„Když táta zjistil, že jsem gay, vyhodil mě. Prý abych mu nezprznil druhého syna,“ vzpomíná Jiří. Nečekanou podporu našel u babičky
Rozhovor
Zdroj: AdobeStock
<Path>

„Když táta zjistil, že jsem gay, vyhodil mě. Prý abych mu nezprznil druhého syna,“ vzpomíná Jiří. Nečekanou podporu našel u babičky

Každý příběh coming outu je unikátní a každý, kdo jej prožil, na něj má své specifické vzpomínky. V některých případech vše proběhne hladce, v jiných je moment přihlášení se k vlastní identitě spíš bolestný. Jiří chtěl svou orientaci doma skrývat, nakonec ale vyšla neplánovaně najevo. A pak dění nabralo rychlý spád. Pomoc mu naštěstí poskytla babička, v níž má Jiří velkou oporu dodnes.
Mirka Dobešová Mirka Dobešová Autor
3. 10. 2024

Jirko, váš coming out neproběhl úplně idylicky. Mohl byste přiblížit, jaká atmosféra vládla ve vaší rodině?

Bylo mi čerstvě sedmnáct a už delší dobu mi bylo jasné, že holky mi nic neříkají. Jenže jsem taky věděl, že táta gaye opravdu nesnáší. Vlastně jsem vyrůstal v prostředí, které bylo v tomhle ohledu hodně nepřátelské, táta si z gayů dělal vždycky legraci, lépe řečeno, zesměšňoval je. A když se třeba nějaká taková postava objevila v televizi, okamžitě přepínal, že se na takové zvrácenosti dívat nebude. Už kvůli tomu jsem měl velký problém vůbec si v sobě nějak srovnat, že zrovna já bohužel gay budu. Měl jsem tátu rád, takže se to ve mně pralo. Mám ho zklamat? A popřít sám sebe? Bylo to těžké, ale sám jsem se rozhodl, že dokud se neodstěhuju z domu, radši o tom mluvit nebudu. Ale nakonec všechno dopadlo úplně jinak.

Vy jste tedy to, že jste gay, chtěl doma minimálně po nezbytnou dobu utajit – k tomu ale nedošlo. Co se stalo?

Mám o čtyři roky mladšího bratra, takže tehdy mu bylo necelých třináct let. Byl ještě moc malý na to, aby cokoliv chápal. Každopádně mě bohužel nachytal s přítelem – a zrovna jsme se líbali. Pro něj to byla obrovská senzace, takže okamžitě běžel domů a rodičům o tom řekl.

Tipy redakce

Jak se k situaci rodiče postavili?

Když jsem přišel domů, měl jsem sbalený kufr. To nekecám. Otec seděl na gauči v obýváku a ani se na mě nepodíval. Máma vypadala velice zaraženě a měl jsem pocit, že sama moc neví, co se to zrovna odehrává. Je to už dvacet let, ale pamatuju si to jako včera – stál jsem v předsíni a měl pocit, že se nemůžu ani nadechnout. Otec mi jen řekl, ať si vezmu věci a jdu. A pak prohlásil – a to mu nikdy nezapomenu – že si ode mě nenechá zprznit druhého syna. To mě dorazilo. Vzal jsem si ty věci a šel. Vlastně bych asi nějak zvládl, že mě otec nenávidí, ale že byl vůbec schopný pomyslet na něco takového…

Kam jste s tím kufrem šel?

Zrovna moc možností jsem neměl. A neměl jsem ani peníze. Jediný mně blízký člověk, kam jsem mohl jít, byla babička. Podotýkám, že to byla babička z tátovy strany. Žila sama, protože děda zemřel, když jsem byl malý. Tak jsem to risknul.

Řekl jste babičce, co se doma stalo?

To ani jinak nešlo. V prvé řadě jsem se jí u dveří rozbrečel, takže bylo hned jasné, že vznikl nějaký problém. Ale babička mě hrozně překvapila. Já jsem jí vyklopil, k čemu došlo – a taky proč. A čekal jsem nějakou mravokárnou přednášku, nepochopení… Ale  babička jen pokývala hlavou a řekla, ať si vybalím věci v dědově bývalé pracovně. Pak se mě jen zeptala, jestli mi nebude vadit, že zavolá mojí mámě, že jsem v pořádku a že budu u ní.

Takže babička se vás takto ujala?

Přesně tak. Možná to bude znít šíleně, ale mně se s ní bydlelo úplně skvěle. Najednou jsem mohl být sám sebou, nemusel jsem nic skrývat. Babička byla v té době čerstvá šedesátnice a byla velice akční, takže jsme spolu trávili i hodně volného času. Měla taky hodně přátel, se kterými jsme se stýkali, a nikdo z nich se mnou neměl nejmenší problém.

<Path> „Zpočátku jsme si s přítelkyní lakovali nehty a bylo to fajn. Přesto to bylo neudržitelné,“ vypráví mladík o konci své první láskyZdroj: Anonymní respondent, redakce

Představil jste babičce přítele?

Jasně! A nejen toho prvního. (smích) Babička byla fantastická – vlastně bych řekl, že nakonec měla v jistém slova smyslu radost, že má ve mně najednou nečekanou společnost. (smích) Ale já jsem jí byl za to, že mě u sebe nechala, hrozně vděčný. A opravdu mi u ní bylo skvěle.

Jak dlouho vám babička zázemí poskytovala? A co vaše rodina – vůbec jste se nestýkali?

U babičky jsem bydlel skoro pět let. Dodělal jsem střední školu a pak jsem šel na vysokou – nabídla mi, že abych nemusel utrácet za nájem, můžu zůstat u ní. Chodil jsem na brigády a trošku jí přispíval a samozřejmě jsem jí pomáhal doma, s úklidem, s nákupy, vařil jsem a tak. Odstěhoval jsem se do podnájmu až v době magisterského studia, když jsem si našel stálejší vztah. U rodičů jsem za tu dobu byl jen pro zbytek věcí – když mi máma dala vědět, že otec tam nebude. S bráchou jsem se nevídal, ale spojili jsme se v době, kdy i on odešel z domu na vysokou.

Od chvíle, kdy vás otec vyhodil z domu, uplynulo dvacet let. Změnilo se něco na vašich vztazích?

Nezměnilo. Máma se s otcem nakonec rozvedla, takže dnes se už normálně a v klidu – i s mým partnerem – stýkáme, pohodový vztah mám i s bráchou. Otec o mě zájem neprojevuje. Naopak se právě kvůli mně přestal stýkat s babičkou, kvůli tomu, že se mě ujala. Každopádně právě k babičce mám pořád nejblíž, naštěstí jí zdraví pořád slouží a pořád je obklopená skvělými přáteli. S partnerem je všechny často navštěvujeme a musím říct, že právě z babiččiny strany máme pořád obrovskou podporu. Je to paradoxní, že největší zastání jsme našli zrovna u generace, o níž si mnozí myslí, že odmítá vše „nové“ a to, co neodpovídá dřívějšímu vidění světa.

Zdroj: Redakce/Respondent

Populární
články

Na Oxfordské univerzitě vyústila „cancel culture“ v sebevraždu studenta – Gen Z bychom ale neměli vinit z toho, že taková kultura vůbec existuje
AKTUALITY

Spravedlivý svět podle Gen Z? Studenti už pořádají „hon na čarodějnice“ i mezi sebou – a odborníky to „vůbec nepřekvapuje“

Autor: Veronika Košťálková
LIDÉ

Co kdybychom prostě jen byli... dobří? Aneb proč potřebujeme více pozitivních zpráv a novou perspektivu v době, kdy Trumpismus rozděluje svět

Autor: DOUBLE SOUL
Špicberky jsou nedotčeným kusem světa
CESTOVÁNÍ

Jak se žije „na konci světa“? „Když jdu na nákup, musím myslet na ochranu před medvědy,“ přibližuje influencerka běžnou realitu

Autor: Mirka Dobešová
Pavel Pravda s oblibou odkazuje na své příjmení. Coby značka prémiové kvality se etabloval jak v oboru stínění, tak v navrhování luxusních prostor na klíč
LUI BUSINESS

Interiéry původně dělat nechtěl, dnes má showroom v Pařížské. „Po coming outu jsem zažil obrovské mentální uvolnění,“ vzpomíná Pavel Pravda

Autor: Veronika Košťálková
„Být v devětadvaceti panic už dneska není výhoda. Na seznamce jste za exota,“ říká muž, který hledání lásky vzdal
LIDÉ

„Být v devětadvaceti panic už dneska není výhoda. Na seznamce jste za exota,“ říká muž, který hledání lásky vzdal

Autor: Irena Piloušková
Při narkolepsii člověk přepadají nekontrolovatelné záchvaty únavy
LIDÉ

„Usínám v práci, v MHD a občas bezvládně odpadnu na zem. Lidi si myslí, že jsem ožrala,“ popisuje Libor život s narkolepsií

Autor: Mirka Dobešová
Dynamický vzhled na cesty, to je Volvo XC60
STYL

Anděl s ďáblem v těle – Volvo XC60 Black Edition spojuje dva světy a nadchne každého řidiče. Soutěžte s LUI o jeho víkendovou výpůjčku

Autor: Redakce LUI
Roman Horešovský se mezi společensky vysoce postavenými lidmi pohybuje už odmalička, takže spolupráce s nimi mu vždy byla přirozeně blízká
LUI BUSINESS

„LGBT lidé vynikají svou pracovitostí, pro firmy jsou hodnotným přínosem,“ říká Roman Horešovský, spoluzakladatel marketingové agentury

Autor: Michal Černý
Festival Queer Eye i letos přiveze zajímavé ženské hlasy: třeba berlínskou zpěvačku MADANII.
KULTURA

Blíží se Queer Eye. Pestrý festival, kde můžete tančit, besedovat, skládat hudbu, trénovat sebeobranu… Nebo klidně jen ležet!

Autor: Veronika Košťálková
Lékařka, která rozdává rady na TikToku a Instagramu, překvapila své sledující seznamem nebezpečných potravin. Najde se mezi nimi i čerstvé ovoce nebo rýže ohřívaná v mikrovlnné troubě
TĚLO & MYSL

„Žádná ohřívaná rýže, žádné piknikové jídlo,“ apeluje populární lékařka. Které další potraviny byste nikdy neměli brát do úst?

Autor: Veronika Košťálková

E-Shop