Každá pátá „sněhová vločka“ se bojí vyměnit žárovku. Důvody, proč generace Z radši volá na pomoc řemeslníky, vás pobaví i rozesmutní
Zlatý důl pro každého hodinového manžela
Upřímně řečeno, nemůžu uvěřit, že takhle selháváme. My Britové máme být hrdým národem kutilů, kteří si vyhrnou rukávy a pustí se do práce, ale teď to generace Z všem kazí. Hrozí nám, že se staneme líným národem GOTDITS (z anglického „get others to do it“, čímž se myslí ti, kdo si na práci najmou druhé).
Vyplývá to z nové studie provedené prodejcem motoristických a cyklistických potřeb Halfords, která zjistila, že každý pátý člověk v mladším dospělém věku neví, co je to montážní klíč, a i u těch nejzákladnějších úkolů v domácnosti hledá pomoc u odborníka.
Zjistilo se, že u lidí ve věku 18 až 27 let je dost pravděpodobné, že si zaplatí řemeslníka, aby za ně vyřešil problém v domácnosti nebo aby udělal něco tak zdánlivě jednoduchého, jako je pověšení zarámovaného obrazu. Zároveň téměř čtvrtina lidí přiznala, že nedokáže vyměnit žárovku u stropního světla, přičemž se každý pátý obává, že by žárovka mohla být „příliš horká“ na to, aby se jí dotkl. A pokud jste si mysleli, že to nemůže být horší, 20 % respondentů uvedlo, že by šplhání po schůdkách mohl být „příliš nebezpečné“.
Umí Gen Z použít vývrtku?
Jako člověk, co se pravidelně stává svědkem podobných studií, které považují mou generaci za nepoužitelnou – a potom plní mediální titulky hanobící generaci Z – beru podobné „výzkumy“ s rezervou. Nedávné titulky například oznamovaly naši neschopnost používat vývrtky. Ať už si o přesnosti takových studií myslíte cokoliv, nezabývaly se možnými důvody, proč by se generace Z mohla bát provádět kutilské práce.
Moje teorie: většina z nás si nemůže dovolit vlastní bydlení, a proto žije v pronájmu, který nájemníky staví do věčně napjatého vztahu s pronajímateli. Zatlučení malého hřebíčku do zdi je pro ně trestné. Osobně bych se ve svém současném pronajatém bytě neodvážila provádět žádné kutilské práce – ze strachu, že přijdu o všechny své celoživotní úspory (pardon, mám na mysli kauci).
Slasti a strasti pronajatého bytu
Pokud je u nás doma potřeba něco opravit, probíhá to následovně: se spolubydlícími pečlivě vytvoříme přehnaně zdvořilou zprávu pro našeho pronajímatele, a tu pak ve skupinovém chatu na WhatsAppu několikrát nervně předěláme. Když se všichni shodneme na tom, že zpráva je dost přímá a jasná, ale zase ne tak přímá a jasná, abychom působili jako nároční nebo otravní, a tudíž hodní rychlého vystěhování, stiskneme tlačítko odeslat. Za pár dní se zázračně objeví řemeslník.
Nikdy nepadne ani náznak toho, že by se od nás nájemníků očekávalo, že se pokusíme problémy vyřešit sami. Ve většině nájemních smluv je jasně stanoveno, že pokud provedete v nemovitosti nějaké změny, můžete přijít o kauci. A samozřejmě by nás to ani ve snu nenapadlo: nemá smysl riskovat, že budeme obviněni z toho, že děláme něco špatně. A hlavně: proč bych měla hnout prstem, abych vylepšila byt, který už tak každý měsíc spolkne většinu mého platu? Londýnský nájemní trh mě ponižuje dennodenně – nic mu nedlužím.
Čekání na (finanční) zázrak
Dramatičnost dejme stranou, závislost mé generace na nájemním trhu měla silný dominový efekt na to, jak se z nás stávají plnohodnotní dospělí lidé, kteří mají svoje vlastní schůdky. Uvíznutí v koloběhu pronájmů znamená, že dokud nějakým zázrakem nebudeme dostatečně likvidní, abychom jednoho dne vlastnili byt nebo dům, nikdy se nebudeme muset pokoušet o kutilství. Navíc rekordní počet mladých lidí stále bydlí u rodičů, z čehož vyplývá, že není jejich výsadou provádět v nemovitosti jakékoli změny.
To vše neznamená, že jsme neschopní ani že neumíme provést některé úkony, jako je odvzdušnění radiátoru nebo zavěšení obrazu na zeď. Nechci se chlubit, ale vlastním (napůl se svým spolubydlícím) výkonnou elektrickou vrtačku a mám i sbírku šroubováků, které jsem si sama nakoupila. Ale použiju je někdy v bytě svého domácího? Jen to ne! Tohle nářadí používám výhradně na mnou nakoupený nábytek z IKEA a montáž vždy probíhá daleko od stěn nebo povrchů, které by se při ní mohly poškodit. Zmínila jsem se už, že umím sestavit pěknou komodu MALM?
Zdroj: Giphy
Mileniálům se to bydlí…
Kdy se naplno projeví můj kutilský potenciál? To absolutně netuším – do koupě bytu mám ještě hodně daleko. Ve Velké Británii činil v loňském roce průměrný vklad pro kupce, kteří si poprvé kupovali nemovitost, 53 414 liber (přes 1,6 milionu korun). Vysoké úrokové sazby a zvýšené ceny nemovitostí mezitím způsobují, že kupci-nováčci z generace Z zaplatí během prvních pěti let hypotéky v průměru 104 400 liber (více než 3,1 milionu korun), zatímco mileniálové podle údajů agentury Hamptons splácejí v průměru polovinu této částky (51 800 liber, tedy zhruba 1,5 milionu korun). Generace Z tvořila v roce 2023 třetinu (36 %) nájemníků, což je o jedno procento více než před deseti lety.
I když budu generaci Z i nadále zuřivě bránit navzdory všem zjevným nedostatkům, musím zdůraznit, že důvodem, proč vedeme tak sociálně neschopné existence ve srovnání s mileniály a s generací našich rodičů, je to, že se snažíme budovat svůj život v diametrálně odlišné ekonomické době. Nepořádáme domácí večírky, protože nechceme přijít o kauce nebo protože stále bydlíme u rodičů. Méně se bavíme – ne proto, že bychom byli nudní, ale proto, že si to kvůli rostoucím životním nákladům nemůžeme dovolit. Nevlastníme vývrtky, protože... Ehm, víno s korkovou zátkou je drahé.
Nejsme už trochu moc „na mizině“?
Opravdu si nechci stěžovat. Neustále mě někdo ujišťuje – a dělají to i mileniálové, kteří už si koupili vlastní bydlení – že být „na mizině“ je důležitou součástí života dvacátníků. Jestli se tato míra „bytí švorc“ dá srovnávat s něčím, co zažila generace mých rodičů, je věc druhá: máma s tátou si v mém věku koupili první dům v Londýně. A já zatím generuju katastrofické scénáře, kolik mě bude stát támhleta oděrka na zdi. Možná si nikdy nebudu moct dovolit vlastní dům. Možná nikdy nepřestanu bydlet v pronájmu. Ale můžu vám říct tohle: vím, jak vypadá zatracený montážní klíč. A kdybych mohla, používala bych ho neustále.
© Independent Digital News & Media Ltd
Pro Independent připravila Ellie Muir.
