„I když bude výuka o LGBTQ+ tématech ve školách povinná, většina učitelů to bude stejně ignorovat,“ říká „Líný učitel“ Robert Čapek
Ještě než se pustíme do hlavního tématu, chci se zeptat na nejnovější velký průzkum mezi žáky, který „odhalil“, že v ČR se pouze 9 % dětí ve věku 11–15 let těší do školy. Co na tuto informaci říkáte?
To přece není žádná novinka. Tahle čísla českému školství vycházejí pořád a důvod je úplně jednoduchý – naše děti nečeká ve škole nic dobrého. Nedějí se v ní zajímavé činnosti, děti nejsou správně hodnoceny, vyrábějí se z nich neúspěšní žáci, jsou nuceni šprtat se blbosti. Navíc z jednoho dalšího šetření vychází, že čeští školáci mají nejhorší vztah k učitelům. Je to jedno s druhým. Když vás ve škole nečeká nic dobrého, tak ti nositelé toho vzdělání, tedy učitelé, jsou vám odporní nebo nesympatičtí, protože po vás chtějí samé otravné věci. A tak to je už roky.
Jak je tedy možné, že se situace alespoň částečně nelepší, když tohle dlouhodobě všichni víme?
Je to neuvěřitelný paradox. Přitom už v roce 2004 dostali učitelé, a české školy obecně, naprosto skvělý nástroj, který v Evropě neměl obdoby – rámcový vzdělávací program, tedy RVP. Každá škola se mohla profilovat, každý učitel si mohl výuku maximálně přizpůsobit. Bohužel, zanedbalo se vzdělávání o tom, co je na RVP dobrého. Samotné školní vzdělávací programy, které z RVP vychází, se staly byrokratickým a formálním dokumentem, který skončil v šuplíku u ředitele. Šanci vytvořit si vlastní tvář využila jen hrstka škol.
Důvodem téhle situace je to, že u nás se pořád neví, co je dobře. Na každou jinde už dávno vyřešenou věc jsou u nás hlasy pro a proti. Je dobrý výklad? Je dobré dávat žákům pětky, nebo psát poznámky? Celá řada věcí, kterou by rozumný pedagog v jiných zemích odmítnul, je u nás pořád terčem diskuse a zůstávají v našem školství jako nákaza.
Například už před lety tu proběhla celkem intenzivní debata o zavedení formativního hodnocení. Co se změnilo? Ve školách stále vládne trestání chyb zhoršováním známek a jejich průměrovaní. Když v některé škole řeknete, že by to tak vůbec nemuselo být, většina učitelů se vám vysměje. Učitelé, kteří chtějí učit dobře a kvalitně, jsou ve škole často jako v nepřátelském prostředí. Ti vyhořelí a nekompetentní učitelé je chtějí „vyštípat“. Nejčastější důvod odchodu pedagoga ze školství u nás jsou vztahy s ostatními učiteli. Ani platy, ani byrokracie, ale kolegové ve sborovně. Co se tedy stane po průzkumu o netěšení se žáků do školy? Nic.
Takže zásadní problém spočívá v tom, že každý učitel, který přichází s jiným než tradičním a zastaralým způsobem vzdělávání, znamená pro většinu prostě jen další znepříjemnění rutinní práce?
Je to tak, ale nedá se to úplně zobecnit. Lektoruji ročně přibližně ve 150 školách a vidím ty veliké rezervy a rozdíly mezi učiteli. Většinou nikde nechybí zdravé jádro kvalitních učitelů, ale někdy je ve výrazné menšině. Mnohý učitel, který chce moderně hodnotit, volí si aktivní metody výuky a bere žáky jako partnery, je terčem útoků ze strany kolegů či vedení školy.
Existují samozřejmě kvalitní veřejné školy, ale jsou v naprosté menšině. Pokud jste rodič v menším městě, tak často nemáte šanci do nich své dítě dostat, protože prostě nejsou ve vašem dojezdu. V Praze, Brně i Olomouci si možná můžou rodiče pískat, ale na menším městě či vesnici, kde máte třeba jen dvě možnosti a obě jsou mizerné, tak jste prostě s výběrem skončil. Proto také pořád přibývá komunitních škol a domškoláků.
Zmínil jste rámcový vzdělávací program (RVP), který letos prošel revizí, jejíž finální podobu bychom měli znát do konce roku. Její součástí má být například i povinná výuka LGBT témat od roku 2027, což rozbouřilo sociální sítě a oživilo debaty v celé společnosti. Co si o této revizi jako celku myslíte vy?
Revize RVP je v mizerné kvalitě, v současnosti v podstatě hrubě nedokončená. Kdyby se její časový plán udržel, tak by to našemu školství velmi uškodilo. Různé komise zpracovaly očekávané výstupy u různých oborů na rozdílné úrovni, vzdělávací výstupy nejsou sjednoceny z hlediska cílů nebo náročnosti. Naprosto se to vymklo z rukou. Řekl bych, že každý se modlí, aby to, co je na stole teď, nebyla skutečně definitivní verze. Ta totiž obsahuje například i to, že hudební výchova v podstatě končí a místo ní se bude vyučovat i dramatická výchova, tanec a filmová tvorba. Snad dobrý úmysl, který má ale nesmyslné cíle.
I po skončení intenzivního školení ve sborovně může panovat příjemná atmosféraFoto: Robert Čapek/Se svolením
Jeden z plánovaných očekávaných výstupů například je, že žák má umět ztvárnit svoje emoce tancem. Takže teď si představte, že jste učitel v osmé třídě a budete muset tohle splnit ve třídě demotivovaných puberťáků. A takové podobné výstupy jsou tam tři nebo čtyři. Navíc jsou plánovány tzv. vzorové školní vzdělávací programy, což jsou prostě jen zamaskované osnovy. A ty jsou jednoznačně krokem zpátky.
Po Česku nyní v reakci na revizi RVP koluje petice za zastavení LGBTQ+ indoktrinace dětí na školách. Také se na sociálních sítích šíří dokument, na jehož základě prý můžete dítě vyjmout z výuky předmětu, kde by se jakýmkoliv způsobem řešila LGBT tematika. Jak se k těmto počinům stavíte? A jde skutečně „vyjmout dítě z výuky“?
Škol, které se touhle tematikou opravdu ve výuce zabývají, je tak malé množství, že ta petice vymáhá na škole něco, co se tam nejspíše ani neděje. Celé je to zkrátka jen o odmítání progresu ve vzdělávání. Jsou rodiče, kteří odmítají Hejného matematiku nebo exkurze. Dítě má sedět ve škole a jen se tupě učit stejně jako my všichni před čtyřiceti lety. Tenhle druh rodičů dostal jen další zbraň do ruky. A když se to všechno spojí s určitým světonázorem, výsledkem je tato petice. Pro mě je to zoufalství. Je to „dezolátský“ postoj, jakkoliv tenhle pojem nemám rád. Starý a nesnášenlivý svět vystrkuje drápy.
Ten dokument o vyjmutí z výuky je přitom nesmysl. Každá škola musí podle RVP sepsat svůj školní vzdělávací program. Očekávané výstupy musí být obsaženy v každém ŠVP a jsou pro žáka povinné. Pokud se tedy učitel rozhodne, že bude učit o právech menšin, nemůže mu v tom rodič nijak zabránit. To se týká i sexuální výchovy. Druhá věc je ale to, že před několika měsíci byl odebrán českým učitelům odstavec ze školského zákona, ve kterém se říkalo, že učitel rozhoduje o metodách a formách výuky. To se prý stalo proto, aby se tím posílilo lídrovství ředitele. Ten má tak právo učiteli cokoliv zakázat. Ale stále je to škola, která o výuce rozhoduje, protože musí plnit svůj ŠVP bez ohledu na přání rodiče.
Pokud bude výuka o LGBTQ+ tématech povinná, jistě bude obsahovat určitý rozsah poznání. Nebude to na učitele příliš velký nátlak? Mnoho z nich nemá v této oblasti jakýkoliv přehled...
Jistě, to je pravda. Je tu ovšem věc, kterou veřejnost nevidí. Každý učitel nějakého předmětu má určitý počet očekávaných výstupů, které musí učit. Ten není velký. Pokud byste byl učitel fyziky nebo zeměpisu, tak na druhém stupni jich je zhruba 24, což znamená 6 za rok. Jsou definovány třeba jen jedním jednoduchým souvětím s jasně daným vzdělávacím cílem. Realizovat je lze velmi kreativně. Učitelé ale očekávané výstupy svého předmětu neznají, kašlou na ně a pořád jedou podle starých osnov. Nikdo dnes už nemá učit světadíly, nikdo nemusí dávat diktáty, v dějepise nemusíte chtít po žácích, aby znali historické panovníky. Ale tohle učitelé nevědí. Takže pokud bude nějaký takový povinný výstup ohledně LGBTQ+ komunity, 90 % učitelů to stejně bude ignorovat, stejně jako 20 let ignorovali současnou verzi RVP. Revoluce v tématech vznikne leda tak na papíře, ne ve školách.
Takže celkově revize nebude mít žádný velký dopad na žáky, učitele ani školu jako takovou?
Uvidíme, ale osobně si myslím, že ne. Samozřejmě, školy budou přepracovávat své dokumenty a učitelé svoje plány, to je ale jen byrokracie, která s výukou nemá mnoho společného. Nicméně původní RVP z roku 2004 umožnilo vznik vzdělávacích plánů alternativních škol, jako je Montessori, Waldorf, Dalton, svobodné školy a další. Existuje tedy úzký počet učitelů a škol, kteří RVP neignorují. Ti chtějí, aby i nové RVP bylo moderní a pomohlo jim ve výuce. A proto existují učebnice, jako například ty moje, které jsou jim v tomto ohledu nápomocné. V mojí Občance pro sedmé ročníky jsou tedy aktivity o tématech jako coming out, bromance nebo ženská masturbace. Tato učebnice je plná praktických metod, navíc k ní existuje i metodika, takže učitel dostane jasný návod. Pak plní RVP a zároveň učí činnostně, tedy kvalitně.
Aktivita v učebnici, která vzbudila ohlas, tedy cvičný coming out, není o tom, že by se někdo hlásil k orientaci, kterou nemá. Je to trenažer vzájemné podpory a akceptování odlišnosti. Pointa není v tom zkusit si říct, že jsem homosexuál, ale jde právě o tu podporu spolužáků. Je to teambuildingová záležitost, která zlepšuje vztahy ve třídě. Žák může, tak jak je to v metodice popsáno, použít třeba i větu, která byla coming outem nějaké literární postavy. Tomuto cvičení navíc předchází tzv. evokace, kdy se děti baví například o Kovym. Jak musel být při svém comingu odvážný, jestli nepřišel o fanoušky, jak respektovat takové rozhodnutí a podobně.
Po aktivitě zase následuje reflexe, kde se žák může vyjádřit k činnosti v hodině a zhodnotit její přínos. Zkrátka, jde o promyšlenou pedagogickou aktivitu, která sleduje vícevrstevný cíl. Takže myslet si, že je to celé jen o tom, aby se někdo násilně „přiznával“, že je gay, je čistý primitivismus. Navíc, učebnice a aktivity v ní nejsou povinné. A pokud nechcete něco použít, nemusíte. Jeden kolega mi napsal, že tato aktivita byla úplný vrchol celé kapitoly, které se věnoval několik vyučovacích hodin. Jiný učitel se může rozhodnout ji vynechat a obojí je naprosto v pořádku. Ale musí to být výhradně pedagogické rozhodnutí.
