
„Je jedno, jestli jste gay. Pokud vám rodina nefunguje, Vánoce to nespasí,“ myslí si muž, který si vybral samotu
My se scházíme uprostřed listopadu na online hovoru. Vidím, že sedíte na gauči s kocourem. Je tohle vaše oblíbené místo? Vaše oáza klidu?
Když otočím kameru, uvidíte ještě další dva kluky (kocoury – pozn. red.) a někde tu pobíhají ještě Mateo a Cézar. Mám ke kočkám blízko. A tohle je chlapské doupě, takže jsme tu samí kocouři. (smích) Můj domov je moje největší oáza klidu, pohodlí, bezpečí, všeho, co potřebuju. Není to tu ultra moderní, ale všechno je o nějakém pohodlí a pohodě. To je pro mě v životě podstatné.
Jak víte, chci navázat na fakt, že klid je něco, po čem jste v ranném mládí často toužil. A nyní to máte. Pojďme se vrátit do dob studií. Jak jste žil? Kde? A s kým?
Bydleli jsme s rodiči a prarodiči na vsi. Úplná česká klasika na vesnici – zahrada, slepice a všechno to okolo. A samozřejmě jsme měli problémy. Každá rodina je má, ale já jsem je opravdu nenesl dobře. Jsem introvert, jsem svůj, a na to není v rodině o čtyřech sourozencích moc prostor. Navíc jsem byl nejstarší. Podle mě je jedna z největších sobeckostí, když si pořídíte děti a částečně jejich výchovu přeléváte na nejstaršího potomka. Já bych byl úplně v pohodě jako jedináček i jako sourozenec, ale nechtěl jsem být jako kluk prakticky ve funkci rodiče. Štvalo mě to.
A byl jste navíc starší ne třeba jen o dva-tři roky. Bylo to o víc, že? O kolik?
Můj nejstarší sourozenec je bratr, který se narodil, když mi bylo devět let. Moje matka se tehdy podruhé vdala. Takže jsem krátce zažil éru jedináčka. A najednou se všechno změnilo. Přišel brácha a během pár let ještě obě sestry. Když si to spočítáte, tak já jsem třeba v šestnácti letech, kdy vás zajímají úplně jiné věci, fungoval jako chůva. Byl jsem neuvěřitelně omezený na všech aktivitách, ale i na financích. Chodil jsem na brigády od třinácti. Už tehdy jsem u souseda v sadu sbíral jablka, abych si mohl koupit alespoň něco z toho, co jsem chtěl.
Byl jste zvyklý se o sourozence starat i úplně sám?
No úplně sám! Otčím jezdil s dálkovým autobusem, takže byl doma opravdu málo. A matka dojížděla, pracovala na poště a večer ještě dělala úklidy na úřadu a v autoškole. Věčně něco nestíhala, byla unavená… Já si nepamatuju, že by někdy u nás doma byla uklizená linka. Ta věčně přetékala nádobím. Proto dodnes nenávidím bordel v kuchyni, je mi z toho na zvracení. Radši jdu spát klidně v pět ráno, ale prostě vždycky umyju nádobí, ať se děje, co se děje. Klidně i po silvestru nebo jiné akci. Já v kuchyni mít nechutnost nechci.
Babička s dědečkem vám pomáhali? Jak to fungovalo s prarodiči?
To bylo taky složité. Šlo o rodiče mého otčíma, a ten byl věčně pryč. S matkou si babička nerozuměla, protože prostě dvě včelí královny v jednom úlu, to nikdy nedělá dobrotu. A nedalo se to přehlédnout.
Babička byla nemocná, co si pamatuju. Mám pocit, že umírala snad celou věčnost. Pořád se říkalo, že babička odpočívá, protože je vážně nemocná. A nemyslím to zle, ale tohle byl narativ, který trval od dob, co jsme se tam nastěhovali až do doby, kdy jsem se stěhoval pryč, a i pak určitě nějakou dobu ještě vydržel. A děda na nějaké úklidy moc nebyl. Měl toho dost z práce. Byl to hospodský. Když celý den myl sklenice, neměl chuť se večer ještě postavit k lince doma, a to chápu. Ale ve finále to tedy znamenalo, že jsem byl tak nějak jediný, od kterého se očekávalo, že všechno, co ostatní nestíhají, dodělá.
Jak jste se vyrovnával s takovým tlakem? Byl jste sice nejstarší dítě, ale stále jste nebyl dospělý…
To víte, že mě to štvalo. Dělal jsem blbosti. Kouřil jsem, chodil jsem občas i za školu, vzdoroval jsem, ale když jsem to přehnal a otčím se vrátil ze zájezdu, seřezal mě řemenem a byl klid. Měl jsem z něj strach, a tak jsem si nedovolil až tak výraznou rebelii. Nemůžu říct, že by mě nějak týrali, ačkoli z dnešního pohledu, kdy se už fyzické tresty nenosí, by to asi k odsouzení bylo. Ale já tam byl nešťastný. Nenáviděl jsem to, že ať dělám cokoli, nemám ani hodinu ticho. Prostě jen ticho a dělat si svoje. Pořád křičelo nějaké dítě, někdo něco chtěl, pořád mě někdo s něčím popoháněl.
Vím, že jste mi říkal, že s otčímem to bylo složité i pro vaše sourozence, kteří byli biologicky jeho dětmi…
Ano, to bylo. Protože nebyl doma, neměl s námi moc vztah. Když jste pořád pryč, vrátíte se jednou za čtrnáct dní a rovnou jdete do hospody a spát, vlastně svoje děti neznáte. Hlavně sestra, která je z těch dvou starší, měla obrovský problém s nedostatkem pozornosti. Byla hodně citlivé dítě a samozřejmě se to ukázalo hodně brzy.
Když jsem se odstěhoval, bylo mi dvacet let. Rodina tehdy už věděla, že jsem na kluky a nastalo ještě větší dusno. To byla každou chvíli blbá poznámka nebo podivný pohled. Pamatuju si, jak si kvůli tomu ze mě chlapi v hospodě u dědy dělali legraci a on se mě ani nezastal. A otčím si ještě přisadil! Když jsem se začal bránit, shodil na mě, že dělám zle, když neumím přijmout srandu… Prostě už toho na mě bylo moc, a tak jsem si našel práci ve městě a šel jsem na ubytovnu.
Než se dostaneme k ubytovně, co jste myslel tím, že se citlivost sestry brzy ukázala?
Byla to klasika. Na základce, i když je chytrá, jí doporučovali zvláštní školu, protože nedávala pozor a zlobila. Na učňáku hulila jako fabrika a v sedmnácti už rodičům kradla peníze a cennosti, aby měla na fet. Já to dávám za vinu rodičům, protože když jsem se já odstěhoval, moji sourozenci rostli jako dříví v lese.
Vám se na ubytovně ulevilo?
Trochu. Ale brzy jsem zjistil, že na ubytovně jsou zdi jako z papíru, takže mi málem hráblo, protože jsem se tam nemohl vyspat. Ale zatnul jsem zuby, vydržel jsem, našetřil si a nastěhoval se nakonec s přítelem do svého nájmu. Tam už to bylo jiné kafe a byl jsem v sedmém nebi, dokud mi nedošlo, že potřebuju opravdu hodně prostoru. Tak jsem dostal informaci, že jsem prý studený čumák, a nakonec mě přítel opustil. Přitom kdybych byl studený čumák, tak nebrečím měsíc v totálních depresích, jak mě to zničilo, ale to nikomu nevysvětlíte. Chtěl odejít, tak ať si žije po svém, když mu to vyhovuje.
Od té doby bydlíte sám?
Ano. A můžu vám říct, že už nikdy asi nebudu nic měnit. Vztah by se mi líbil, ale už jsem tak zvyklý na svoje pořádky, že už to asi na nějaké spolubydlení není. Nemá to cenu. Akorát to pak bolí, když to končí, takže jsem si řekl, že budu mít rozum a do takových blbostí už nepůjdu.
Jaký máte vztah s rodinou teď?
Prakticky nulový s matkou a otčímem. Babička už teda nežije, děda je v LDNce a nemyslím, že mu nějak pomůže, že bych tam na něj jel čumákovat. Takže se vídám z většiny jen s nejmladší sestrou, která žije nejblíž, ale je to spíš vztah otec-dcera, než sourozenec-sourozenec. Když potřebuje peníze nebo mít kde přespat po party, přijde.
Na Vánoce budete taky sám? Nebo plánujete nějakou rodinnou akci?
S rodinou nic! Možná s přáteli po Vánocích nějaká akce, ale já tyhle svátky tradičně ignoruji. Je to zbytečný stres. Poslední Vánoce s rodinou jsem si vyslechl, jak mám jít s ženskýma do kuchyně vařit. To v mém věku už nemám zapotřebí přijímat. Ale je jedno, jestli jste gay. Pokud vám rodina nefunguje, Vánoce to nespasí.