobilo!Vývojáři jsou hodně opatrní, stačí jedna málo prodávaná hra a může to vést k vážným existenčním problémům. Drsná konkurence. Nevím, čím to je, ale hráči jsou podle mého z většiny prostě konzervativní skupina. I když to už dnes taky nevnímám tak drasticky, ale mění se to pomalu.
Říkal jsi, že před několika lety sis myslel, že LGBT hráči skoro neexistují. Jak ses tedy k hraní dostal ty?
Chtěl bych říct, že náhodou, ale v podstatě se mi to samo dlouho nabízelo. Když jsem ještě pracoval v gastronomii jako číšník, bydlel jsem s hetero kamarádem, který hrál na konzoli skoro každý večer. Mě to nijak nelákalo, raději jsem si četl knížky nebo poslouchal hudbu. Jednou mě ale v práci vytočilo několik hostů a šéf tak moc, že jsem doma byl fakt dost agresivní a nepříjemný, nedokázal jsem se uklidnit a padalo hodně sprostých slov, doslova jsem se třásl a měl chuť dát okamžitě výpověď. Ten kamarád mě chvíli pozoroval, pak mi vrazil do ruky ovladač a řekl mi, ať to ze sebe vystřílím. Přišlo mi to jako hovadina, ale tenkrát mi to skutečně pomohlo. Hráli jsme spolu několik hodin. Tak to celé začalo.
Kromě zklidnění emocí, pomohlo ti hraní v životě i nějak jinak?
No jasně, asi stejně, jako spoustě jiným lidem. Jednak jsem díky hrám našel spoustu „přátel“, které nezajímá můj vzhled nebo orientace, ale čistě moje hráčské schopnosti. Jsme spolu v kuse několik hodin, nepromluvíme o našich životech ani slovo, a přesto se skvěle bavíme. A protože aspoň půlka z nich je ze zahraničí, donutilo mě to lépe se naučit anglicky, což se mi skvěle hodilo jak do gastra, tak i do současné práce. No a to nejdůležitější na konec, hodně lidí mi to asi nebude věřit, ale skrze jednu hru jsem se seznámil s mým přítelem. Jsme spolu už dva roky a vážně přemýšlíme o uzavření partnerství. Takže jo, hry mi nejen pomohly, ale dokonce možná i změnily život.
Když jsme u toho, opustím teď hry a zeptám se na partnerství. Jak ty vnímáš tenhle institut? Přeješ si manželství pro všechny, nebo je ti to jedno?
Tohle je složitější. Nám oběma je to úplně jedno, adoptovat děti se nechystáme, dědictví nijak neřešíme, ani další spoustu věcí, co páry obecně řeší. Jestli se to jmenuje manželství, partnerství nebo soužití, je nám úplně jedno. Líbí se nám, že můžeme být jakkoliv oficiálně spolu. Na druhé straně, naprosto chápu všechny snahy o rovné manželství pro všechny a všechny z něho vyplývající výhody. Vždycky podepíšu jakoukoliv petici, v každé diskuzi se za to postavím. Přijde mi to tak správné.
Jak jsi řekl, dnes už existuje spousta her, které obsahují nějaký queer charakter. Pomáhá to podle tebe měnit společenské vnímání LGBTQ+ komunity?
To zase hodně záleží na tom, jak je ta postava napsaná, stejně jako všude jinde. Když sledujete seriál a objeví se tam gay, který se chová jako kretén, pak si řeknete, že gayové jsou takoví i ve skutečnosti. Stejné je to u hry. Pokud se ale ptáš obecně na to, jestli vůbec jejich přítomnost má ukázat hráčům, že jsou právoplatnou součástí společnosti, pak mám obavu, že je to úplně jedno. O LGBTQ+ komunitě se toho za poslední roky napovídalo tolik, že opravdu už všichni ví, že v naší společnosti zaujímá opravdu velké procento. Není potřeba to říkat v hrách, ve filmech nebo divadle.
The Last of Us je jedna z nejvíce oceňovaných herních sérií, a to zejména díky svému příběhu. A světe div se, téměř nikomu nevadilo, že hlavní hrdinka Ellie je lesbaFoto: Sony Interactive Entertainment/Se svolením
Proč myslíš, že lidé často na LGBTQ+ postavy v mediálních obsazích reagují negativně?
Řekl bych, že je to do jisté míry o četnosti jejich výskytu. A taky o kvalitě scénáře. Před dvaceti lety bylo ve hrách a filmech fakt jenom pár gay postav. Sice to taky vyvolalo nějaké diskuze, ale protože byly většinou dobře napsané, rychle to zapadlo a lidi si je většinou zamilovali. Asi jako když nějaký neoblíbený herec dostane skvělou roli, kterou všichni zbožňují. Většina v tomhle případě zapomene na to, že je to blbec, a užívá si jeho postavu. Dnes je to stejné, ale rozdíl je v tom, že namísto jednoho projektu ročně se LGBT postavy objevují v každém druhém seriálu a začíná se to projevovat i u her, byť opatrněji. Jenže těch kvalitně napsaných charakterů je děsně málo. A tak to vypadá, že jsou všude jen z plnění nějakých kvót. Já to ale vidím tak, že problém je hlavně u tvůrců. Kdyby se psalo více kvalitních gay scénářů, bylo by méně homofobních reakcí.
Pokud bych se vrátil k tomu, že LGBT hráči leckdy zatajují svoji orientaci... Vzkázal bys jim něco?
Že je to úplně zbytečné. Není samozřejmě potřeba nikomu při hraní hned v první větě říkat, že jsi gay, lesba, nebinární nebo trans. Popravdě, nikoho to prakticky nezajímá. Ale když už na to přijde řeč, doporučuju můj postup. Buď říct, že se o soukromí bavit nechceš, nebo prostě nic nezastírat. Jasně, někdo se ti vysměje, jiný s tebou nebude chtít hrát, další tě vyhlásí někde v chatu, ale je potřeba uvědomit si, že je to virtuální realita. Sto lidí tě odsoudí, ale ten stoprvní může být tvůj nejlepší kamarád, nebo dokonce partner či partnerka. Takže i přes veškerou toxicitu, být sám sebou stojí rozhodně za to.
