„Jsem gay, ale oženil jsem se s přítelkyní. Lásku vnímám jako hlubší duchovní spojení, na sexu mi nezáleží,“ tvrdí Kryštof
Kryštofe, hovoříte o sobě jako o gayovi – jak tuto „kategorii“ vnímáte?
Myslím, že sexuální identita se skutečně týká sexuality. A tou je pro mě fyzická přitažlivost, související vzrušení, naplnění sexuální potřeby. Sám sebe považuju za gaye, protože v rovině sexuální mě přitahují muži.
Přitahují vás muži, ale v osobním životě je po vašem boku žena. Neodporují si tyto dvě skutečnosti?
Podle mého názoru vůbec. Jako mnoho gayů, byl jsem vždy dominantně obklopen dvěma skupinami lidí. Tou první jsou gayové, mezi nimi jsem se snažil hledat partnery, obvykle to ale skončilo jen tím sexem. A tou druhou jsou ženy-přítelkyně. S těmi jsem si rozuměl, v dospívání mi nejvíce pomohly mé spolužačky. K ženám jsem měl vždy velmi blízko, sexuálně mě nepřitahovaly, ale bylo mi s nimi velmi dobře. Kdežto s jinými gayi jsem spal, ale obvykle to nikam dál nevedlo. Různých krátkodobých vztahů jsem navázal řadu, ale nenaplňovaly mě.
Takže jste se rozhodl, že řešením bude uzavřít klasický sňatek se ženou?
Může to znít bláznivě – že nevím, co chci. Někdo by mohl dojít i k tomu, že jsem bisexuál. Ale to nejsem. Já si naopak troufám říct, že mám velmi srovnané to, kdo jsem a co chci. Miluji muže ve své posteli, muži mě sexuálně vzrušují. Ale s žádným gayem se mi nepodařilo navázat natolik blízký vztah, abych dokázal hovořit o duševním spojení, o niterné lásce. Přesně to ale cítím k mé přítelkyni, dnes již manželce. Užíváme si čas strávený společně. Máme stejné zájmy, vyznáváme stejné hodnoty. Má žena je mi v životě nejbližším člověkem – a i když mě nepřitahuje sexuálně a sex spolu nemáme, miluju ji.
Jak se s touto situací vypořádává vaše partnerka?
Známe se mnoho let, ona má za sebou také pár neúspěšných vztahů s muži – takže si vlastně máme taky o čem povídat. (smích) Rozhodla se, stejně jako já, upozadit sexualitu a jít za hlasem svého srdce.
Své sexuální potřeby tedy vůbec nenaplňujete?
To jsem neřekl. (smích) Ale je to tak, spolu sex nemáme. Přesto nežijeme v celibátu. Jen jednoduše oddělujeme fyzickou potřebu od citových vazeb a duševního spojení. Podle mého názoru je sex o fyzickém uspokojení – a k tomu lze dospět různě a s různými lidmi. Ona gay komunita je toho vlastně krásným příkladem, sex na jednu noc je mezi gayi poměrně běžný. Nechci ale gaye za tohle chování nijak zatracovat. Někteří se snaží tímto způsobem hledat partnery, obvykle ale jejich snaha končí neúspěchem vedoucím k rezignaci. A tak se sex opravdu redukuje na to fyzično. Jenže pak člověk upadne do deprese, že je pořád sám. Prázdno v srdci totiž jednorázovka nezaplní.
Neobáváte se toho, že do některého z fyzických vztahů vstoupí city? Jak vůbec vnímáte nevěru?
Na nevěru nahlížím v podstatě v souladu s tím, jak se dívám na orientaci a vztahy. Rozlišuji mezi fyzickým uspokojením a citovým spojením. Já i žena jsme srovnaní s tím, že každý z nás má své sexuální potřeby a touhy, které také naplňuje. Otevřeně o tom hovoříme.
Není přece jen vaše partnerka v méně „výhodné“ pozici? Vás ženy fyzicky nepřitahují, ji ale muži ano. Řešili jste např. situaci, že by zatoužila po sexu s vámi?
Přiznávám, že tím jsme se nezabývali. Zatím – a svoji jsme již přes šest let – nám to naše nastavení vyhovuje. A abych to ještě dovysvětlil, člověk sex samozřejmě k životu potřebuje, ale ani jeden z nás není v tomto ohledu nijak náruživý ve smyslu tom, že by se sexu potřeboval oddávat denně. Jsme k sobě ale otevření a jsme si i intimně blízcí, nemáme před sebou žádné zábrany, jen jsme nikdy společně nepřistoupili ke klasickému penetrativnímu sexu.
I navzdory tomu se lze v souvislosti se situací, kdy se gay rozhodne žít se ženou, setkat s názory, že se nejedná o ideální situaci ani pro jednu ze stran. Žena může tajně toužit po něčem, čeho se jí nedostane, gaye zase „ohrožuje“ fakt, že si jeho „partnerka“ nakonec najde někoho, s kým založí rodinu… Mimochodem, otázkou rodiny jste se zabývali?
Tak zrovna v této rovině jsme ukázkou ryzího paradoxu. Na rozdíl od jiných gayů mám po svém boku ženu, dítě bychom klidně a bez problémů mohli mít. Já po něm sice nijak zvlášť netoužím, ale se ženou jsme se o tom bavili. Pokud by dítě chtěla, určitě bychom to nějak zvládli. (smích) Zatím ale tato situace nenastala, partnerka je s naším vztahem spokojená tak, jak je.
A co se týká názorů druhých – ať si každý myslí, co chce. Žijeme spolu přes deset let, šest let jsme manželé. To je něco, co se nepovede ani některým heterosexuálním párům. Že je naše „nastavení“ vztahu jiné? No a co? To je přece náš problém. Jistě, lze nad tím kroutit hlavou a ne každý by to v reálu ustál. Ale kdyby nám tohle pojetí manželství nevyhovovalo, tak spolu nebudeme.
