Hnutí #MeToo selhalo? „Úroveň sexuálního obtěžování se na pracovištích nijak nezměnila,“ říká odbornice na diskriminaci
Začalo to nevinně – během schůzky jí sáhl na stehno. „Byla jsem mladá a nezkušená, nechtěla jsem vyvolávat rozruch, tak jsem dělala, že se nic nestalo,“ vzpomíná Zoe na situaci s jejím tehdejším manažerem. Záhy se ale věci zhoršily. „Začal kolem mě v kanceláři procházet a hladit mě po tváři. Jednou se to stalo i během týmové porady, kdy jsem na něj vyjela. On si z toho udělal legraci a před všemi prohlásil, že nejsem ani atraktivní.“ Když Zoe nahlásila chování nadřízeného řediteli společnosti, byla přeložena na jinou pozici. „V podstatě mě degradovali,“ říká.
Ani tím to neskončilo: Zoe sice odešla do jiné firmy, velmi brzy ale zjistila, že ani tam to nebude jiné. „Na pracovním večírku ve fotokoutku finanční ředitel osahával dvě mladší kolegyně na prsou,“ říká. „Udělala jsem dokonce fotografie, ale když jsem si na to stěžovala na personálním oddělení, bylo mi řečeno, abych je smazala.“ O něco později se sama stala terčem obtěžování při pohovoru s kolegou: „Vytáhl penis a požádal mě, abych se ho dotkla. Okamžitě jsem místnost opustila a nahlásila to, ale bylo mi řečeno, že je to mé slovo proti jeho. Kdykoli jsem si na něco podobného stěžovala, bylo mi naznačováno, že jsem to chování podporovala, nebo že jen dělám problémy.“
Podobné příběhy měly být minulostí. Zoeiny zkušenosti se odehrály v roce 2019, dva roky poté, co hnutí #MeToo upozornilo na šokující rozšíření sexuálního obtěžování na pracovištích. Dlouho chránění predátoři začali být odhalováni a voláni k odpovědnosti. Ženy bez obav z odvety veřejně sdílely svá svědectví. Po nekonečné době utajování bylo sexuální obtěžování konečně vystaveno na světlo. A kdekdo by si tak mohl myslet, že dnes je situace úplně jiná.
Není. I v roce 2024 se objevují další a další obvinění a zdá se, že od skutečné změny jsme ještě daleko. V centru pozornosti je nyní Mohamed al-Fayed, zesnulý majitel obchodního domu Harrods, o kterém přelomový dokument BBC odhalil, že znásilnil pět svých bývalých zaměstnankyň. Od té doby přišlo s dalšími obviněními více než 200 žen, které tvrdí, že byly během zaměstnání u Fayeda napadeny či obtěžovány.
Co je na těchto obviněních překvapivé, je to, že jsou stále jen kapkou v moři. V listopadu loňského roku například v McDonald’s vyšlo najevo, že společnost dostává jednu až dvě stížnosti na sexuální obtěžování týdně. V březnu bylo zjištěno, že CBI (Konfederace britského průmyslu) použila doložky o mlčenlivosti, aby zabránila svým zaměstnancům hovořit o zkušenostech se sexuálním obtěžováním. A nedávno byl do společnosti Meta znovu přijat zaměstnanec, který byl dříve zařazen na seznam „nepřijímat“ poté, co pronásledoval a obtěžoval kolegu.
Nepomáhá ani fakt, že newyorský odvolací soud v dubnu zrušil rozsudek nad Harveym Weinsteinem z roku 2020 za znásilnění, což byl klíčový případ #MeToo z roku 2017, který hnutí odstartoval. Nelze si neklást otázku: Změnilo #MeToo vůbec něco? Podle průzkumu z roku 2023 bylo téměř dvě třetiny žen v práci sexuálně obtěžováno. Novější studie ukázala, že více než polovina žen (55 %) se domnívá, že jejich kolegyně jsou ohroženy sexuálním obtěžováním, a každá čtvrtá viděla obtěžování v posledních pěti letech na vlastní oči.
Co je ještě znepokojivější? Nedůvěra v to, jak zaměstnavatelé tyto případy řeší. Pouze necelá polovina (48 %) žen věří, že jejich zaměstnavatel má jasnou politiku proti sexuálnímu obtěžování. Každá pátá žena (17 %) uvedla, že jejich pracoviště nepřijalo žádná opatření k prevenci obtěžování.
„Z mého pohledu se úroveň sexuálního obtěžování na pracovištích od hnutí #MeToo v podstatě nijak nezměnila,“ říká Sarah Gilzean, specialistka na diskriminační právo. „Ačkoli hnutí zvýšilo povědomí, nevidím žádný výrazný pokles počtu případů.“ Zoe souhlasí: „Ráda bych řekla, že se věci pro ženy v práci změnily, ale nestalo se to. Sexismus a obtěžování jsou tu stále, jen si muži dávají větší pozor, jak to dělají a před kým.“
Jedním z hlavních problémů je, že když už k obtěžování dojde, často zůstává nenahlášeno. Pouze třetina žen, které byly obtěžovány v práci, to nahlásila svému zaměstnavateli. Není těžké pochopit proč, když slyšíme příběhy těch, které se ozvaly.
Lauren vzpomíná na vánoční večírek v roce 2017, kdy k ní jeden z ředitelů přišel a řekl jí, že vypadá, jako by měla hrát v pornofilmu, čímž narážel na její těsné kožené kalhoty. „Cítila jsem se tak nepříjemně, že jsem odešla z večírku a plakala,“ říká. Následující den jí ředitel poslal e-mail se zprávou: „Strašně po tobě toužím.“ Lauren incident nahlásila a ředitel byl vyšetřován personálním oddělením, ale během vyšetřování mohl dál chodit do práce, což znamenalo, že s ním musela sedět na schůzkách.
Mnoho obětí si zkrátka nemyslí, že má smysl obtěžování hlásit, protože se v jejich prostředí stalo normou. Například Jessica, která pracuje jako veterinářka, nikdy žádný incident nenahlásila. „Nevím o žádném případu fyzického napadení, přitom v našem převážně ženském odvětví je tolik sexismu,“ říká.
*Jména a údaje byly z důvodu ochrany identity změněny.