„Doma se občas oblékám do dámských šatů. Manželka to akceptuje, vždyť i ženy nosí pánskou módu,“ komentuje Petr svou zálibu
Petře, i když dnešní společnost je relativně otevřená, stále jsou v ní zakořeněné mnohé stereotypy. Vy narušuje normu nastavenou v rovině odívání. Kdy a proč jste s nošením dámských šatů začal?
U mě to začalo vlastně velmi nevinně. S manželkou nás vždycky bavilo při sexu experimentovat, jsme v tomhle velmi otevření. Měli jsme takto jednou sex ve třech – já, manželka a ještě jeden muž – a nějak došlo k tomu, že jsme začali hrát různé role. Já jsem si oblékl ženinu noční košilku a najednou jsem měl pocit, že do sebe všechno zapadlo. (smích)
V této souvislosti by tedy mnohé mohlo napadnout, že se díky tomuto prožitku identifikujete jako trans… případně by mohlo dojít na diskusi o fetiších…
Trans určitě ne. V rámci té sexuální hry mi ale celá situace přišla velmi vzrušující. Dotek dámského prádla na těle a tak. Nijak mě to ale nepřipravilo o moje mužské libido. (smích) Jen jsem následně zjistil, že se mi občas líbí „převtělit“ se do ženy – obléknout si šaty, obout podpatky, to je pro mě opravdu zážitek. Měl by si to zkusit každý chlap. (smích) Možná by řada z nich zjistila, jak přitažlivě a výjimečně se najednou začnou cítit. Jestli je to fetiš? Sám nevím, nehledal jsem pro to pojmenování, to jen dnešní společnost potřebuje hned všechno nějak onálepkovat.
Ve společnosti také přetrvává představa, že muž v dámských šatech je nutně gay. Nebyla vaše nová záliba pro manželku znepokojivá?
My jsme ten dámský převlek v první fázi používali jako sexuální hru. Zkoušeli jsme různé výměny rolí i pozic, takže na jednu stranu by to nějakému striktnímu heterákovi mohlo připadat zvrhlé, ale na stranu druhou jsem já nikdy netoužil po tom, mít v posteli místo manželky jakéhokoliv muže. Nemám problém s trojkou, ale obecně mě muži nijak extra nevzrušují. Ženy jsem se po nějaké době zeptal, jestli by jí nevadilo, kdybych si občas půjčil nějaké oblečení. Sice ji to zprvu trošku zarazilo, ale určitě se nijak nezhroutila, jako by doma najednou měla nějakého zvrhlíka.
Takže dámské šaty nosíte jen doma?
Přesně tak, je to pro mě určitý druh uvolnění, relaxace. Jednou za čas si to dopřeju. Baví mě zvuk podpatků a líbí se mi materiály, z jakých dámské šaty jsou. Musím ale zdůraznit, že mě nijak nerajcuje mít na sobě třeba podprsenku. Tohle potěšení rád přenechám jiným. (smích) Ani nijak netoužím po nějaké veřejné exhibici, takže z domu vždycky vycházím jako obyčejný chlap. Slyšel jsem sice o mužích, kteří právě skrz dámské oblečení bourají nějaká stigmata, ale tak daleko jsem nedošel. Stačí mi občas ten domácí zážitek.
Předpokládám tedy, že ani líčení a paruka se ve vašem případě nekonají…
To předpokládáte úplně správně. Nejde mi o nějakou ženskou nápodobu. Nakonec si říkám, že ženy přece taky nosí pánskou módu. Vždyť to není tak dávno, kdy pro ně kalhoty byly úplné tabu. Dnes je ale docela sexy, když má žena na sobě něco z pánského šatníku – ale zajímavé je, že to nikoho nijak nepobuřuje. Žena v pánském obleku, to je vlastně docela normální. Ale když si chlap na sebe vezme dlouhé šaty, hned by ho lidi chtěli považovat za nějakého „úchyláka“.
Proč myslíte, že lidem muž v dámských šatech vadí výrazně víc než žena v těch pánských?
Nejsem na to nějaký odborník, ale myslím, že je to o nějaké obavě ze zženštilosti. Chlap by měl být ten mužný a silný. Jakmile ale přijme prvky z dámské módy, hned se o to mužství připraví. Ona tomu vlastně odpovídá i ta častá představa, že chlap v šatech musí být gay. No a ženy v pánském? Proč by to někdo řešil… žena je žena, ta mužná a silná být nemusí, takže si může vzít, co chce. V nejhorším si o ní okolí bude myslet, že je na holky. Protože on ten stereotyp platí i opačně. (smích)
A nebylo by tedy dobré ten stereotyp nějak rozbít?
Tak určitě by to na škodu nebylo. Ale sám se nepovažuju za nějakého aktivistu a nepotřebuju za cokoliv bojovat. Myslím, že v dnešní rozjitřené společnosti by byl ještě nějaký boj za to, aby chlapi mohli chodit v šatech, jen přiléváním oleje do ohně. Ať si každý dělá, co je mu libo. Však mně nikdo v tom, abych doma chodil v šatech, nebrání. Na ulici bych se tak asi komfortně necítil, ale myslím, že kdyby muži opravdu chtěli v šatech vyrážet třeba do práce, časem si to prosadí úplně stejně, jako si ženy prosadily nošení kalhot.