„Čtyři otcovy děti byly po kriminálech. Tenkrát jsem se za všechny strašně styděl,“ říká učitel a trojnásobný tatínek Lukáš
Zmínil jste, že jste se svým otcem nikdy nenašel společnou řeč. Myslíte, že vás tento napjatý vztah nějak formoval jako osobnost? Jakým způsobem?
Důvod napjatého vztahu? Do dnešního dne na to nedokáži odpovědět. Je možné, že jsem se prostě jen rapidně odlišoval od zbytku jeho dětí. Jako malý kluk jsem byl velmi hodné, ochotné, empatické a celkem šikovné dítě. Byl jsem hodně fixovaný na svou babičku a dědu, kteří mě opustili velmi brzy. Babička zemřela, když mi bylo necelých sedmnáct let a děda v mých dvaceti letech. Byla to pro mne velká ztráta, se kterou jsem se dodnes nevyrovnal. Není den, abych si na ně nevzpomněl. O babičku, která byla nemohoucí a prakticky jen „ležák“, jsem se poctivě staral se vším všudy po celou dobu její nemoci. Pomáhal jsem jí s otáčením, krmením, vyprazdňováním a s hygienou. Tenkrát jsem to cítil tak, že jí musím vrátit všechno to krásné, co pro mne kdy udělala. Jejich dům jsem bral jako zázemí, a především útočiště před svými rodiči.
Život doma – s rodiči – nebyl snadný?
Otec si to, že neměl práci a měli jsme nedostatek peněz, kompenzoval alkoholem a surovými výstupy na matku. Sestra byla svá, ne moc chytrá. Čtyři otcovy děti z jeho minulého vztahu byly po kriminálech, diagnostických ústavech a žily životy, které absolutně nezapadaly do běžných sociálních pravidel. Tenkrát jsem se za všechny strašně styděl a řekl si, že nikdy nechci dopadnout jako oni.
Setkal jste se vy osobně jako dítě s nějakou stereotypizací? Měla vaše rodinná situace vliv na to, jak vás třeba vnímali ve škole?
Jako poloviční Rom s ne moc dobrým sociálním zázemím, zato ale hodně „hnědý“, jsem to na ZŠ neměl jednoduché. Učitelé mne škatulkovali, děti místy i lehce šikanovaly. Nezapadal jsem nikam, ač jsem se tolik snažil. Prakticky do dnešního dne mi ze školy nezbyl žádný kamarád. Vlastně ani nemohl, neexistoval. Co se prospěchu týče, bylo to otřesné. Nezvládal jsem učivo, doma jsem byl v tomto ohledu zanedbaný. Prý stačilo, když postoupím do další třídy. Střední škola mi byla vybrána podle výsledků a umístění. Nastoupil jsem na SOU do oboru Kuchař. Katastrofa.
Ve třetím ročníku jsem začal chodit se svou budoucí manželkou. Bylo nám sedmnáct, psal se rok 2005. Ihned po vyučení jsem nastoupil jako prodavač a do pár měsíců jsme počali prvního syna. V mých devatenácti letech jsme odešli od rodičů. Pro oba to byla velká úleva. Pronajali jsme si garsonku v Kladně a do ní se nám narodil náš prvorozený. Po roce se nám podařilo sehnat byt, ten jsme koupili a já v něm s dětmi žiji dodnes.
Ještě, než se dostaneme k vašemu aktuálnímu životu, pojďme si něco říct o vaší cestě. Přestože jste nepocházel z právě pevného zázemí, a navíc jste se velmi brzy stal otcem, dokázal jste dostudovat. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Stále se ve mně pralo, že bych měl jít studovat a splnit si svůj sen. Ve stejném roce, ve kterém se narodil náš druhý syn, jsem začal s dálkovým maturitním studiem a zadařilo se, odmaturoval jsem. Byl jsem na sebe tak strašně pyšný. Pracoval jsem na směny, doma dvě malé děti, učení. Byla to pěkná mela.
V tom samém roce jsem dostal možnost nastoupit jako učitel na SOU, které se nacházelo ve věznici. Nabídku jsem přijal a nastoupil na bakalářské studium. Zde jsem potkal svého nejlepšího kamaráda, který bydlí jen kousek od našeho domu. Byl to gay, dokonce registrovaný. Seznámil jsem se s ním i jeho partnerem. Do této doby jsem netušil, že soužití mezi dvěma muži je vůbec možné. Ale bylo. A měli, a dokonce do dnešního dne stále mají tak krásný vztah, až jsem jim to záviděl. Společně jsme se domluvili, že zkusíme přijmout do našich rodin dítě z dětského domova. To se nám povedlo. Takže se mi doma najednou objevilo další dítě. Prostě tři krásní kluci.
Vím, že i vy jste měl vztah s mužem. Kdy se přetrhalo pouto s vaší manželkou?
Studoval jsem již magisterské studium, v práci byl povýšen na zástupce. Snažil jsem se hodně vydělávat, abychom splatili hypotéku a měli vyšší životní úroveň. To se mi povedlo. Náš majetek rostl, o peníze nebyla nouze, krásně se šetřilo. Ale dnes už bych to asi neudělal, nestálo to za to. Naše cesty s manželkou se odkláněly, až jsme zjistili, že nám je lépe, když jsme od sebe. Rozešli jsme se, ale stále spolu žili.
V tu dobu jsem si řekl, že už je možná na čase, abych zkusil to, co mě dlouho lákalo. Muže.
Jak nyní vycházíte s bývalou ženou?
Musel jsem se naučit sám zvládat tři puberťáky, chodit do práce, a hlavně se naučit žít sám se sebou a se svými stavy. Je to dva roky, co skončil můj velmi toxický vztah s jedním mužem a já utekl zpět domů. Ty dva roky byly opravdu moc těžké. Za celé toto období jsem nejvíce vděčný lidem, o kterých mohu opravdu říct, že jsou to kamarádi. Obzvláště mi pomáhal můj nejlepší kamarád ze studií, spřízněná kolegyně z práce a… má exmanželka.
Rozhovor o Lukášově vztahu s prvním mužem a o tom, jak žije nyní, se můžete dočíst již brzy – v pokračování rozhovoru na LUI.cz.