„Ať si stará generace říká, co chce, to oni jsou problém! Minimálně půlka dětí kolem mě vyrůstala v hádkách,“ vzpomíná muž na devadesátky
Váš příběh není jenom příběhem coming outu rodině, že? To, co vás trápí, má kořeny v minulosti a rostlo to s vámi. Pojďme tedy prosím na začátek. Vím, že jste od jedenácti let vyrůstal s maminkou a otce jste moc často nevídal. Jaké panovaly mezi rodiči vztahy?
Naši se samozřejmě rozvedli, ale až po hodně dlouhých bojích, jak to u mojí generace bylo asi normou. Přijde mi, že když jsem byl dítě, minimálně půlka dětí kolem mě vyrůstala v hádkách. Později pak v rozvedené rodině, ale než se k tomu došlo, bylo to peklo. U nás třeba běžně několik let zvonila sousedka, jestli u nás může spát její syn, protože se doma s manželem hádají a bůh ví co ještě. Ale přes den se o tom nikdo nezmiňoval, jen na ně lidi koukali skrz prsty. A vztah pokračoval dál.
Mně osobně připadá, že si generace našich rodičů hraje na to, jak jsou nějak morálně na výši. Za mě se až my snažíme přerušovat spirály, které si generačně všichni táhneme. Až my přemýšlíme hlouběji. Až my jsme začali s terapiemi a rozeznáváním vzorců. Ať si stará generace říká, co chce, to oni jsou problém. To oni jsou toxičtí!
U nás v rodině to byla klasika – naši se vzali, když jim bylo dvacet. Máma mě měla v jednadvaceti a ségry (dvojčata) ve třiadvaceti. Neměli jsme moc peněz, nic moc zajímavého se u nás nedělo, ale zato se rodiče pořád hádali. Pamatuju si, jak na sebe řvali i po nocích. Bylo jim úplně jedno, že to slyšíme do pokojíčku. Maximálně nám ráno zalhali, že se jen hlučně bavili, nebo nás poslali zpátky do pokoje, když jsme se vyplížili podívat, co se děje. Pojďme si to přiznat, taková byla realita dětí, které jsou teď ve věku rodičů.
Myslíte si, že dneska to takto už v rodinách nevypadá?
Samozřejmě, že někde ano. Ale myslím si, že alespoň je bráno víc jako normální věc si třeba počkat, než se lidi vezmou. Trochu si promyslet zázemí. A když se nedaří, rozvést se. Brát rozvod jako řešení, ne jako ostudu, je za mě největší pokrok naší společnosti. Je to rozhodně lepší než se nenávidět a ničit všechny v rodině – včetně dětí.
Pamatuji si, jak u nás rozvod visel pořád ve vzduchu. Rodiče na sebe slovo „rozvod“ pravidelně ječeli, ale trvalo celou věčnost, než to pak udělali. A pak přišlo ještě kolečko výčitek, protože to všichni brali jako selhání a ostudu. I babička to rodičům vyčetla, že prý jak na nás budou koukat lidi. Já jsem se kvůli tomu jako dítě hrozně styděl, když se naši rozváděli, protože jsem slyšel pomluvy od sousedů, ve škole, a dokonce i od učitelů. Myslíte si, že dneska bude zpráva o rozvodu živit drbny na pavlači celé měsíce? Ani náhodou. Lidi si to řeknou, možná to proberou, ale jde se dál. Buďme za to rádi!
Když se vrátíme zpět k původní otázce, vaše maminka zůstala na vás a dvě sestry sama. Pochopila jsem, že otce jste vídali velmi sporadicky. Neměl zájem o setkávání?
Já vlastně nevím, co se mu honilo v hlavě, ale přijde mi, že generace aktuálních otců je krásně zapojená do výchovy. Mnohem častěji chlapi ví, kde má dítě obvoďáka nebo tepláky. To naši tátové, si troufám tvrdit, že nevěděli. Minimálně ne můj otec a ani tátové mých přátel. Jakmile se naši rozvedli, najednou můj táta přestal být táta. Jednou za čas nás vzal třeba plavat, ale musím říct, že to opravdu bylo tak jednou nebo dvakrát do roka. Naše vztahy nebyli nikdy blízké, nikdy jsem za ním nešel s problémem a vždycky jsem se z jeho strany jen bál trestu, když jsem něco provedl. Když od nás odešel, bylo po rodině.
A maminka? Uklidnily se vody doma po rozvodu?
Mamka zkysla. Nedá se to říct jinak. Zůstala dodnes sama. Dneska je v důchodovém věku a je to paní, která se ničím nebaví. Jen všechny pomlouvá. Nerad za ní jezdím, protože je to vždycky jedna velká sprcha negací. Na světě je všechno špatně, mládež je zkažená, vláda nás zničí a ani to počasí už není, co bývalo…
Už když jsem byl dítě, jsem si připadal v rodině hrozně sám. Sestry jsou fajn, ale byli jsme od sebe jako děti jen necelé dva roky, takže mě samozřejmě vyhazovaly z pokoje a chtěly být jenom spolu. Mamka měla hodně práce, takže se u nás obecně moc nemluvilo. O ničem. Když mě něco trápilo, ani mě nenapadlo to doma otevírat.
Zároveň se mamka naštvala na všechny muže světa. Je to typ ženy, který na všechno, co se někomu nepovede, řekne: „No jo, chlap.“ Problém je, že i já jsem byl kluk. Mám pocit, že se mě snažila cepovat víc než ségry právě proto. Že jsem jí i připomínal tátu, neměla ke mně blízko a hodně mě kritizovala.
Tento vztah mezi vámi zůstal?
Jednoznačně. Už to nikdy nebude lepší. Když jsem jí řekl, že jsem gay, ani mi na to nic neodpověděla. Brečel jsem, doufal jsem, že řekne aspoň něco, ale ona jen vstala od stolu a šla dělat polívku. Vůbec se na mě nepodívala a vyhýbala se očnímu kontaktu po zbytek dne. Tohle byl vrchol komunikace u nás doma. Jsem strašně hrdý, když vidím dnešní rodiče, že se to snaží změnit.
Vy sám jste rodič?
Nejsem, ale možná jednou budu. A vím, že to chci dělat jinak.
Zmínil jste mi v mailu zásadní hádku s maminkou, která ve vás dodnes přežívá. O co šlo?
Přestože máma ví od mých osmnácti let, že jsem gay, realitou se to pro ni stalo, až když jsem jí řekl, že jsem se vážně zamiloval a rád bych, aby přijala mého partnera. Chtěl jsem ho k nám vzít na Vánoce, což se nakonec nestalo, protože mi došlo, že si jen vysnívám nereálnou možnost, že kdy budeme rodina jako z reklamy. Prostě nejsme a nikdy nebudeme.
Máma mi tehdy do telefonu položila divnou otázku. Zeptala se mě, jestli ji tak moc nenávidím, že jsem začal nenávidět všechny ženy. A opět to svedla na mého otce, že jsem prý neměl dobrý mužský vzor a teď nevím, co se svým životem. Paradoxní na tom bylo to, že já jsem tou dobou byl spokojený, měl jsem svůj život, práci… Ale ona měla pocit, že já jsem problém a že jsem nějak pokažený tím, že od nás otec odešel a že se na ni a potažmo celou ženskou populaci zlobím. Slyšíte, jak je to absurdní?
Jsem rád, že tyhle myšlenky naší generací pomalu končí. A jen doufám, že si nepřitáhneme novou nenávist, když už jsme na správné cestě.
