Nejnovější průzkum odhalil tabuizované sexuální záliby Čechů. Odchylka od „normálu“ však není automaticky škodlivá
Nedávný průzkum Czech Sex, realizovaný Národním ústavem duševního zdraví (NÚDZ) ve spolupráci se Sexuologickým ústavem Všeobecné fakultní nemocnice (VFN), zmapoval sexuální preference a odchylky v české populaci. Průzkumu se zúčastnilo 6669 respondentů, z nichž 4660 odpovědělo online a 2009 osob bylo dotazováno osobně. Zahrnuty byly jak běžné sexuální preference, tak i ty méně obvyklé, označované jako parafilie.
Podle výsledků má nějakou formu parafilie 8,8 % Čechů (okolo 930 000 osob), konkrétně 11,3 % mužů a 6,4 % žen. Nejčastěji uvedenou byla biastofilie, tedy touha po znehybnění a znásilnění sexuálního objektu, kterou uvedlo 4,5 % respondentů. Dalšími byly frotérismus (3 %) – nenápadné dotýkání se intimních partií ve veřejném prostoru, a nekonsensuální sadomasochismus (2,7 %) – působení fyzické nebo psychické bolesti bez souhlasu druhé osoby. Preference zaměřené na děti či dospívající (pedofilie a hebefilie) uvedlo 0,9 % dotázaných.
Přestože třetina těchto lidí přiznala, že je jejich preference trápí, odbornou pomoc vyhledalo pouze 7 % z nich. Je tedy dobré upozornit na to, že například platforma Parafilik poskytuje těmto lidem anonymní poradenství a podporu, aby se zabránilo možnému přechodu těchto tužeb do problematického chování.
Jak se k tomuto průzkumu postavit?
Masturbace a homosexualita: Dříve „deviace“, dnes přirozenost
Historie nám připomíná, že vnímání sexuálních odchylek se razantně mění s časem a kulturou. Například masturbace byla po staletí považována za nebezpečnou a morálně odsouzeníhodnou praktiku, přičemž hlavně v 18. a 19. století ji lidé spojovali s fyzickým a duševním úpadkem. Lékaři varovali, že způsobuje vyčerpání, slepotu nebo dokonce smrt. Dnes je masturbace chápána jako přirozený a zdravý projev sexuality, který má na duševní i fyzické zdraví pozitivní vliv.
Podobně je na tom i homosexualita, která byla v Československu až do roku 1961 považována za trestný čin. V roce 1973 ji Americká psychiatrická asociace odstranila ze seznamu duševních poruch, což znamenalo významný posun ve vnímání homosexuality jako přirozené varianty lidské sexuality. Dnes je v mnoha částech světa přijímána jako normální a respektovaná součást lidské identity.
Co je odchylka a co ne?
Příklady masturbace a homosexuality ukazují, že označení určitého chování jako „odchylky“ často vychází z neznalosti nebo kulturních předsudků. To, co je dnes považováno za nepřirozené, nemusí být nutně špatné nebo „patologicky zhoubné“.
Parafilie sama o sobě není automaticky problém. Odborníci totiž rozlišují mezi parafilií a parafilní poruchou. Parafilní porucha nastává tehdy, když preference způsobuje jedinci výrazné duševní obtíže, nebo když zahrnuje nátlak či neinformovaný souhlas druhé osoby. Jak zdůrazňuje primář Sexuologického ústavu Libor Zámečník: „To, že má člověk nějakou odchylku, ještě neznamená, že je nebezpečný.“
Inspirace LGBTQ+ komunitou
Změna vnímání homosexuality z „deviace“ na přirozenou součást lidské identity je vhodnou inspirací pro dnešní debatu o parafiliích. LGBT hnutí ukázalo, že otevřený dialog, vzdělání a osvěta mohou pomoci rozptýlit předsudky a změnit společenské normy. Stejně jako si LGBTQ+ komunita musela vybojovat přijetí a porozumění, i lidé s méně běžnými sexuálními preferencemi potřebují prostor pro pochopení a respekt, pokud tedy nejsou ze své podstaty vyloženě nebezpečné nebo hrubě obtěžující. Důležité je oddělovat předsudky od reality a umožnit lidem otevřeně hovořit o své sexualitě bez obav z odsouzení.
