„Bojím se, co se o Vánocích bude dít. Procházím tranzicí, rodina to ale ignoruje. Prý to hlavně nemám říkat babičce,“ přiznává Dany
Rozhovor
Zdroj: AdobeStock
<Path>

„Bojím se, co se o Vánocích bude dít. Procházím tranzicí, rodina to ale ignoruje. Prý to hlavně nemám říkat babičce,“ přiznává Dany

Tranzice je náročný proces, a to ve všech myslitelných ohledech. Člověk, který se pro změnu pohlaví rozhodne, pak nejenže se vydává na dlouhou cestu napříč zdravotnictvím, ale zároveň musí svou novou identitu ukotvit také ve své realitě. Především pak v rodině. Právě rodinné přijetí však může být v mnoha případech problémem, někteří rodiče se s tím, že jejich potomek se „změní“, příliš smířit neumí. Rodina Dany pak její tranzici ignoruje a dělá, jako by k ní vůbec nedocházelo. Není tedy divu, že setkání u štědrovečerní večeře a stromečku se Dany docela obává…
Mirka Dobešová Mirka Dobešová Autor
17. 12. 2024

Dany, kdy jste se rozhodla, že se vydáte na dlouhou cestu změny pohlaví?

Odmala jsem byla „netypické dítě“. Teda netypický kluk. Mám ale ještě tři sestry, takže si to všichni vysvětlovali tím, že na mě mají právě holky vliv. Byla jsem taky dost uzavřená a měla svůj vlastní svět. Ale to má určitě hodně dětí. I když puberta byla náročná a já jsem si poprvé začala říkat, jestli něco není víc „špatně“, než jsem si myslela, nic nepřekročilo únosnou mez. Nebylo to tak, že bych nějak tragicky jako kluk trpěla, řezala si žíly nebo tak. Teprve když jsem se odstěhovala z domu kvůli vysoké a začala žít sama, začala jsem si uvědomovat mnohem víc nesrovnalostí. Až jsem se jednou v mužském těle, které jsem měla, začala cítit nepatřičně.

Pamatujete si ten moment?

On to vlastně nebyl nějaký jeden konkrétní okamžik, ten vývoj k tomu postupně směřoval, až prostě došel k cíli. V paměti úplně nemám uložené, kdy jsem definitivně došla k tomu, že jsem holka. Ale jako by to bylo včera, si pamatuju den, kdy jsem se objednala poprvé k sexuologovi.

Řekla jste o svém rozhodnutí rodině?

Volala jsem to nejstarší sestře, od ní jsem čekala největší podporu, protože sama studovala medicínu. Zpětně si říkám, že telefonát nebyla ideální forma, jak něco takového někomu říct. Když jsem totiž sestře řekla, co plánuju, byla hodně dlouho ticho a pak reagovala, no, na můj vkus dost vlažně. Doufala jsem asi ve větší empatii.

Rodiče jste „vynechala“?

Já jsem před tou první návštěvou u sexuologa ještě nechtěla vířit vodu. Říkala jsem si, že třeba si něco myslím, ale není to tak. Nebo že zkusím zahájit tranzici a možná poznám, že to není nic pro mě. I když někteří trans lidi říkají, jak měli dávno ve všem jasno, já jsem spíš pochybovala.

Tipy redakce

Jak se situace následně vyvíjela?

U sexuologa proběhlo všechno v pohodě, a když to zkrátím a přeskočím další konzultace, tak jsem opravdu tranzici zahájila. Aktuálně již delší dobu užívám hormony, takže se samozřejmě taky vizuálně měním. Nechala jsem si narůst vlasy, mám jemnější rysy… no, prostě už vypadám jako holka. To už pochopitelně před rodiči skrýt nešlo, takže jsem musela s pravdou ven.

<Path> „Rodiče mého trans partnera nepřijali, prý je to vztah bez budoucnosti a rodiny,“ popisuje Zuzana. Jaký je život po boku trans muže?Zdroj: Redakce/Respondentka

Jaká byla jejich reakce?

Je to přes půl roku, co jsem to rodičům řekla. Jejich reakce byla, no, velmi neemoční. Byla to divná situace. Já jsem rodičům řekla, že jsem zahájila proces změny pohlaví, rodiče mi na to řekli, že je to můj život a moje volba. A máma se záhy omluvila, že musí jít dodělat nějakou práci. A odešla. Bylo to jako byste doma utrousila, že jdete koupit chleba, a rodiče nad něčím tak běžným jen bez zájmu kývli hlavou.

Tušíte, proč přišla zrovna takováto „netečná“ reakce?

Do jisté míry – u nás doma se totiž nikdy o žádných problémech otevřeně nemluvilo. Náš táta se dokonce léčil s rakovinou prostaty a my jsme se to dozvěděli úplně náhodou od známé lékařky, kterou ani nenapadlo, že bychom vůbec netušili, co se děje. Jedna z mých sester měla zase psychické potíže – a ani o těch se u nás nikdy nikdo otevřeně nezmínil. Takže ono asi ani tak nejde o to, že by rodiče úplně odmítali moji tranzici, spíše se prostě chovají tak, jak je jim to vlastní. Problémy se snaží nevidět, ignorovat a dělat, že se nic neděje.

Sama jste již naznačila, že se mění vaše tělo. Docházet bude i k celé řadě dalších změn. Akceptují rodiče alespoň tento proces?

Nevím, jestli bych to nazvala přímo akceptací. Moji rodiče se mnou od té chvíle o tom nemluvili. Pořád mi říkají mým chlapeckým jménem. A v podstatě dělají, jako by se nic nedělo. Moje sestry kolem mě taky chodí jako po špičkách, i když se alespoň snaží oslovovat mě v ženském rodě. Dalo by se ale říct, že u nás v rodině je moje tranzice takové veřejné tajemství. Všichni vidí, co se děje, ale nikdo o tom nemluví. Atmosféra je dusná a vůbec se doma necítím dobře.

Blíží se Vánoce. To obvykle lidé jezdí domů, tráví čas s rodinou… a atmosféra by měla být spíš sváteční…

To měla. Já vlastně sama nevím, jak letošní svátky zvládnu. Samozřejmě, že chci být alespoň na Štědrý den doma. Ale taky se bojím mnoha věcí. V prvé řadě – táta mi na rovinu řekl, že babička by prý moji tranzici neunesla, takže o tom nemám mluvit. To je hezký pokyn, ale já se kvůli setkání s babičkou přece zázračně nestanu zase klukem. I když babička už má svůj věk, není senilní… Takže si rozhodně všimne, že místo vnuka má vnučku. Vůbec nevím, jak se k tomu postavit. Pak mi je samozřejmě jasné, že rodiče mě pořád budou oslovovat jako kluka… no a dárky, to snad ani nebudu komentovat. Vzhledem ke stávajícím reakcím si docela dobře umím představit, že mi budou naděleny nějaké pořádné „mužské“ předměty…

To zrovna jako idylické svátky nezní… Nebylo by dobré zkusit to s rodiči ještě probrat?

Už jsem to řešila s více lidmi, nejen se svým sexuologem, ale i s pár přáteli, kteří už mají tranzici za sebou. Určitě by bylo dobré, kdyby se u nás pročistil vzduch a věci se začaly nazývat pravými jmény. Ale přiznávám, že aktuálně se na takovou diskusi, o kterou nikdo z mých blízkých nestojí, necítím. A taky nechci rodině pokazit ty Vánoce. Asi mi letos nezbyde, než to nějak překonat. A doufat, že babička nakonec celou záležitost taky raději taktně přejde.

Zdroj: Redakce/Respondent

Populární
články

„Nejhorší byl ten gaslighting. Už jsem si připadal jako blázen,“ vypráví muž o vztahu, který jej přesvědčil, že chce být raději single
LIDÉ

„Nejhorší byl ten gaslighting. Už jsem si připadal jako blázen,“ vypráví muž o vztahu, který jej přesvědčil, že chce být raději single

Autor: Irena Piloušková
hraběnka Sonata Mondscheinová
LIDÉ

Přežil nacismus, léčbu homosexuality a bavil jako hraběnka Sonata Mondscheinová. Životní příběh Oty Tasinata, průkopníka českého dragu

Autor: Redakce LUI
Příčiny rozporů ve vztahu mohou být různé
LIDÉ

„Odjakživa toužím po dětech, podle partnera je to ale proti přírodě. Stále se kvůli tomu hádáme,“ bojí se rozchodu Patrik

Autor: Mirka Dobešová
Yvonne celých 63 let bojuje o to, aby byla uznána jako žena
LIDÉ

„Nutili mě být muž. Otec mě chytil za genitálie a dokazoval mi, že jsem kluk,“ vzpomíná intersexuální Yvonne. O svou identitu bojuje 63 let

Autor: Mirka Dobešová
Adam Pavlovčin umí zaujmout nejen svým hlasem, ale také nepřehlédnutelnou vizuální prezentací
KULTURA

Zpěvák Adonxs představil „drzou baladu“, s níž chce dobýt letošní Eurovizi. „Česko si jde pro vítězství!“ reagují zahraniční posluchači

Autor: Veronika Košťálková
Taxi služby určené pouze pro ženy mají svůj význam, což potvrdí nespočet konečně spokojených zákaznic
CESTOVÁNÍ

Chlapy neberu, sorry jako! Aneb proč má smysl mít taxislužbu pouze pro ženy

Autor: Michal Černý
Tomáš Horych je digitální markeťák, jenž ve volném čase prodává (nejen) erotické antistresové omalovánky. Jako jediný v Česku
LIDÉ

„Líbilo by se mi, kdyby si mé omalovánky vybarvila Jiřinka Bohdalová,“ říká se smíchem autor erotických gay omalovánek DickObraz

Autor: Michal Černý
S blížícím se pátkem často zaznívá věta: „Sejdeme se v klubu!“ Páry s velkým věkovým rozdílem by k ní nejspíš dodaly: není klub jako klub
LIDÉ

„Máma mi říká, že jsem gerontofilka,“ tvrdí mladá žena – a vysvětluje, proč vždy randí s výrazně staršími muži

Autor: Veronika Košťálková
Sopečná La Palma nutně nadchne každého
CESTOVÁNÍ

„To není mráček, ale sopečné plyny.“ Krása ostrova La Palma, který v roce 2021 zalila žhavá láva, je drsná a překvapivá

Autor: Mirka Dobešová
Javorina dbá na využití přírodních materiálů a také udržitelnost
Living 2/24

Revoluce v domácím fitness: „Naši zákazníci častěji pracují a aktivně žijí v domácím prostředí,” vysvětluje obchodní ředitelka Javorina GYM

Autor: Redakce LUI

E-Shop