Gayové jsou nespokojení se svým tělem více než bisexuálové, ukazuje nová studie. Za všechno mohou svaly

Svaly na prvním místě?

Do studie bylo zapojeno více než 370 mužů různých sexuálních orientací, konkrétně gayové, bisexuálové i heterosexuálové. Výsledky mimo jiné ukázaly, že gay muži vykazují výrazně vyšší nespokojenost se svou svalnatostí než bisexuální muži. Zajímavé je, že bisexuálové se svými postoji k tělesné spokojenosti více přibližují heterosexuálním mužům. Na rozdíl od gayů jsou méně motivováni k dosažení svalnaté postavy a celkově vykazují nižší míru nespokojenosti se svým tělem.

Ale co způsobuje tyto rozdíly? Společenské tlaky na vzhled přece působí na všechny muže, bez ohledu na jejich orientaci. Podle hlavního výzkumníka studie Dr. Liama Cahilla existují v gay komunitě silné preference pro svalnaté partnery, což může být jedním z hlavních důvodů, proč gayové cítí větší nespokojenost právě s touto oblastí. Bisexuální muži takový tlak necítí, dokud se nedostanou do kontaktu s gay komunitou, kde tyto nároky výrazněji vyniknou. 

V oblasti jiných fyzických charakteristik, jako je například výška nebo velikost penisu, se však mezi jednotlivými sexuálními orientacemi nenašly výrazné rozdíly. Tyto oblasti tělesné (ne)spokojenosti zůstávají u všech mužů přibližně stejné.

Nespokojenost s vlastním tělem je obecně významným faktorem, který může zásadně ovlivnit duševní zdraví, zejména u sexuálních menšin. Další studie ukázaly, že gay muži často trpí vyšší mírou úzkostí a deprese, která je způsobena i tlakem na dosažení ideálního svalnatého vzhledu.

Výzkum Nottingham Trent University tak poukazuje na nutnost zkoumat bisexuální muže jako samostatnou skupinu, protože jejich zkušenosti s tělesnou spokojeností se výrazně liší od zkušeností gay mužů. Dříve byli tito muži často zahrnováni do výzkumů společně s nimi, což vedlo k nepřesným závěrům o jejich vnímání těla. Jak totiž ukazují výsledky této studie, bisexualita přináší specifické zkušenosti, které je třeba lépe pochopit, aby bylo možné vytvořit efektivní intervenční programy zaměřené na podporu duševního zdraví. Tyto programy by měly reflektovat odlišnosti mezi jednotlivými sexuálními orientacemi a zaměřit se na snižování tlaku na dosažení ideálních tělesných parametrů.

Díky tomuto výzkumu tedy máme o něco jasnější představu o tom, že bisexuální muži čelí jiným výzvám než gayové, což znamená, že si zaslouží individuální pozornost při vytváření podpory zaměřené na jejich duševní pohodu. V budoucnu je tedy třeba zkoumat nejen rozdíly mezi gay a bisexuálními muži, ale také vlivy dalších faktorů, jako jsou věk, kultura a fyzická aktivita, které mohou hrát roli v celkovém vnímání těla a spokojenosti s ním.