„Něco ve mně umřelo, když mě opustil bývalý. Odešla s ním část, která byla schopná lásky,“ říká muž, který podvádí svého partnera

Vím, že jste si prošel velmi náročným vztahem, který vás poznamenal, ale pojďme od začátku. Jaký byl váš život, než jste potkal tohoto člověka?

Když se na to podívám zpětně, byl to život, který byl klidný. Možná až moc. Měl jsem dlouhodobý vztah, stabilní, ale tak trochu nudný. S tehdejším přítelem jsme spolu byli skoro šest let, což je dost dlouhá doba. Byli jsme dobří přátelé, ale jiskra už nefungovala. Sex byl vzácný, to je vám asi tím pádem jasné. Spíš jsme žili vedle sebe. Myslel jsem, že je to normální – že takhle láska po pár letech vypadá. Často jsem přemýšlel nad tím, že už nic nezažiju a pojedu na téhle klidné, ale stojaté vodě do smrti. Žádné výbuchy emocí nebo vášně. Asi jsem byl na takové stádium vztahu prostě moc mladý, aby to bylo udržitelné…

Ale pak jste potkal svého velmi „zásadního“ bývalého. Co na něm bylo tak zvláštního? Čím vás ohromil?

To byl úplně jiný příběh. Pracovali jsme spolu ve stejné firmě, i když na jiných pozicích. Byl to muž, který měl neuvěřitelnou energii. Působil sebevědomě, charismaticky, všichni ho měli rádi a byla s ním sranda. Měl neuvěřitelnou schopnost vás přimět cítit se výjimečně. Jako, že vás – specificky vás – rád ten den vidí. Když jsme spolu začali mluvit, okamžitě jsem měl pocit, že mě chápe. Rozuměl mi lépe než kdokoli jiný. Stali se z nás hodně rychle kamarádi. A já se díky němu ráno těšil i do práce.

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

V té době jste ale měl partnera a tuším, že jste začínal cítit ke kolegovi víc než jen přátelství... Jak jste to řešil?

Nejdřív jsem si říkal, že to nic neznamená. Že je to jen dobrá chemie dvou kolegů, možná nějaká epizoda, která vyprchá a nenechám to nikam zajít... Snažil jsem se ty pocity potlačit, zůstat věrný tomu, co mám. Ale čím víc jsem se snažil, tím víc mě to k němu táhlo. Pořád jsem na něj myslel. Jednou jsme šli spolu na oběd a já měl pocit, že musí být vidět, jak se mi z jeho přítomnosti klepou ruce. On si toho všiml a za tu ruku mě chytil. Byl to velmi silný moment a já si uvědomil, že se musím doma rozejít s přítelem, protože vážně moc chci někoho jiného. Došel jsem ve svých iluzích tak daleko, že jsem všem přátelům rozhlásil, že jsem potkal pana Božského jako ze Sexu ve městě. Prostě toho pravého, jako to je ve filmech. Byl jsem opravdu hloupý…

Následky, vím, že nebyly pěkné, ale popište mi i to, jak to bylo první dny. Jak vypadaly první krůčky vašeho vztahu?

Byly jako sen. Pamatuju si, že první týden jsme spolu byli skoro pořád. Strávili jsme spolu několik nocí, povídali si, smáli se, plánovali, co všechno spolu zažijeme. Měl jsem pocit, že můj život konečně dostal smysl. On byl tím, co mi chybělo. Nikdy jsem nic takového necítil.

A kdy se to začalo měnit?

Bohužel hned po pár dnech. Bylo to, jako by někdo přepnul vypínač. V neděli večer jsme byli na večeři, smáli se a drželi za ruce, ale v pondělí ráno v práci byl jiný. Najednou mě ignoroval, odpovídal jen jednoslovně, vyhýbal se mi. Myslel jsem, že má špatný den, ale ono to pokračovalo celý týden. Začal jsem se cítit hrozně. Byl to šok – od toho neuvěřitelného spojení, které jsme měli, k úplnému chladu. Úplně jsem cítil, jak ho moje přítomnost obtěžuje.

To muselo být velmi nepříjemné. Jak jste na to reagoval? Řekl jste mu to?

Nejprve jsem se snažil si to nebrat osobně. Myslel jsem si, že je unavený. Strávil u mě týden, pořádně nebyl doma, takže jiná postel, nová situace... Říkal jsem si, že je přetažený. Ale on v tom pokračoval dál a dál, až dokud jsem si jednou v půlce dne nevybral sick day a nešel domů, protože se mi chtělo brečet, ale to v open-office nejde. Ten večer za mnou přijel a byl strašně milý. Já byl tak unavený a vděčný, že se věci napravují, že jsem byl hlavně rád, že je u mě. Doufal jsem, že krize skončila…

Ale?

Ale pak to začalo být pravidelné. Jeden týden byl pozorný, všechno bylo perfektní, a další týden se choval, jako bych byl vzduch. Přestával jsem to zvládat. Měl jsem neustále nervy, čekal jsem na jeho nálady, všechno, co jsem dělal, bylo přizpůsobené jemu. Rušil mi plány a pak, když jsem si udělal svoje, přišel, že má čas, tak jsem zase obvolával své přátele, že vlastně za nimi přijít nemůžu… Nakonec jsem měl kalendář úplně prázdný, abych na něj měl prostor kdykoli, protože se zdálo, že jinak bychom se neviděli vůbec.

To nezní zrovna fér. Řekl jste mu, jak vás to ovlivňuje? Myslíte si, že si uvědomoval, co vám působí?

Ano. Jednou jsem mu napsal dlouhou zprávu, že takhle to dál nejde. Chtěl jsem to mít psanou formou a několikrát jsem si text opravoval, abych řekl přesně to, co sdělit chci. Dal jsem si záležet, aby mě pochopil, aby viděl, že mi jde o řešení, ne o hádku. Ten večer za mnou přišel, tvářil se, jako by se nic nestalo, a všechno se zase urovnalo. Ale opět jen na chvíli. Další kolo ignorace přišlo brzy. Jednou mi dokonce křičel do telefonu, že nechce být vlastněný, když jsem byl zklamaný, že musím zrušit rezervaci v restauraci na poslední chvíli. Připadal jsem si jako stíhačka, i když jsem vlastně jen chtěl vědět, proč se mnou nechce mluvit. Proč nemá čas v den, kdy mi slíbil, že někam půjdeme.

Zeptám se na rovinu: Kdy jste zjistil, že vás podvádí? Měl jste podezření ještě před tím, než přišly první zvěsti?

Podezření jsem měl dlouho. Kamarádi mě varovali, že ho viděli s jiným mužem, ale já jsem to nechtěl slyšet. Úplně jsem v sobě udusal intuici, protože se mi nelíbilo, co mi říká. Až jednou, v noci, když spal, jsem mu vzal telefon. Už jsem to nemohl vydržet. Prostě jsem se podíval, co si s kým píše. A byly tam. Zprávy – důkazy, že s tím druhým mužem má celý vztah, nejen aférku. Bylo to jako rána do žaludku. Myslel jsem, že mi exploduje hlava.

Tohle vyústilo v rozchod. Paradoxně se rozešel on se mnou, protože mi prý nemůže věřit, když mu koukám do mobilu, když spí. A mě to úplně zlomilo. Jsem někdo jiný, než kdo do toho vztahu vstupoval…

Co tím myslíte? Jak moc jiný?

Ztratil jsem důvěru. Kdysi jsem věřil, že když je člověk upřímný a otevřený, může zažít opravdovou lásku. Dnes už tomu nevěřím. Lidi si vždycky nakonec ublíží.

Vy ale přitom jste ve vztahu. Ani nyní nevěříte, že všechno bude v pořádku? Nový partner se k vám nechová hezky?

Ano, chová. Je hodný, opravdu zlatý. Ale já ho nedokážu milovat. Přijde mi, že ve mně něco umřelo, když mě tehdy opustil můj bývalý. Odešla s ním část mě, která byla schopná lásky. Snažím se zamilovat, ale nejde to. Dívám se na něj, vím, že je to hodný člověk, ale uvnitř v sobě cítím spíš vztek. Jako bych se s ním chtěl pohádat, i když nemám důvod.

Uvědomujete si, že mu tím ale můžete ubližovat? Že možná on je nyní v pozici toho, kdo nechápe, co se děje v jeho vztahu?

Ano. Vím to. Navíc dělám věci, které by se mu nelíbily. Třeba někdy předstírám, že mám práci, a místo toho jdu na schůzku z netu. Na seznamce najdete na jeden večer člověka hned, pokud nejste úplná obluda. Z nějakého důvodu mám potřebu takhle poznávat lidi. Ale zároveň se nechci rozejít s přítelem. Je to se mnou náročné, já vím. Ale sám nevím, jak z toho ven. Jsem strašně nešťastný.