Karel a Dušan: „Že jsme snoubenci, hostům vinárny necpeme. Víc je šokuje mládí než orientace“
Jak se stane, že si spolu stavební inženýr a „zkrachovalý student“ otevřou vinárnu?
Dudo: Byl covid, ve škole jsem přestal jakkoli fungovat a začal jsem pít víno. A strašně mě to chytlo. Místo rauše z opilosti mě ale víc bavilo objevovat rozdíly, chutě, příběhy, historii… Zamiloval jsem se do představy, že budu someliér a po pandemii jsem začal dělat v jednom podniku specializovaném na prosecco. K myšlence vlastního baru pak nebylo daleko.
Karel: Jedna věc ale je dostat nápad, druhá pak připravit byznysplán, najít prostory, finance a všechno formálně zařídit. To trvalo dlouho. Samotné otevírání a vybavování prostor ovšem bylo rychlejší, než jsem si uměl představit. Díky té svojí inženýřině jsem jednak mohl stavební úpravy navrhnout sám, jednak měl hromadu kamarádů a známých, kteří pomohli – od architektů po montéry. A Dudo, který se místo studia dal na víno, zase věděl, jaký sortiment chce do Prahy přinést.
Proč jste čekal, že na otevření budete potřebovat víc času?
K: Se tu rozhlídněte! (smích) Police, konstrukce, truhlář a desky na míru, kdy to vyrobí, kdy to osadí, předtím vymalovat a už od začátku myslet na to, že nakonec přijde elektrikář instalovat LED podsvícení a musí být všude natahaná elektřina a zásuvky. Počítal jsem se třemi měsíci prací a průtahů, že jsme to stihli za dva, je malý zázrak. Nejvíc to zabrzdily paradoxně enomaty, které se po cestě z Itálie nezapomněly zaseknout na hranicích.
Na ty se chci zeptat. Od pohledu tipuju, že jsou to automaty na víno. Proč je tu máte?
K: Díky enomatům je Vinohrad samoobslužný wein bar. Jsou to nesmírně technicky vyspělé stroje. Každá láhev je v nich vzduchotěsně připojená a enomat odsáté víno automaticky doplňuje dusíkem, takže neoxiduje a vydrží v něm nezměněné až 8 týdnů. Doma víno před zvětráním tak neochráníte, ani když z láhve zkusíte vypumpovat vzduch.
D: Můžeme tu mít nonstop otevřených 24 vín, kterým se nic nestane. A lidé ho můžou ochutnávat samostatně od 5 ml stiskem tlačítka. Můžete za 15 korun ochutnat něco, čeho by vás deci vyšla na dvě stovky. Když vám to nezachutná, nic se neděje, protože jste si dal jen kapku. A když chutná, dáte celou skleničku. Při příchodu dostanete kartu, na kterou enomaty nahrávají, co jste pil, a na konci to zaplatíte. Podobně jako třeba ve Vapianu.
Vín tu ale vidím mnohem víc, než jen těch 24 v enomatech.
D: Samozřejmě! Teď tu máme něco přes 80 různých vín. Je to málo, naším cílem jsou asi dvě stovky, ale necháváme si prostor pro sledování chutí zákazníků. V enomatech je průřez, abyste mohl objevovat nebo zkoušet varianty, než si vezmete třeba láhev domů. Lahve máme mimochodem i vychlazené, takže ji klidně můžete otevřít na ulici nebo přistát v parku a chytit podzimní slunce.
Podle čeho vybíráte víno do portfolia?
K: Zaměřujeme se na malá a rodinná vinařství z historické Velké Moravy, konkrétně vinařství do 30 hektarů z Česka, Slovenska, Maďarska a Rakouska. Máme jen jedinou výjimku. Jednu Itálii jako „záchranu“ pro ty, kdo jiné víno nevezmou do úst.
D: Veškeré víno nakupujeme přímo od vinařů. Známe je osobně, víno vybíráme osobně a pak ho dovážíme k nám. Jde nám o to, aby ten zážitek z ochutnávání skvělého středoevropského vína mohli mít i lidé tady. Aby se dostali k tomu, co není v supermarketech nebo běžně v restauracích. Máme i značku, kterou nekoupíte dokonce ani v jiných vinárnách. Paní vinařka Šílová totiž prodává výhradně „po vlastní ose“ a pro nás udělala exkluzivní výjimku. Nesmírně si toho vážíme.
Jaké to je být partneři doma i v podnikání?
D: Ještě trochu válčíme. (smích) Každý máme jiný pohled na svět i na to, jak vést wein bar. Když jsme za pomyslným barem, protože ten klasický tu nemáme, obsluhujeme každý jinak.
K: Dudo to potřebuje mít dokonalé, já to potřebuju mít ekonomické. Takže se samozřejmě vůbec nepotkáváme. Ale spolu jsme šťastní. Jsme šťastně zasnoubení a co víc, přežili jsme i izolaci v covidu. Vlastně nebýt covidu, tak tady Vinohrad není.
Jak jste se poznali?
D: Já jsem se jako správný slovenský venkovan (smích) celý život věnoval lidovému tanci a folkloru, takže jsem šel do Nitry studovat etnologii a folkloristiku. Ale zjistil jsem, že je tam folkloristiky strašně málo. Tak jsem po prvním semestru sbalil kufry, školu pověsil na hřebík a odjel do Prahy za nejlepší kamarádkou. Když jsem dorazil, vyrukovala s nápadem, že si musím najít kamarády. Na Tinderu. Já z vesnice ani neznal Tinder!
K: Přesně v tu dobu jsem já jel od kamarádky z Lipska do rodného Jeseníku a spal jednu noc v Praze. Nudil jsem se a projížděl Tinder. S Dudem jsme měli match a psali si prakticky celý druhý den. Viděli jsme se za dva týdny.
Dudo, kde jste vzal odvahu se takhle sbalit a odjet do Prahy?
D: Ta škola mi nic nedávala. Tak jsem to prostě oznámil rodině a samozřejmě je tím strašně zklamal. Ale odmítl jsem zůstat někde za pokladnou a raději prostě vyrazil do světa.
K: Byl děsný! Totálně nevycválané ucho. Ale strašně dospěl. I díky Vinohradu. Je vidět, že mu na tom záleží.
Vědí zákazníci, že jste pár?
K: Na příchozí fakt nevychrlíme „My jsme oba teplí, víte, a jsme zasnoubení, v květnu máme svatbu,“ ale netajíme to. Stálejším zákazníkům to dojde. Nebo když jsme tu spolu.
D: Rádi si povídáme. Ten prostor tady je schválně udělaný tak, aby k tomu vybízel. Když se lidi zeptají, komu to patří, a já řeknu, že majitelé jsme Karel a já, většinou je víc překvapí, jak jsme mladí, než že jsme spolu. Navíc se dáme většinou hned do řeči. Milujeme příběhy a vyprávíme nejen o víně, ale i o nás, životě, queer komunitě…
Jak vnímáte současné postavení queer lidí v Česku?
K: Jsou zneužívaní. Masa lidí to vidí jinak, než to ve skutečnosti je. Od instalatéra po číšníka může být každý gay. Ale to malé procento lidí, kteří mají ještě jinou profilaci, než že jsou queer, bývá třeba během Prague Pride zneužíváno médii. A lidi pak na queer populaci koukají tímhle filtrem.
D: Já to srovnám ještě se Slovenskem. Tam je to mnohem víc pozadu. Většina mladých queer lidí ze Slovenska utíká, protože tam se musí skrývat. Není tam podpora ani od rodin, ani od státu. V Česku se jako queer Slovák cítím bezpečně. Češi jsou otevřenější národ.
Přemýšlíte, že byste udělali Vinohrad víc otevřeně queer friendly?
K: Nechceme být gay wine bar, queer friendly ale jsme rozhodně. Duhová nálepka na výloze není hlavně proto, že by tam byla jak pěst na oko. Obecně nemáme v interiéru žádné nálepky, cedule, reklamu, takže by to sem prostě nepasovalo. Zapírat se ale určitě nechceme, naopak přemýšlíme, jak můžeme queer komunitě pomoct. Třeba na spolupráci s Prague Pride festivalem bylo letos už pozdě, ale příští rok se budeme moct ozvat dřív.
D: Popravdě, gay páry mezi zákazníky zase tak výjimečné nejsou. Na Vinohradech to asi ani moc nepřekvapí. Ale třeba mladší queer lidé k nám zatím příliš nechodí. Jednak nabízíme skoro samý alkohol, což neláká každého, jednak se o nás zatím neměli lidi moc jak dozvědět. Ale možná taky děláme dojem, že jsme strašně drazí, což mladým nejde na ruku.
A jste drazí? Z ulice to vypadá luxusně, chápu, že se někdo necítí na to, aby vešel.
D: Máme vína od 60 korun za deci. Je to drahé? V enomatech můžete ochutnávat od 5 korun za 5 ml. Můžu vám nalít ale i skleničku za 300, když budete chtít. Našim cílem není být drahá vinárna, ale chceme láskou k vínu spojovat lidi. Je jedno, jestli tu utratíte dvě stovky nebo dva tisíce, o vínu se rozpovídám a zakecám s každým a všem se věnuju stejně naplno. Mě to baví a chci tu lásku k vínu předávat dál.
K: Jestli působíme luxusně? Snažíme se být na úrovni, k vínu to patří. Chceme zprostředkovat kompletní skvělý zážitek a bez kultivovaného designu by to nešlo. Interiér ale není jenom tahle část, kam je vidět z ulice. Máme nádherný cihlový suterén. Komu nevyhovuje sezení kolem tohoto obřího stolo-baru nahoře, ocení, že dole je klasické uspořádání s malými stolky.
D: Když chcete ochutnávat a pít po skleničkách, je lepší zůstat s námi nahoře. Jestli si vezmete s někým láhev a chcete si povídat, je větší klid dole. Já ale nedělám to, že bych co 5 minut obíhal stoly, jestli si zákazníci něco nedají. Jsem someliér a zprostředkovávám vztah k vínu. Ve sklípku taky není číšník, ale vinař, se kterým si můžete povídat.
A co budoucnost? Kam se chcete posunout?
K: Svatbu v květnu už jsem zmínil, nic většího nás v osobním životě teď asi nečeká. Ale tady je ještě spousta práce. Třeba suterén chceme určitě posunout mnohem dál. Taky jsme nedávno uspořádali první košt a v plánu jich máme ještě mnohem víc. I různé vinné workshopy a další akce.
D: Já bych v souvislosti s budoucností zmínil jednu drobnou radu. Na budoucnost je vhodné myslet i v přítomnosti, a to i u pití vína. Každý doušek vína doprovázejte douškem vody. Kdo si na to nevzpomene večer, vzpomene si na to totiž velmi rychle ráno.
