„Byl jsem přesvědčený, že musím být ten dokonalý, schopný a příjemný chlap, který všechno zvládá,“ vypráví Václav o svém zhroucení
Rozhovor
Zdroj: Adobe Stock
<Path>

„Byl jsem přesvědčený, že musím být ten dokonalý, schopný a příjemný chlap, který všechno zvládá,“ vypráví Václav o svém zhroucení

Václav vyrostl v rodině, která ho učila vyhýbat se konfliktům za každou cenu. Rozvedení rodiče nedokázali vycítit, kdy už jejich osobní spory přerůstají hranice, a Václav tak už od raného dětství cítil tlak, aby se nikomu neznelíbil. Snažil se být perfektní. Nikoho nenazlobit, nečeřit vody. A tento vzorec chování si nese s sebou až do dospělosti.
Irena Piloušková Irena Piloušková Autor
4. 10. 2024

Václave, tvé dětství ovlivnil rozvod rodičů. Jak jsi tu situaci vnímal jako malý? Vzpomínáš si na to období rozdělování?

Bylo mi kolem sedmi let, když se rodiče rozvedli. Pro mě a mého bratra to byla velká rána, i když jsme to tehdy ještě nechápali úplně do hloubky. Měli jsme střídavou péči, což znamenalo, že jsme týden bydleli u táty a další týden u mámy. Na papíře to možná vypadalo férově, ale ve skutečnosti to bylo docela bolestivé. Táta s mámou se nemohli vystát. Přestože se snažili před námi neshody maskovat, vždycky to nějak proklouzlo na povrch.

Táta byl ten typ, který se snažil vypadat jako klidný a nad věcí. Když někdo zmínil mámu, jenom zvedl oči ke stropu nebo se ušklíbl. Jako by to byla zábava. A máma? Ta pořád potřebovala vědět, co se děje u táty, jaké má novinky. Každá nová věc, kterou jsem zmínil, byla pro ni okamžitým terčem kritiky. Pořád jsem měl pocit, že musím být opatrný, co říkám a jak reaguju, aby nebyl naštvaný ani jeden z nich. Byl to obrovský tlak.

Muselo to být velmi náročné. Jak jsi to prožíval, pokud do hloubky zavzpomínáš na své emoce?

Bylo to, jako bych byl rozpolcený mezi dvěma světy. Měl jsem oba rodiče rád, ale mezi nimi bylo tolik napětí, že jsem si často připadal, jako kdybych musel být jejich prostředníkem. Bál jsem se říct něco, co by mohlo toho druhého naštvat. A tak jsem se naučil být opatrný, přizpůsobit se každé situaci, abych se vyhnul konfliktům. A tenhle vzorec se mi zafixoval tak hluboko, že jsem ho začal aplikovat všude. Ve škole, s přáteli, v práci, v partnerských vztazích... Nikdy jsem nechtěl, aby mě někdo viděl jako problém nebo přítěž. Raději jsem se stáhnul, potlačil svoje pocity a snažil se vyhovět všem.

Kdy sis poprvé uvědomil, že se tahle strategie nevyhnutelně musí obrátit proti tobě?

Asi poprvé jsem si to začal uvědomovat na střední škole. Když mi bylo šestnáct, zamiloval jsem se do jednoho kluka. Byl o šest let starší než já, což pro mě tehdy bylo obrovské. Připadal jsem si vedle něj tak nezkušený a bezmocný... Já jsem byl zamilovaný, on mě bral jen jako povyražení. Když mě opustil, zlomilo mi to srdce.

Ale místo toho, abych šel domů a někomu o tom řekl, jsem si to nechal pro sebe. Nechtěl jsem rodičům ukázat, že se trápím. Oni vždycky měli tolik starostí a konfliktů, že jsem měl pocit, že moje problémy nejsou dost důležité. Tak jsem se uzavřel do sebe a nechal to uvnitř duše hnít. A dělám to pořád.

Můžeš dát nějaký příklad? Dělo se ti to třeba i v práci? Co jsi dělal, než jsi, jak vím, dal výpověď?

Měl jsem docela dobrou pozici v sales a vlastně mě ta práce i bavila. Ale moje potřeba být perfektní a vyhovět všem se postupně začala projevovat i tam. Měl jsem pocit, že musím být nejlepší, že nesmím udělat chybu. Když na mě padaly další a další úkoly, nikdy jsem neřekl ne. Kdybych to udělal, znamenalo by to, že jsem selhal. A tak jsem se čím dál víc zavazoval, bral na sebe víc práce, než jsem zvládal, a ten tlak mě postupně ničil. Každý den jsem se vracel domů úplně vyčerpaný, ale nikdy jsem to nikomu neřekl. Byl jsem přesvědčený, že musím být ten dokonalý, schopný a příjemný chlap, který všechno zvládá.

<Path> „Maminka pro mě i rodinu byla celý svět,“ vypráví Dan o bolestné ztrátě. „Ve škole jsem byl vyvrhel,“ vzpomínáZdroj: Dan, redakce

A pak přišel zlom, když jsi zkolaboval cestou do práce. Co se stalo?

Ano, to byl ten moment, kdy už moje tělo nevydrželo. Ten víkend předtím jsem se rozešel s přítelem, s nímž jsem byl přes rok. Celý víkend jsem nedokázal přestat brečet. Byla to pro mě obrovská rána. Když mi řekl, že má někoho jiného, zhroutil jsem se. Nejedl jsem, nespal, jenom jsem brečel.

V pondělí jsem se rozhodl jít do práce, i když jsem věděl, že jsem na tom fyzicky i psychicky špatně. Jenže už to nešlo. Cestou jsem zkolaboval. Moje tělo prostě vypovědělo službu.

To musel být obrovský šok. Co se dělo potom?

Odvezli mě do nemocnice. Tam mi dali kapačky, protože jsem byl dehydratovaný a vyčerpaný.

Po propuštění z nemocnice jsem šel k lékaři, který mi předepsal antidepresiva a doporučil pravidelnou terapii. Byl to pro mě obrovský zlom, protože jsem si musel přiznat, že nejsem tak silný, jak jsem si myslel, a že potřebuji pomoc.

Tipy redakce

A pomohlo to? Jak se teď cítíš?

Antidepresiva mi pomohla zvládnout tu nejhorší fázi. Díky nim jsem se začal cítit aspoň trochu stabilně. Už nejsem v tak hluboké depresi, ale stále mám dny, kdy je pro mě těžké vstát z postele. Terapie mi zase pomáhá pochopit, proč jsem se dostal do takového stavu.

Mluvil jsi o tom s rodinou? Ví rodiče, čím si procházíš?

Ne, rodičům jsem o tom nikdy neřekl. Myslím, že pořád nechci, aby se museli starat o moje problémy. Celý život jsem měl pocit, že jsem ten, kdo musí všechno zvládnout sám, že je to moje zodpovědnost. Mamka a táta už mají svoje problémy, a já nechci být další přítěží.

Možná je to ale další věc, kterou bych měl na terapii řešit – naučit se, že je v pořádku požádat o pomoc. Že to neznamená, že jsem selhal. Ale je to těžké. Vždycky jsem měl tu roli toho, kdo všechno zvládá, a to se mě teď drží.

Jak si teď představuješ svou budoucnost? Co bys chtěl změnit?

Snažím se najít rovnováhu, která mi dovolí být sám sebou, aniž bych se snažil všem vyhovět. Ale je to těžké. Ten vzorec chování je ve mně zakořeněný od dětství a je těžké ho jen tak opustit.

Chci se naučit být spokojený sám se sebou, aniž bych se cítil provinile, když něco neudělám dokonale.

Věříš, že to zvládneš?

Chci tomu věřit. Vím, že to nebude snadné a že to bude trvat. Ale doufám, že s pomocí terapie a s podporou mých přátel to zvládnu. Už nechci být tím, kdo se zničí jen proto, aby byl pro všechny dokonalý.

Zdroj: Václav, redakce

Populární
články

Romantický polibek překvapivě není vlastní všem kulturám napříč světem
TĚLO & MYSL

Proč se lidé líbají? Zapomeňte na romantiku. Líbací praxe má docela nechutný (ale praktický) základ, zjistili vědci

Autor: Mirka Dobešová
Vybíráte si, kam letět v příštím roce na dovolenou? Napovědět vám může aktuální žebříček nejbezpečnějších destinací, který zohledňuje i respekt k LGBT+ lidem
CESTOVÁNÍ

Kde bude v roce 2025 nejvíc bezpečno pro vaši dovolenou? Žebříček vyhrála země, která jde v respektování LGBT lidí příkladem

Autor: Veronika Košťálková
Robert Čapek je přesvědčený, že naše děti nečeká ve škole nic dobrého. Proto se již mnoho let snaží o zásadní změny celého systému, školením učitelů počínaje
LIDÉ

„I když bude výuka o LGBTQ+ tématech ve školách povinná, většina učitelů to bude stejně ignorovat,“ říká „Líný učitel“ Robert Čapek

Autor: Michal Černý
Hlavní „továrna na stres“ často sídlí přímo v našem těle – a změnit práci tudíž nepomůže. Jako prevence vyhoření stačí i drobné všední změny
TĚLO & MYSL

Cítíte se vyhořelí a zavalení úkoly? Možná vás neničí stres zvenku, ale vyrábíte si ho „uvnitř“. Uleví vám pravidlo „málo a často“

Autor: Veronika Košťálková
Jiří považuje syna za svého a snaží se mu spolu s partnerem dát stabilní a láskyplný domov
LIDÉ

„Náš syn není nevychovaný ani zlý. Má prostě potíže, které je potřeba řešit,“ říká Jiří, který se stal tatínkem díky svému partnerovi

Autor: Irena Piloušková
Zakladatele české firmy Potten & Pannen - Staněk naplňuje hrdostí jak prodejna, která na adrese Vodičkova 2 sídlí už 34 let, tak loni otevřená prodejna v Cukrovanickém paláci, která za svůj koncept získala mezinárodní oceněnní
LUI BUSINESS

Od prodejny s vůní oběda až po nejlepší retail na světě. „Naší filozofií jsme se lišili už v roce 1992,“ má jasno Pavel Staněk

Autor: Veronika Košťálková
Dynamický vzhled na cesty, to je Volvo XC60
STYL

Anděl s ďáblem v těle – Volvo XC60 Black Edition spojuje dva světy a nadchne každého řidiče. Soutěžte s LUI o jeho víkendovou výpůjčku

Autor: Redakce LUI
Jak důležité jsou sexuální preference pro vztah?
LIDÉ

„Jsem gay, ale oženil jsem se s přítelkyní. Lásku vnímám jako hlubší duchovní spojení, na sexu mi nezáleží,“ tvrdí Kryštof

Autor: Mirka Dobešová
Festival Queer Eye i letos přiveze zajímavé ženské hlasy: třeba berlínskou zpěvačku MADANII.
KULTURA

Blíží se Queer Eye. Pestrý festival, kde můžete tančit, besedovat, skládat hudbu, trénovat sebeobranu… Nebo klidně jen ležet!

Autor: Veronika Košťálková
Termín „norník“ má mezi sexuálními pracovnicemi negativní konotace – jedná se o klienta, který si příliš nepotrpí na osobní hygienu, má vysoké nároky na služby, ale připlatit se mu nechce
HOT!

„Norník je muž, který odmítá sprchu i kondom,“ popisuje vybrané zákazníky escortu předsedkyně spolku, jenž pomáhá sexuálním pracovnicím

Autor: Veronika Košťálková

E-Shop