“LGBT+ lidé nemohou být dobrými rodiči!” je jedna z nejčastěji předávaných nepravd. Přečtěte si příběh amerického gay páru, který zachránil 3 děti před neblahým osudem
Soudní řízení, v němž senátor Sean Patrick Maloney vystupuje jako klíčový svědek, se zabývá otázkami, které mají zásadní dopad na lidská práva a rovnost. Maloneyho osobní příběh a jeho projev o diskriminaci LGBT+ párů v oblasti adopce poskytují jasný důkaz toho, jak hluboké a systémové mohou být problémy, kterým čelí rodiny a děti. Jeho svědectví ukazuje, že otázky rovnosti a přístupu k adopci nejsou pouze otázkami práv jednotlivců, ale mají přímý dopad na kvalitu života dětí a rodin.
V kontextu České republiky je důležité si uvědomit, že podobné problémy se mohou týkat i nás. Diskriminace a odebírání práv LGBT+ osob, včetně práva na výchovu dětí, je nejen morálně neakceptovatelné, ale také škodlivé pro naši společnost jako celek. Rozdělování lidí na základě jejich sexuální orientace nebo genderové identity je krok zpět v cestě za rovností a lidskými právy.
Vzhledem k tomu, že Česká republika stále čelí výzvám v oblasti rovnosti a ochrany práv LGBT+ komunity, je zásadní se postavit proti jakékoli formě diskriminace. Případ, který v současnosti probíhá v USA, nám připomíná, že boj za práva LGBT+ osob a za rovné příležitosti pro všechny děti a rodiny je stále aktuální a že každá země, včetně Česka, se musí aktivně bránit principům rovnosti a spravedlnosti.
Tento článek si klade za cíl osvětlit, proč je důležité, abychom se v České republice nejen poučili z mezinárodních zkušeností, ale také zajistili, že práva LGBT+ osob budou respektována a chráněna. Je naší společenskou odpovědností bojovat proti diskriminaci a podporovat prostředí, kde mají všechny rodiny, bez ohledu na jejich složení, rovné příležitosti a respekt.
Přepis rozhovoru senátora Maloneyho během soudního řízení:
"Víte, se svým manželem jsem už téměř 28 let. Vzít jsme se mohli až před 5 lety. A 27 z těchto let jsme vychovávali děti. Máme 3 děti. Náš nejstarší k nám přišel, když mu ještě nebyly ani 3 roky. Sotva jedl pevnou stravu.
Spal pouze v šuplíku. Žil v bídě v jedné z nejdrsnějších čtvrtí New Yorku. Jeho rodiče byli závislí na heroinu. Měli čtyři děti. Myslím, že své děti milovali. Ale drogy milovali víc. A nedokázali se tak postarat o své děti. My jsme se přitom o rodičovství vůbec nezajímali.
Nešlo o to, že jsme po dětech toužili. Někdo nás prostě požádal o pomoc. A my jsme řekli, že pomůžeme. Krátce nato zemřela jeho matka. Zemřela na předávkování, neměl ji kdo pohřbít, tak jsme to udělali my. Jeho otec šel do vězení a nikdo se nemohl o toho malého chlapce postarat. Tak jsme to udělali my. A byla to ta nejlepší věc, co nás kdy potkala.
Byli jsme spolu jako pár teprve čtyři měsíce. Dnes je tomu chlapci 30 let. A kdybyste se ho, pane Heisse, zeptali na rodinu, ve které vyrůstal, řekl by vám, co si myslí o schopnosti LGBTQ párů být rodiči a pěstouny.
O pár let později nás kontaktovala adopční agentura z Texasu.
Ozvali se nám ne proto, že jsme chtěli adoptovat, ale protože v 90. letech zjistili, že některé děti, kvůli okolnostem jejich narození, nemohou být adoptovány. Šlo třeba o děti s HIV, děti narozené z incestu nebo znásilnění, nebo děti, kde byla otázka rasy problémem pro tradiční adoptivní rodiče. A co ty agentury zjistily, bylo, že LGBT páry z měst jako New York jsou ochotné tyto děti přijmout.
Ne proto, že by chtěly nahradit hetero páry. Ale proto, že tyto děti by jinak nikdy neměly domov. A tak jsme 10. ledna 2001 dostali zprávu o naší nejstarší dceři, která se narodila před pěti dny. Její matce bylo 14 let. A oni zavolali nám, protože nikdo jiný to neudělal. O 13 dní později jsme stáli před soudcem v Texasu, který se nás zeptal, jestli to dítě vychováme. Řekli jsme, že ano. A tak jsme ji adoptovali na místě.
Dnes je jí 19 let, je z ní krásná mladá žena a studuje na John Jay College v New Yorku. Dluží to dvěma milujícím rodičům, kteří ji vychovali. Zasloužila by si mámu a tátu? Ano. Ale taky si zasloužila lidi, kteří ji budou milovat. A o to tu dnes jde.
Naše třetí dítě jsme adoptovali stejným způsobem, opět proto, že LGBT rodiče jsou ochotní přijmout děti, které by jiní nechtěli. A když dovolíte diskriminaci těchto párů, připravíte děti o dobré rodiny, které by je milovaly.
Když to nazvete „náboženskou svobodou“, vlastně jen legalizujete diskriminaci a připravíte ty děti o domov. A to je skutečné nebezpečí těchto pravidel, která dnes prosazuje administrativa Donalda Trumpa.
Naším jediným cílem by mělo být zajistit dětem tu nejlepší možnou péči. Na tom záleží nejvíc. LGBTQ páry se toho testu nebojí. Dobří rodiče jsou dobří rodiče. A nezáleží na tom, jak vypadají nebo koho milují.”
Důležitý kontext: empatie a rozmanitost
Ve světle toho, co bylo řečeno během soudního řízení, je zásadní pochopit, že LGBT+ jednotlivci často procházejí zkušenostmi, které je formují a posilují jejich schopnost přijímat a chápat odlišnosti u ostatních. Mnozí z nás čelili odmítnutí, diskriminaci a předsudkům kvůli své identitě, což nás učí hodnotě empatie a respektu vůči jiným.
LGBT+ lidé, kteří se sami potýkali s obtížemi z důvodu své odlišnosti, jsou obvykle velmi citliví na potřeby a problémy těch, kteří jsou v podobné situaci. Tato schopnost porozumění a přijetí dává LGBT+ jednotlivcům jedinečný a cenný pohled na to, co znamená být součástí rozmanité společnosti.
V kontextu diskusí o právech LGBT+ lidí, zejména pokud jde o právo na výchovu dětí, je zásadní si uvědomit, že touha po rodině a láskyplném domově je univerzální. LGBT+ jednotlivci a páry, kteří mají vlastní zkušenosti s odmítnutím, mohou být výjimečně schopní poskytnout dětem stabilní a podporující prostředí, které zahrnuje přijetí a respekt vůči různorodosti.
Tím, že umožníme LGBT+ jednotlivcům a párům přístup k možnosti vychovávat děti, neuděláme jen krok k větší rovnosti, ale také poskytneme dětem příležitost vyrůstat v prostředí, kde jsou rozmanitost a odlišnosti vítány a respektovány.