Ženy, které jezdí na kole, se promění v lesby! I takto šílený názor měli lékaři v 19. století
Dopravní prostředek, který kazí ctnostné ženy
Důvodem, proč muži ženám nechtěli dovolit jezdit na kole, nebyla obava z odřeného kolena. Hrůzu budilo malé sedlo a rychlost pohybu. A pak také to, že používáním nového vynálezu by ženy vybočily z řady, což se pro dámu té doby zkrátka vůbec nehodilo. Jezdkyně byla při jízdě nakloněna mírně dopředu a váha těla tím spočívala na perineální oblasti – to je oblast na spodní straně pánve mezi konečníkem a pohlavním orgánem. Ta se navíc při šlapání vrtí v sedle a dochází přitom ke tření klitorisu o spodní prádlo. Nevinná žena začíná pociťovat podivné vzrušující pocity, které jsou zcela nežádoucí.
Jízda na kole vede k lesbismu
Myšlenka, že by ženy jedoucí na kole po celou dobu jízdy mohly masturbovat, byla děsivá. Právo na sexuální uspokojení přeci v té době měli jen muži. A teď by nevinná dívka mohla své první sexuální zkušenosti získat s bicyklem? Odpůrců ženské jízdy byla spousta. Tvrdili, že ohrožuje sexuální zdraví žen, naučí je nezřízeně masturbovat a uvede je do zmatku, k jakému genderu vlastně patří.
Vždycky je dobré mít na své straně odborníky. Odpůrce ženské cyklistiky tedy podpořili i lékaři. Kapacity dobové medicíny tvrdily, že vibrace sedla při jízdě jsou zdrojem sexuální stimulace, která u žen může vést ke vzniku lesbické orientace. Jak k tomuto divokému závěru došly? No protože ženy-cyklistky přestanou k dosažení orgasmu potřebovat penetraci!
Pro muže 19. století byla myšlenka, že by se žena jízdou na kole mohla zároveň uspokojovat, velmi děsiváFoto: Adobe Stock
Kvalitnějšími sedly proti hříchu
Církev si samozřejmě přisadila. V bicyklu viděla hříšný nástroj, který vede k prostituci a nevěře (samozřejmě jen u žen). Nikdo sice nevysvětlil, proč by žena sexuálně ukojená jízdou do obchodu pro vajíčka měla ještě vyhledávat milence či placený sex, ale budiž. Výrobci kol na tato závažná obvinění zareagovali výrobou kvalitnějších sedel.
Přitom jediné, o co ženám-cyklistkám šlo, nebylo sexuální ukojení, ale svoboda pohybu. Jenže právě to, že by žena přetrhla řetěz, jímž byla uvázaná doma ke kamnům (nebo vyšívacímu salonku), a pomocí kola by se v krátkém čase dostala dál od domova, byl asi ten největší hřích. S bicyklem přicházela svoboda volby a možnost, že žena prostě od toho všeho ujede.
Od kostitřasu k pohodlné jízdě na gumách
Pojďme se ale podívat na to, na jakých kolech se v té době jezdilo. V roce 1817 sestrojil německý šlechtic Karl von Drais běhostroj, který byl něco mezi odrážedlem a kostitřasem. Na dřevěné konstrukci a dřevěných kolech si jeho uživatel poctivě užil každou nerovnost na cestě, a ještě se přitom hodně naběhal. I přesto se vynález dostal do Francie a Británie. V Londýně se na novince s oblibou proháněli příslušníci aristokratických rodů, než byl po pár letech vydán zákaz, protože ohrožovali chodce.
Kolo s pedály se objevilo v 60. letech 19. století a panují hádky o to, kdo je vynalezl jako první. O deset let později už bicykl dostal kovový rám namísto dřevěného a jízda byla pohodlná díky gumové pneumatice. Přední kolo se zvětšovalo, protože výrobci si uvědomili, že čím větší obvod bude mít, tím dál se dá dojet na jedno sešlápnutí pedálu. Problém byl ale s brzděním – když to cyklista „zadupnul“ moc rychle, ze sedla nad vysokým předním kolem hodil šipku přímo po hlavě na zem. Proto byl darem z nebes vynález „bezpečného bicyklu“, který sestrojil britský vynálezce John Kemp Starley. Sedlo posunulo na rám, už se nesedělo nad předním velkým kolem, a jízda byla mnohem pohodlnější. V roce 1885 Starley představuje svůj model Rover, který má přední a zadní kolo téměř stejně velké.
Mužská neplodnost je horší problém než ženská masturbace
Zatímco v počátcích bylo kolo drahou záležitostí pro aristokraty, brzy se z něj stalo praktické dvoustopé vozidlo, jímž dělníci jezdili na šichtu do továren. Jeho rozšíření ovšem ovlivnilo i způsob trávení volného času, protože s rozvojem odborů dělníci nějaký volný čas začínali mít. Stejně tak nasednutí žen na kolo přineslo řadu dalších dopadů – například změnu dámské módy. Honzíky a korzety se pro jízdu nehodily, přesto bylo nadále potřeba mít při šlapání neustále zakryté celé nohy. A to už tu máme nové století a řada výrobců kol se přeorientovává na výboru automobilů, které kolo brzy zastínily.
Novou éru zažívá bicykl v USA od 60. let 20. století, kdy ho lidé znovu objevují jako ekologický dopravní prostředek, který nezpůsobuje zácpy. Dnes se role kola v jednotlivých státech liší. Zatímco třeba v Nizozemsku a Dánsku jezdí na kole většina populace, v zemích jako Česká republika stále vládne automobil, a spíš než denní dopravní prostředek je kolo pomůckou pro aktivní trávení volného času. V cykloobchodech existuje nepřeberná nabídka rámů, kol, brzd, převodů, vidlic a také sedel. Právě sedlo se dnes už mnohem více řeší v souvislosti s muži než se ženami. Ukázalo se totiž, že mnohem větší problém než dámský orgasmus během jízdy je zahřívání varlat a z toho plynoucí riziko neplodnosti.
