Jak se točí intimní scény? Simulovaný sex, nahotu i líbání obstarává koordinátor intimity. Výkon této profese je obtížnější, než se zdá
Sexuální scény ve filmové praxi
Sex a intimita před kamerou, to je doslova samostatná disciplína. A to nejen pro herce. Je třeba myslet na to, aby situace byla pro všechny komfortní, ale zároveň působila věrohodně. Zejména od doby hnutí #MeToo pak popularita této profese významně stoupla. Autentické a citlivé zobrazení intimity, která co nejvíce odpovídá charakterům i samotnému příběhu, to vše je součástí práce intimního koordinátora. A ta se navíc liší v případě, že se před kamerou místo heterosexuální dvojice objeví gay či lesbický pár...
Samostatná disciplína: Queer sexuální scény
Pokud jste v nedávné minulosti sledovali odvážně a realisticky pojatou queer sexuální scénu na obrazovce nebo divadelním jevišti, je dost pravděpodobné, že na jejím vzniku měl zásadní podíl intimní koordinátor Robbie Taylor Hunt. Tento zkušený divadelní režisér se od roku 2019 specializuje na intimní koordinaci v rámci mnoha významných queer produkcí.
Jeho nejznámější práce zahrnuje choreografii intimity ve filmu „Red, White & Royal Blue“ a seriálech „Mary & George“ či „Big Boys“. Jeho nejnovější práci lze vidět v inovativním dramatu BBC „Mr Loverman“ (o kterém jsme psali zde) a v divadelní hře „Reverberation“ oceňovaného dramatika Matthewa Lópeze.
Jak Hunt vysvětluje, jeho role zahrnuje mnohem více než jen zajištění souhlasu herců. „Intimní koordinátor pracuje na veškerém intimním obsahu – od simulovaného sexu, nahoty a líbání po fyzický kontakt, scény zahrnující porod, lékařské zákroky, a dokonce i rodinnou intimitu.“ Jeho práce pokrývá i „méně tradiční“ scény zahrnující močení nebo menstruaci, tedy situace, které vyžadují vysoce citlivý přístup.
Důležitým prvkem je také kreativní složka, která pomáhá dosáhnout kýženého autentického efektu ve prospěch příběhu. Hunt úzce spolupracuje s herci, režiséry a kameramany, aby intimní scény nejen působily věrohodně, ale také odpovídaly charakterům postav a ladily se scénářem. „Pomáhám hercům a celému tvůrčímu týmu, aby intimní scény splnily svůj účel – co nejvěrněji a nejpřesněji podpořily děj a divákům co nejvíce přiblížily postavy,“ dodává.
Divadelní a filmová intimita: hlubší práce s herci
Na rozdíl od filmového natáčení, kde má tým na přípravu intimních scén často jen několik hodin, se v divadle Huntovi dostává více času i prostoru. V případě divadelní hry Reverberation pracoval s herci Michaelem Ahomka-Lindsayem a Jackem Gibsonem několik týdnů před začátkem samotných zkoušek. „Před zkouškami si promluvím s každým hercem o tom, co je ve scénáři, jaké jsou naše představy, a co si přejí nebo nepřejí dělat,“ vysvětluje Hunt.
Tento proces mu umožňuje scénu upravovat a vylepšovat během technických zkoušek prakticky až do premiéry. Poté opustí jeviště a předá scénu do rukou herců. „Pak tomu necháte volný průběh. Působí to na mě docela zvláštně,“ dodává. Oproti tomu je práce intimního koordinátora ve filmu či seriálu zásadně odlišná. Hunt někdy pracuje s herci jen několik hodin před natáčením. Jakmile je scéna natočená, jeho práce končí.
Prolomení queer stereotypů a realistické zobrazení
Práce intimního koordinátora je pro queer scény obzvláště důležitá, protože byly historicky vykreslovány převážně prostřednictvím tradičních stereotypů nebo zcela ignorovány. Hunt se snaží vyhnout těmto klišovitým řešením a přinášet na obrazovky a plátna kin reálné vyobrazení intimity lidských vztahů. Například ve filmu Red, White & Royal Blue některé diváky překvapilo, že dva muži měli sex tváří v tvář, protože jsou v tomto případě zvyklí spíše na „psí pozici“, tedy sex zezadu. „Lidé si často myslí, že to je jediný způsob, jak to mužské páry dělají, protože to tak bylo v minulosti často viděno na obrazovce,“ říká Hunt.
Další ze stereotypů, který Hunt kritizuje, je spojování fyzického vzhledu postavy s její rolí v intimních scénách. Silnější, svalnatí muži jsou často zobrazováni jako dominantní partneři, zatímco drobnější postavy bývají vykreslovány jako podřízené. Hunt se snaží i tyto stereotypy rozbít a zohledňovat psychologii postav tak, aby scéna měla realistický rozměr a odpovídala charakteru postav.
Diskrétnost – klíčový aspekt intimního koordinátora
Jedním z klíčových aspektů této práce je respekt ke stanoveným hranicím, které si určují sami herci. Často není vhodné nebo vůbec nutné sdílet intimní scénu s celým štábem. „Každý zvládá různé věci jinak,“ vysvětluje Hunt a zdůrazňuje, že právě proto je intimní koordinace důležitá.
I přesto se však vyskytují skeptici, jako například herec Sean Bean, kteří si myslí, že intimní koordinace narušuje autenticitu sexuálních scén. Hunt ovšem považuje tento názor za zkreslený. Dobrý intimní koordinátor dokáže vytvořit takovou atmosféru, že se herci cítí natolik uvolněně a přirozeně, že to ve výsledku přináší mnohem reálnější scénu, než kdyby vše bylo ponecháno bez pečlivých příprav.
Co odlišuje běžné sexuální scény od těch queer?
Vykreslení intimních scén heterosexuálních párů v televizních a filmových produkcích bývá jednodušší, protože odpovídá zažitým představám a konvencím diváků. Tyto scény často obsahují výrazně méně detailů, protože společnost už má dávno vytvořený jasný obraz o „klasických“ intimnostech. Heterosexuální scény bývají přímější a mnoho detailů tak zůstává skryto. Ba co víc, mnohdy je jim věnována mnohem menší pozornost, což obyvkle přináší nechtěné potíže.
Taková zkušenost se například objevila při natáčení seriálu „Hra o trůny“, který zahrnuje řadu explicitně sexuálních scén. Herečka Emilia Clarke, představitelka Daenerys Targaryen, uvedla, že během prvních sérií kvůli tomu zažívala dost stresu. Později se s tím však dokázala vyrovnat a dostala se do pozice, kdy mohla jasně vymezit své hranice a získala větší kontrolu nad těmito scénami.
