„Nová podoba stejnopohlavního partnerství je nedostatečná. A církve do toho nemají co mluvit,“ říká farář Starokatolické církve David Čechovský
Krátce poté, co vaše církev oznámila, že oficiálně umožní uzavírat stejnopohlavní partnertství, jste si zřídil instagramový profil. Co byla vaše motivace? Chtěl jste tuto informaci předat co největšímu množství lidí? A ještě mi povězte – souviselo rozhodnutí církve s novelou registrovaného partnerství, nebo jste měli rozhodnuto už dávno předtím?
Starokatolíci jsou velmi inkluzivní, máme mezi sebou mnoho LGBT osob, které žijí svůj život bez jakéhokoliv skrývání před ostatními bratry a sestrami, takže diskuze o svazcích stejnopohlavních párů se u nás vedla už dlouho. V loňském roce nakonec došlo k rozhodnutí, že z teologického hlediska neexistuje žádná překážka k tomu, aby stejnopohlavním párům nebylo možno udělit stejné požehnání, jako se dává těm heterosexuálním.
Toto rozhodnutí předcházelo samotným legislativním změnám v partnerství. My jsem měli církevní obřad už připravený. Vše se ale slilo dohromady, takže si lidé řekli, že jsme jen rychle reagovali. Jenže to bylo právě naopak. Poté došlo k dohodě, že se připojím do duchovní správy při katedrále, a protože mi přišlo hloupé být schovaný někde v pozadí, tak jsem si řekl, že je to dobrá příležitost zčeřit vody na sociálních sítích. To byla moje motivace k založení profilu na Instagramu. Souvisí to ale samozřejmě i s celospolečenskou diskusí, která po novelizaci samotného registrovaného partnerství nastala.
Jak je možné, že se církev stane tak otevřeně LGBT friendly? Bible je víceméně stejná pro všechny, minimálně co se týká pohledu na lidskou sexualitu. Přesto jedna církev LGBTQ+ komunitu přijímá, zatímco další ji tvrdě odsuzuje...
Stane se to hlavně díky zdravému rozumu. Je tam samozřejmě více rovin. Ty základní dvě jsou jednak výkladová, tedy jak moc kriticky přistupujete k danému biblickému textu, a jednak teologická tradice onoho společenství. Dále tu je neméně důležitá historická návaznost. A starokatolíci jsou rebelové od samotného počátku. V 19. století jsme se prostě vzepřeli a dali jasně najevo, že Řím nám nebude nic diktovat. To je hned na začátku existence důležitý impuls, který zanechal stopu až do současnosti.
Dalším faktorem je sociokulturní prostředí. Já měl možnost studovat teologii ve Francii a tam jsem se setkával s úplně jiným křesťanským prostředím, než na jaké jsme zvyklí u nás. My ještě pořád žijeme takovou zvláštní „totalitní praxi“ církevního života, což je dáno i tím, že dnes je ve vedení církví ještě spousta lidí, kteří v tomhle prostředí byli tehdy formováni. A jelikož starokatolíci nemají tak širokou členskou základnu, jsme hodně v kontaktu se zahraničními církvemi, zejména v severských zemích, které jsou v tomhle ohledu znatelně pokrokovější. To dost ovlivňuje vnitřní diskusi napříč starokatolickou církví v celé Evropě.
Říkáte, že máte malou členskou základu. Podle toho, co jsem zjistil, se počty lidí ve vaší církvi navíc neustále každým rokem snižují. Čím si tento pokles vysvětlujete? Člověk by trochu čekal, že vaše otevřenost bude v dnešní době lidi naopak lákat…
Podle mě v tom hraje zásadní roli to, že obecně pozorujeme úbytek věřících ve všech církevních společnostech. I samotná římskokatolická církev má v tomhle ohromný problém. Ono to starokatolictví, jak je rebelské povahy a brání se jakémukoliv škatulkování, nechává lidem v mnoha aspektech ohromnou svobodu. Což ale na druhé straně znamená i to, že se lidé do toho církevního života tolik nezapojují. Ale takoví prostě jsme a nikdo to rozhodně měnit nechce.
Dalším faktem je taková zvláštní situace, kdy je pro lidi strašně těžké připustit si, že by měli udělat změnu ve své víře. Bavíme se nejčastěji o momentu, kdy se s naší cestou setká římský katolík. Je docela složité vysvětlit mu, že kromě přístupu k neomylnosti papeže by se pro něj prakticky nic nezměnilo. Pokud již tedy má stejný přístup k LGBT lidem. Ale i tak je to pro něj zásadní otázka. Existuje spousta lidí, kteří s námi sympatizují, ale už neudělají ten oficiální krok, aby se k nám připojili. Chápu to, ale myslím, že je to škoda.
Z jakých důvodů jste se přidal k této církvi vy? Zaujal vás obecně zmiňovaný rebelský duch, nebo spíš nějaký konkrétní postoj?
U mě je to specifické a zajímavé tím, že jsem přestoupil právě z římskokatolické církve. Ale ne jako řadový člen, nýbrž vysvěcený kněz. Nebyl v tom žádný náhlý škodolibý záměr, trvalo mi dlouho, než jsem se pevně rozhodl. Nakonec zvítězila starokatolická otevřenost a to, že jsem si zde celkem rychle dokázal najít zázemí a identifikovat se s názory této církve a jejím vnitřním životem.
Co vy osobně říkáte na novou podobu partnerství pro stejnopohlavní páry?
Úplně stručně řeknu, že je nedostatečná. Obecně nemám rád tyhle polovičaté výsledky. Navíc tematika toho zákona měla být čistě civilní záležitostí. Vlastně ani nechápu potřebu některých církví se k tomu jakkoliv vyjadřovat. Mísení politiky s náboženstvím považuji za nevhodné. To nemá v žádné společnosti co dělat.
David se vůbec poprvé ukázal na letošním festivalu Prague Pride, kde ho to natolik zaujalo, že jej tam můžete potkat i příští rokFoto: David Čechovský/Se svolením
Máte už na rok 2025 objednány nějaké obřady pro stejnopohlavní páry?
S několika lidmi jsem se o tom už bavil, ale žádné tam zatím nemáme.
Jste zapojen do aktivit spojených s LGBTQ+ komunitou i mimo církev?
To ne. V létě jsem se akorát účastnil Prague Pride, ale bylo to pouze v rámci záskoku za kolegu, který nemohl. Ale bylo to fajn, takže se moc rád přijdu podívat i příští rok. Jinak se příliš do podobných aktivit nezapojuji.
Má na vaši církev nějaký dopad aktuální situace na Slovensku? Mám na mysli postupný tlak na ukrajování práv LGBTQ+ komunity...
Slovensko je velmi specifické, co se týká církevního života, a nám se tam upřímně příliš nedaří. Dalo nám dokonce velkou práci tam mít zastoupení, registrace nové církve není úplně jednoduchá. Ale zatím se držíme, podporu tamních LGBT lidí máme velikou, jsou za nás vděční. Uvidíme, co přinese budoucnost.
Váš instagramový profil má šanci oslovit celkem široké publikum, uvažovali jste o zapojení více lidí do aktivit spojených se sociálními sítěmi nebo o spolupráci s nějakým influencerem, který je věřící?
Já už jsem s něčím takovým přišel, ale narážíme na určitá omezení, což se týká hlavně lidských zdrojů. Všichni nemohou dělat všechno. A ti, kteří už něco v tomto ohledu dělají, se opravdu velmi snaží. V Praze je například hodně aktivní náš čerstvě vysvěcený kněz Petr Miencil, podílel se i na naší vnitřní debatě o manželství pro všechny.
Poznávají vás lidé díky profilu na Instagramu třeba na ulici?
Zatím ne a doufám, že do tohoto stavu ani nedojdu. Rád bych se vyhnul pozici jakési známé osobnosti na internetu. Nejsem žádný influencer. Ale uznávám, že je to trochu potřeba. V dnešní době se nedá kázat tak, že si stoupnu na ulici a začnu vyřvávat, že Bůh nás všechny miluje. To by pro mě asi přijela záchranka. A ano, vím, že se to v některých případech děje, taky se za to stydím. Nicméně, musíme využívat kanály, které máme k dispozici. Lidé si častěji otevřou Instagram než knihu. Církve jsou v tomhle směru zkrátka pomalé.
Ale ty staré modely se postupně mění, docela tomu pomohl i covid, kdy spousta duchovních zjistila, že kázání lze i streamovat. Avšak hned po uvolnění restrikcí tento model opustili, protože jednou z hlavních součástí jakékoliv církve je to samotné společenství, být ve fyzickém kontaktu s dalšími lidmi, kteří smýšlejí stejně či velmi podobně.
