„LGBT lidé jsou součást společnosti, nemám v plánu házet je v jakémkoliv ohledu přes palubu,“ říká Daniel Krutý, zakladatel Hnutí Generace

Do politiky jste se aktivněji zapojil v 15 letech. Tehdy jste rodině oznámil, že chcete založit politickou stranu. Byl tam v té době, tedy v roce 2021, nějaký zásadní okamžik, kdy jste si řekl, že teď už je čas přestat o změnách mluvit a začít je konat?

Žádný jeden velký mezní „game changer“ tam nebyl, vše se postupně nabalovalo a v tom roce jsem si prostě řekl, že je potřeba začít dělat něco víc. Sám nemám v oblibě lidi, co hodně mluví a málo dělají. Zavolal jsem svému kamarádovi Martinu Szeteovi a společně jsme založili politickou stranu. Nebylo to tedy rozhodnutí na základě nějaké jedné události, která by ve mně vyvolala okamžitou reakci. Pečlivě jsme to naplánovali.

Takže zrovna rok 2021, kdy nastoupila nová vláda, nemá s vašimi kroky nic společného? Protože vy nesouhlasíte s mnoha jejími postupy…

Trochu to spojitost má, ale spíše ve smyslu utvrzení se v tom, že má smysl pokračovat. My jsme té vládě na začátku, jako většina mladých lidí, ohromně fandili. Mimochodem, já jí fandím doteď, přeji si, aby všechny své reformy dotáhla do konce, a kdyby dodržela aspoň o polovinu více slibů, tak jsem spokojený a do politiky ani nemusím. Jenže to se bohužel neděje.

Proč vlastní strana? Současná politická scéna je ohromně polarizovaná. Existuje velké množství hnutí a stran, které zastupují nejen široké spektrum názorů na to, kudy bychom jako společnost měli kráčet, ale i do jakého cíle máme vůbec dojít. Žádný subjekt vás nezaujal? Ani mládežnické organizace některých stran? V čem jste jiní?

Z mého pohledu jsme neměli moc na výběr. Podle nás existují témata, která byla úplně opuštěna, například rozpočtová zodpovědnost. Ale třeba i manželství pro všechny, u kterého nás ta liberální část vládní koalice tak strašně ubezpečovala, že bude. Zejména co se týká financí a hospodářství to pro nás bylo ohromné zklamání.

Co se týká nové strany, nikdy jsem nechtěl být součástí těch starých struktur. My dokonce hledáme mezi sebe hlavně lidi, kteří nemají žádnou politickou zkušenost v již zaběhnutých stranách, což se třeba o dalších nových subjektech říct úplně nedá. Natáhnout si mezi sebe dva bývalé premiéry, nebo čtyři ministry financí, to podle mě vůbec nedává smysl. Hlavně tady nebyla tady žádná strana vyloženě pro mladé. A mládežnické organizace? To je pouze o mávání vlaječkami na kampaních, přitom ti lidi ani nemají v té straně pořádný hlas.

Jak vidíte svoje šance ve volbách? Společnost má dost negativních zkušeností s novými tvářemi v politice, až mám pocit, že raději volíme někoho známého, od koho víme, co čekat, byť to nemusí být úplně ideální řešení…

Máte pravdu, lidé do této pomyslné „divoké karty“ již příliš nadějí nevkládají, ale na druhou stranu, my se snažíme, abychom na první pohled takhle nevypadali. Nechceme jen kritizovat, ale i přinášet skutečná řešení. V průběhu ledna bychom měli představit náš program, lidé budou mile překvapeni. Nemohl jsem prostě spojit svoje jméno s některou ze současných stran, to bych raději skončil.

Zajímá mě váš název. Nepletou si vás lidé například s mládežnickou organizací Generace Motor, tzv. Motorgen, která spadá pod stranu Motoristé sobě?

Z toho jsme úplně na nervy. (smích) Než jsme zaregistrovali svůj název, tak vznikly strany jako Poslední generace, Rychlá generace, zmíněná Generace Motor a spousta dalších aktivistických spolků. Nechci nijak znevažovat jejich právo na existenci, ale jménem nám rozhodně radost neudělaly. Jeden člověk na mě dokonce jednou na akci řval, že jsem z Greenpeace, a zkoušel mě z toho, kdy roztála Antarktida.

Říkáte, že současná mladá generace žije ve dvou světech – v reálném a virtuálním. Chcete do své činnosti a komunikace s veřejností zapojit například nějaké influencery, tedy lidi, které obecně dnešní mládež zná mnohem lépe než politiky? Vláda i prezident to slíbili, ale nic se nestalo…

Zcela určitě! Máme jeden velmi důležitý segment, co se týká tématu kyberprostoru, a to je boj s dezinformacemi. Často říkám, že demokracie nemůže být naivní. Autoritářské režimy se nás v kyberprostoru snaží rozdrtit, zničit, protože nesnáší demokracii. Je to Čína, Rusko a jim podobné. Jedna z preventivních zbraní, kterou stát může proti jejich praktikám používat, je strategická komunikace. A její součástí musí být právě influenceři, pokud nechceme přijít s mladou generací „na buben“. Je ohromně důležité, aby mířila k demokracii, aby si uvědomila, že není zdarma. Stejně jako nám ji vybojovaly minulé generace, i my musíme dělat všechno pro to, abychom si ji udrželi.

Mnoho lidí si pod pojem „boj s dezinformacemi“ okamžitě představí omezování svobody slova, a to hlavně kvůli ostrakizaci nepohodlných názorů. Jednak je dost odvážné mít tohle téma jako jedno z hlavních, ale hlavně, nemyslíte, že mladá generace řeší aktuálně spíše jiná témata, jako například nedostupné bydlení či nízkou podporu rodin s dětmi?

Téma dezinformací řešíme z nutnosti, protože se mu nikdo nevěnuje, přestože je ohromně důležité. A někdo na to musí upozorňovat. Co se týká mladých rodin, tak témata bydlení, zdravotnictví, udržitelnost důchodového systému a další, jsou samozřejmě to nejdůležitější. Já tu chci taky za 30 let být a chci, aby mi stát poskytl základní rámec služeb. Pro zajímavost, naše nejúspěšnější videa jsou o důchodech, protože mladí to sledují a vidí, že stát dává každou třetí korunu na důchod. Ptají se ale taky na to, proč nemáme lépe zaplacené učitele. Proč není modernější školství? Proč je nikdo neučí o duševním zdraví? To jsou témata, která řeší.

Je třeba mladé lidi více zapojit do dění, ať mohou volit klidně od 16 let. Kdo chce, ať přijde, ať si zjišťuje více informací a zapojí se například do komunální politiky a rozšiřují svoje myšlenky.

Zajímá mě váš vztah k LGBT komunitě, už jste zmínil manželství pro všechny. Na stránkách, nikoliv v programu, máte pouze dvě nekonkrétní zmínky, přičemž jedna z nich mluví o respektující politice vůči genderovým a minoritním skupinám. Co konkrétně je tím myšleno?

Jsem překvapený, že v programu nic víc není, ještě ale spoustu věcí doděláváme, což je tam i zmíněno. Každopádně, já jsem liberální člověk. Nerozumím takovým těm řečem, že LGBT hnutí ohrožuje jakési tradice. Podle mého názoru být člověk znamená být feminista. Z mého pohledu jako společnost něco dlužíme všem minoritním skupinám. Manželství pro všechny a narovnání všech práv je základ. Zaslouží si to.

V tomto kontextu se nabízí také otázka na školství. Určitě víte, že se v poslední době hojně řeší povinné ukotvení LGBT výuky do rámcových vzdělávacích programů. Jak se k tomu stavíte?

Upřímně si myslím, že to rozhodně není na škodu a děti by měly být v tomhle směru informovány. Ty obavy, aby se nejednalo o propagandu a jakési násilné vštěpování názorů, jsou samozřejmě namístě, ale to platí u všech témat. Mohla by to být i součást výuky o kritickém myšlení.

Rámcový vzdělávací program, jak má ostatně v názvu, poskytuje skutečně jen nějaký rámec vědomostí, které by si měl žák odnést, ale samotný obsah výuky je na učiteli. Podle mě není úplně kam spěchat, ale jak říkám, nijak mi ve škole tohle vadit nebude.

Je nějaké queer téma, kterému se bráníte?

Já vnímám LGBT lidi jako součást společnosti, počítám s nimi a rozhodně nemám v plánu je v jakémkoliv ohledu házet přes palubu. A to je jediná zásadní věc, kterou bych k tomu ještě řekl.

Jak se vám jako 18letému neznámému člověku daří do svého týmu shánět nejrůznější odborníky na jednotlivá témata?

Máme jednu výhodu – jsme subjekt, který je racionální. Nepohání nás politika jako taková, nebo jakákoliv ideologie, snažíme se o nestranný nadhled postavený na reálných číslech. Když něco udělá blbě Andrej Babiš, tak to řekneme nahlas. Když něco udělá blbě Petr Fiala, tak to řekneme nahlas. Řídíme se daty. Úplně stejně to má i vědecko-odborná obec. A v ní se prostě najdou i tací, kteří jsou rádi, že to děláme stejně jako oni, že říkáme to, co oni, takže s námi spolupracují a sdílí s námi své dokumenty, protože chtějí pomoct mladým lidem.

I ekonom, energetik a průmyslník je úplně stejný člověk a volič jako každý jiný, kdo si přeje u vlády někoho, kdo má za sebou pozitivní výsledky.

Píšete, že chcete oslovit nejen mladé, ale i jejich (pra)rodiče. Čím konkrétně?

Tímto se zabýváme v rámci mezigenerační soudržnosti, což je také jedno z našich velkých témat. Mrzí mě, jak je u nás v tomhle společnost polarizovaná, jak politici staví mladé proti starým. Vůbec tomu nerozumím, asi to dělají kvůli úspěchu ve volbách. My například nabízíme komplexní důchodovou reformu. Dnes se tohle téma omezilo pouze na to, že politik přijde za seniorem, řekne mu, že ho Fiala okradl, že mu dá jenom tisícovku, tak on mu slíbí o 500 korun víc. A takhle se perou o voliče. Ve finále neukradl nikdo nikomu nic, jen se změnily valorizace.

Do dvaceti let se ale zdvojnásobí počet lidí, kteří jsou starší 75 let, přitom jedna třetina z nich bude ve vážném stavu ležet někde v nemocnici, nebo bude potřeba se o ně postarat jiným způsobem. A pro tyhle lidi my nemáme kapacity. A já říkám, pokud si vážíme starých lidí, pojďme s tímhle něco udělat. Pojďme v sobě obnovit úctu ke stáří a postarat se o to, ať lidé končí nejen dříve v důchodu, ale ať nejsou sami, ať se má o ně kdo postarat, pokud to nemůže udělat z jakýchkoliv důvodů rodina. Pětistovka k důchodu nic nevyřeší.

Vnímám to tak, že senioři se velmi často cítí být na kraji společnosti, což je ohromná škoda. Stejně jako LGBTQ+ komunitu, ani je na holičkách nenecháme.

Z trošku jiného soudku. Co vy a referendum? Jste pro to, aby lidé měli možnost o směřování státu rozhodovat skrze něj co nejvíce, např. o vystoupení z EU a NATO, nebo jste spíš pro více konzervativní přístup a nechal byste lidi zasahovat do politiky jen při volbách?

Možná se náš názor v čase změní, ale já nejsem až takovým zastáncem přímé demokracie ve smyslu – pojďme na všechno dělat referenda. Rád se držím zastupitelské demokracie. Například vstup do EU v roce 2004 byla dobrá ukázka toho, že se referendum hodí, když si vládní reprezentace není jistá. Ale proč bych já jako politik, který má jasno v našem ukotvení v podobné instituci, měl vůbec umožnit hlasovat o vystoupení z EU?

Na tohle se dá říct, že když se hlasovalo o vstupu, tak neexistovala například Lisabonská smlouva, která dost výrazně změnila podmínky fungování v tomto společenství. Proč by tedy lidé opět neměli mít možnost rozhodnout, zda se jim tato změna zamlouvá?

Je to legitimní argument, ale na druhou stranu, my máme vůči EU nějaké nesplněné závazky, což by bylo dobré dotáhnout. Teprve pak se dohadujme, jaká je skutečná situace. Nejdříve si zameťme před vlastním prahem.

Jedním z témat, které nyní rezonuje nejen u mladé generace, je Green Deal. Poprosím vás tedy opět o nějaký pohled na tenhle dokument. Schvalujete jeho současnou úpravu, máte výhrady, nebo byste šli úplně jinou cestou?

Já vidím Green Deal jako obrovskou příležitost, stejně jako zástupci průmyslu a mnoha firem, kteří upozorňují i na to, že se zabývá otázkou konkurenceschopnosti, efektivity nebo rozvoje energetiky. Do Česka díky němu přijdou stamiliardy korun na modernizaci a transformaci těchto oblastí. Pokud to nevyužijeme, tak jsme normální paka.

Ohledně zákazů spalovacích motorů, tam jsme celkem racionální. Klidně bych hlasoval pro to, aby se tak stalo až v roce 2040. Ale to je marginálie. Nás jako stranu spíše zajímá, abychom v roce 2050 mohli Evropu prohlásit za bezemisní kontinent. To když se povede, bude to obří úspěch, ale nesmí to zabít naši konkurenceschopnost. Musíme se dohodnout i s odpůrci Green Dealu. Oni často používají argumenty, které jsou na hraně, ale v lecčems si můžeme vzájemně vyhovět.