Obava z pomerančů, petržele nebo vajíček. Strach z jídla zní zábavně, ale ve skutečnosti je velmi nebezpečný

Clare Dee, devětatřicetiletá maminka dvou dětí, se bojí pomerančů. Nemůže se jich dotknout, nemůže se k nim ani přiblížit. „Nejde jen o vůni, je to všechno – slupka, dílky i jádro. Vyhýbám se jim za každou cenu,“ vysvětluje. Kupodivu jí nevadí citrony. Její fobie ji omezuje natolik, že nedokáže oloupat pomeranč ani svým dětem, a její kolegové vědí, že by si před ní neměli ani žádný pomeranč nosit.

Clare si myslí, že její strach začal dávno v dětství. Pamatuje si, jak jí po jednom zápase v nohejbale nabízeli pomeranče v plastovém sáčku. Už tehdy cítila, jak se jí zvedá žaludek. „Vím, že je to iracionální, ale nemám potřebu svou fobii řešit. Obzvlášť těžké to bývá o Vánocích, kdy jsou úplně všude,“ přiznává. 

Herečka Anna Maxwell Martin nesnáší sendviče, majonézu a pohled na špinavé otevřené lednice. Kendall Jenner zase trpí trypofobií – strachem z drobných otvorů, například na povrchu palačinek. Eddie Redmayne nemůže ani vidět vejce, Sarah Jessica Parker dokonce tak nesnáší petržel, že zajistila, aby její postava Carrie v seriálu „Sex ve městě“ sdílela úplně stejný odpor.

Christopher Paul Jones, odborník na fobie a autor knihy „Postavte se svým strachům“, popisuje fobie z jídla jako intenzivní strach nebo úzkost vyvolanou pohledem, vůní nebo i samotnou myšlenkou na určité potraviny. Vznik těchto fobií podle něj velmi často souvisí s negativními zážitky z dětství, jako je dušení, alergická reakce nebo trauma spojené s nuceným dojídáním. 

Když fobie ovládne život

Mark, třiadvacetiletý student z Torquay, má svůj jídelníček složeý převážně z rýžových koláčků s máslem a kvasnicovou pomazánkou. Jeho matka mu v dětství tajně pod marmite schovávala vitamíny, aby mu alespoň nějak doplnila potřebné živiny. Mark také jedl kuřecí nugety a hranolky, ale jak sám říká: „Rýžové koláčky jsou mým bezpečným jídlem.“ Pro Marka jsou největší výzvou Vánoce – jeho rodina totiž očekává, že bude ochoten vyzkoušet tradiční sváteční jídla. „Tlačím se do zkoušení nových věcí, ale pořád nejraději sáhnu po svých rýžových koláčcích – letos si k nim možná přidám i sýrové trojúhelníčky.“

Podobné fobie mohou být zaměňovány za poruchy příjmu potravy, například anorexii. Ve skutečnosti jde ale o nelogický strach z některých potravin. Podle psychoterapeutky Kerrie Jones jsou tyto fobie často spojeny s vyhýbavou poruchou příjmu potravy (ARFID), která nesouvisí s obavami o tělesnou hmotnost, ale spíše s traumatem, smyslovými podněty nebo strachem z negativních reakcí, jako je nevolnost nebo dušení.

Cesta k uzdravení

Léčba fobií z jídla obvykle zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii (CBT) nebo techniku „řetězení potravin“, kdy se postupně přidávají nové potraviny podobné těm, které člověk již konzumuje. Proces mohou výrazně urychlit hypnoterapie a další moderní metody, jako je EMDR (desenzibilizace pomocí očních pohybů). 

Fobie z jídla zůstávají záhadným fenoménem, který může dramaticky ovlivnit naše životy. Pro ty, kdo s nimi bojují, je ale důležité vědět, že existují způsoby, jak svůj strach překonat.