„LGBT hnutí se mnou jako s gayem nemá nic společného. Manželství pro všechny mě vůbec nezajímá,“ tvrdí influencer Martin Hranáč

Martin Hranáč je velmi zajímavou postavou influencerské scény, která vcelku pravidelně dokáže na sociálních sítích rozdmýchat jiskřivé emoce. Jednou z jeho zvláštních schopností, kromě nekonečné extravagantnosti, je umět svým osobitým viděním společnosti nadzvednout ze židle v podstatě úplně kohokoliv. Od „běžného“ heterosexuálního občana až po nejvíce ortodoxního člena LGBTQ+ komunity, ke které se ale vůbec nehlásí. A v tomto rozhovoru to opět nebylo jinak. 

Hned první otázka moderátora poukázala sarkasticky právě na fakt, že poslední dobou je v této komunitě velmi „populární“. Jak Martin tuto skutečnost vidí?

„LGBT hnutí se mnou jako s gayem nemá nic společného. Já vůbec nemám rád to, že bychom se měli rozdělovat na nějaké LGBT osoby a heterosexuály. Přijde mi to strašně hloupé. Navštěvoval jsem různé kluby, užíval si to a jeden čas jsem v gay komunitě naplno žil, ale zjistil jsem, že to není správně, uzavřeš se totiž do nějakého falešného světa. Když neustále vídáš jenom gaye, žiješ jenom s nimi a myslíš si, že je všechno gay a queer, tak přestáváš žít v realitě. Mnohem lépe mi je s heterákama. Většina lidí z LGBT komunity říká, že je to potřeba, protože jsou utlačovaní, ale já osobně jako gay necítím, že bych v Česku byl utlačovaný. Já to prostě necítím. Možná jsem kok*t a někde úplně jinde, ale když jdu na venkovskou diskotéku, tak necítím, že by mě někdo utlačoval, nebo měl nějaké narážky, že jsem buzna. Vše je pouze o tom, jaký  jsi člověk, ne jakou máš orientaci.“ 

To je hned na začátek silné tvrzení, ale nutno říct, že Martin rozhodně není jediný gay či queer člověk, kdo to takhle vidí. Otázkou pak tedy zůstává, proč to tak je? Je snad queer komunita dnes natolik radikální, nebo minimálně její mediálně viditelní členové, že to zkrátka někteří mohou vnímat jako přílišné „tlačení na pilu“, jenž více ubližuje než pomáhá? A co si Martin myslí o manželství pro všechny?

„Je mi to úplně jedno, vůbec mě to nezajímá. Já potřebuju mít akorát jistotu, že ve chvíli, kdy se mému partnerovi něco stane, tak třeba zdědím peníze, ale určitě pro mě není priorita, aby se to jmenovalo mnaželství, aby heterosexuálové cítili, že jim něco bereme. ... Nejsem žádný gay aktivista a rozhodně s tím nic neudělám.“

A jaký je podle něj rozdíl mezi „normálním“ gayem a gayem aktivistou? „Pro mě je rozdíl mezi chytrým a hloupým gayem,“ shrnuje lakonicky. 

Moderátora dále zajímal názor na jakousi proměnu prezentace gayů za posledních pár desetiletí, kdy v 80. letech a na počátku 90. let byl podle něj prototyp gaye „klasický svalnatý motorkář s knírkem“ zabalený v kůži. Dle jeho pohledu se to z jakési toxické maskulinity proměnilo spíše v „toxickou feminitu“. Následovalo Martinovo vysvětlovací okénko o různých kategoriích gayů – medvěd, twink, vers a další, ale také celkem užitečná osvěta o užívání PrEPu. Ale co ta proměna?

„Ono je to pořád stejné, jen dnes je všechno více vidět. Když si vezmu všechny kapely z 80. let, to byli ve své podstatě všechno gayové. Ale tenkrát se o tom takhle nemluvilo. Dá se říct, že nevěděli, že jsou gayové.“

Moderátor jej dále konfrontoval s jeho výrokem, že by chtěl být hlasem té normální, obyčejné gay komunity, protože se ve veřejném mediálním prostoru vytváří dojem, že všichni gayové jsou jednotní a že všichni chodí na pridy. Jak se vůbec staví k duhovým pochodům a médiím?

„Média tohle dělají schválně. Vezmou příznivce LGBT komunity a jeho odpůrce, takže jim pak v těch debatách vzniká konflikt, kterou potřebují pro sledovanost. Mě třeba do těchto debat nikdo nezve. Já si hrozně užívám to, že jsem gay, že jsem to řekl jako jeden z prvních v době, kdy se o tom ještě tolik nemluvilo. Je mi fakt strašně líto všech heterosexuálů a lidí, kteří si musí dávat pozor na to, co řeknou, protože budou vždycky označení jako homofobové. Co jsme to za společnost? Spousta gayů si myslí, že to, co říkám, je jen kvůli tomu, abych se zalíbil heterosexuálům. Proč bych to měl dělat? K čemu? Já chci jen ukázat, že v naší gay komunitě jsou i obyčejní lidé, kteří chápou, jak se ve skutečnosti věci mají. Už je toho podle mě tolik, že i lidé, kteří s tím neměli doposud žádný problém, tak začínají říkat: ‚Proboha, co zase?‘ Mně taky přijde zvláštní mít několik pohlaví. Jsme prostě muži a ženy. ... Jestli se cítíš jako ‚ono‘ tak si to mysli, ale mně to necpi.“

Podle Martinových slov to ale není o tom, že by chtěl útočit na celou komunitu.

„Já vím, že v LGBT komunitě jsou lidé, kteří fakt bojovali za ta práva, za to, že můžeme mít registrované partnerství apod., například Jiří Hromada. Pokud by to bylo na lidech, jako jsem já, tak dnes nemáme ani to partnerství.“

A nakonec, jak vidí chování Čechů vůči gayům? Jsme podle něj tolerantní, nebo homofobní? Jaká je u nás atmosféra?

„Jednou jsem moderoval maturitní ples a jeden z hudebníků mi během akce řekl, že kdyby tohle vystoupilo u nich na mysliveckém bálu, tak ho zastřelí brokovnicí. (smích) Ale na konci uznal, že to tak špatné nebylo. Hele, mně osobně se tu žije fajn, nemám žádný problém.“

Moc konkrétní odpověď to tedy nebyla, ale z kontextu celého rozhovoru lze usoudit, že z Martinova pohledu to tak hrozné nebude. Je ale potřeba říct, že na tohle není vůbec jednoduché odpovědět, neboť cokoliv podobného říct o celé společnosti je pohybování se na dost výrazně tenkém ledu. Pokud bychom vzali jakýchkoliv sto lidí, ať už z LGBT komunity nebo kohokoliv z davu na ulici, odpověď bude zcela individuální podle zkušeností daného člověka. 

Jak tento rozhovor shrnout? Martin si v tomto případě zkrátka opět nadělá mnoho příznivců i odpůrců, tedy nic, na co by jistě nebyl zvyklý. To už je ale úděl těch, kteří své názory říkají bez obalu a napřímo. Ať už jsou jakékoliv. Na druhé straně je ale důležité říct, že ačkoliv to tak možná může vypadat, není Martin rozhodně hlasem většiny gayů či queer lidí, a jak sám řekl, rozhodně ne celé komunity. Zkrátka jen mluví za ty jedince, kteří všechno to neustálé řešení sexuální orientace, genderu a dalších LGBT témat už přestává bavit. Z jakýchkoliv důvodů. Respektujme to, buďme si toho vědomi, ale to neznamená, že bychom měli jakkoliv polevovat ve svých dosavadních aktivitách. Nakonec, vše je jen o tom své kroky prezentovat srozumitelně a s pokorou. Což by se rozhodně někteří mohli naučit.