LGBT+ aktivista Kryštof Stupka: Politická scéna často chápe demokracii pouze jako vládu většiny bez respektu k menšinám

Kryštofe, k rozhovoru jsme se na tvé přání sešli na Národní třídě. Co pro tebe Národní třída symbolizuje v kontextu boje za svobodu a práva? A jak ji vnímáš jako aktivista?

Pro mě Národní třída samozřejmě symbolizuje 17. listopad, svobodu a demokracii. Je pro mě spojena i s Václavem Havlem. Bylo to první místo, které mě napadlo pro setkání, protože pro mě demokracie znamená lidská práva a rovnost. Nejen kvůli tomu, že zde můžeme pořádat různé akce, ale i proto, že toto místo spojuje různé formy boje za svobodu. Naposledy jsme zde protestovali proti omezení práv na interrupce, čímž jsme nejen hájili práva žen, ale také vyjadřovali podporu svobodě a české identitě, která se vždy opírala o demokratické hodnoty.

Dospíval jsi v zahraničí, konkrétně ve Francii, tedy v prostředí, které je vůči LGBT+ komunitě mnohem otevřenější. Mě by zajímal okamžik, kdy ses vrátil zpět domů. Jaký byl střet s českou realitou?

V mnohém to bylo takové, jaké jsem si myslel, že to bude. Sice jsem dospíval v zahraničí, žil jsem tam už od 16 let, ale zároveň jsem byl obeznámen i s tím, co se děje v Česku. Neměl jsem tedy úplně přehnaná očekávání, ale stejně jsem byl v některých ohledech překvapený. Rozhodně jsem si myslel, že se vrátím do lepší země, než kterou jsem opouštěl, ale to se nestalo. V toleranci a respektu ke queer lidem se česká společnost zlepšila, ale na druhé straně to vypadá, že je tu mnohem více těch, kteří proti nim aktivně šíří nenávist. Což je stav, který tu při mém odjezdu z Česka nebyl.

Jsi už poměrně dlouho aktivní v politice, máš za sebou mj. stáž v Evropském parlamentu. Co ti tato zkušenost přinesla?

Byla to neuvěřitelně obohacující zkušenost. Působil jsem jako stážista Radky Maxové, která byla ještě jako poslankyně českého parlamentu v roce 2017 jednou z těch, kdo navrhli zákon o rovném manželství. Díky sedmiměsíční spolupráci jsem získal zcela nový pohled na to, jak se vytvářejí zákony. Také jsem mohl psát tweety a proslovy a spolupracovat s europoslanci z jiných frakcí a stran. Do tohoto momentu jsem se za aktivistu nepovažoval, ale po této stáži se můj pohled na věc změnil. Právě zmiňovaná tvorba tweetů byla vlastně počátkem mé aktivistické činností.

Bývalá eurokomisařka Věra Jourová řekla, že EU je postavena na hodnotách k respektu a menšinám. Jak se EU reálně daří prosazovat LGBT+ práva v jednotlivých členských zemích?

Věra Jourová má pravdu, problém ale je, že EU má omezené pravomoci, pokud jde o prosazování čehokoliv v jednotlivých členských státech. Aktivismus, který měl v západní Evropě často radikálnější formy, jako například protesty vedené drag queens a transgender ženami během Stonewallských nepokojů v USA, sehrál klíčovou roli v posunu LGBT+ práv. Tento tlak ze strany aktivistů vedl politiky k přijetí reforem, a to i přes silný odpor. Východní Evropa je v tomto dost pozadu.

EU sice může ovlivňovat členské státy prostřednictvím svých směrnic a rezolucí, ale zároveň nemá kontrolu nad tím, jak jednotlivé státy interpretují a aplikují tyto zákony na národní úrovni. To je důvod, proč bylo v roce 2004, kdy jsme vstoupili do EU, nutné přizpůsobit naše zákony tak, aby byly v souladu s minimálními stanovenými standardy. Celoplošně to ale rovnost nezaručilo. Vidíme to například v Maďarsku, kde Viktor Orbán systematicky omezuje LGBT+ práva, aniž by Evropská unie dokázala efektivně zakročit. Tento případ je varováním i pro ostatní země, jako jsou Slovensko nebo Bulharsko, kde jsou také vidět podobné snahy. Politická scéna bohužel často chápe demokracii pouze jako vládu většiny bez respektu k menšinám, což je zásadní problém.

Působil jsi také v OSN jako delegát České republiky. Jaký vliv v rovině prosazování LGBT+ práv lze vyvíjet prostřednictvím tohoto postu?

Pokud jde o LGBT práva, měl jsem na toto téma projev v New Yorku, kde bylo mé stanovisko schváleno českým ministerstvem jako oficiální postoj ČR. Měl jsem pocit, že jsem pomohl posunout věci správným směrem, a usiloval jsem o to, aby se Česká republika připojila ke skupině zemí v OSN, které podporují LGBT práva. OSN má bohužel v této oblasti velmi omezené pravomoci a mnoho rozhodnutí vyžaduje konsensus nebo většinu, čehož se často nepodaří dosáhnout.

Celý rozhovor najdete ve výročním vydání LUI 15, které můžete pořídit za symbolických 15 Kč!

Dosažení věku 15 let je v Česku z hlediska zákona považováno za moment, kdy se lidé stávají mladistvými a vykračují směrem k dospělosti. Magazín LUI, jehož první číslo vyšlo 17. 11. 2009, tak před nedávnem vstoupil do „nové životní etapy“ – a při této příležitosti ve výročním tištěném vydání „LUI 15“ také rekapituluje uplynulé roky. Jak se vyvíjel přístup české společnosti k LGBTQ lidem? Nakolik „rovná“ práva v Česku skutečně mají? A lze již v této souvislosti hovořit o respektu a ne jen o toleranci?