Žijí spolu, ale vlastně sami. Tzv. „LAT partnerství“ si oblíbili mileniálové i lidé nad 50. Tyto vztahy mají řadu výhod
Ne tak úplný partnerský život?
Lidé mají rádi své pohodlí, klid, a tak např. narůstá počet tzv. single domácností. Ovšem není single jako single. Zatímco někteří lidé jednoduše nehledají vztah a jsou spokojeni ve své jednočlenné domácnosti, jiní vztah mají – klidně i dlouhodobý – a onu spokojenost začínají vyhledávat právě v samostatném bydlení. V angličtině má již tento model vztahu i své vlastní označení, LAT (living apart together). A pokud byste si mysleli, že se jedná o módní výstřelek, vězte, že opak je pravdou. Nejenže již v minulosti bylo podobné partnerské rozvržení běžné, ale jak naznačuje odborná literatura a výzkumy, tento typ milostných vztahů se zejména mezi mileniály a také generací ve věku 50+ stává stále více populárním.
„Tento typ oddělených vztahů ve společnosti vždy existoval, ale nehovořilo se o nich. Naštěstí se věci mění, lidé jsou mnohem otevřenější a již se zcela nepřizpůsobují tomu, co společnost očekává či diktuje,“ konstatuje Sharon Hyman, režisérka dokumentárního filmu, který o fenoménu odděleného partnerského soužití pojednává.
Proč chtějí partneři žít odděleně?
V případě hledání odpovědi na otázku, proč jsou oddělené vztahy čím dál populárnější, je nejprve třeba zastavit se u důvodů, proč lidé vůbec žijí spolu (pomineme-li klasické založení rodiny). Tehdy platí, že čím mladší lidé jsou, tím méně finančních prostředků mají – i proto tak společná domácnost může být poměrně bezbolestným řešením. Na druhou stranu v nízkém věku člověk jen zřídka nalezne partnera pro celý život, proto samostatné bydlení může být určitým typem zadních vrátek.
Naopak zástupci starší populace, kteří podobný styl života preferují, jsou ze skupiny těch, kdo po odchodu dětí z domova opustili partnera, osamostatnili se a ani s novým protějškem na své situaci nechtějí nic měnit. A to je také jediný rozdíl mezi nimi a mileniály, kteří do budoucna společný život s partnerem/kou plánují.
Plusy…
Největší výhodou podobného uspořádání je nepochybně nezávislost. Dvojice může trávit čas společně, ale zároveň si vychutnávat chvilky klidu. Lidé získají vlastní prostor, místo k přemýšlení i odpočinku, na protějšek se navíc více těší, nezevšední jim a společný čas si užijí naplno. Dokonce platí, že věnují více péče plánování společných aktivit – jsou jim totiž vzácnější. „Oba cítíme, jak samota posiluje naši touhu po sobě navzájem, na druhou stranu máme dostatek prostoru k tomu, abychom byli produktivní, v klidu si odpočinuli a pak se na sebe těšili,“ potvrzuje tak jeden z partnerů, který tento vztahový model vyznává.
Mínusy…
V prvé řadě – je mnohem jednodušší „hodit vidle“ do vztahu s člověkem, se kterým nesdílíte bydlení. V řadě druhé je také poměrně komplikované plánovat společné aktivity, zejména v případě, že se dvojice dohodne např. jen na společně strávených víkendech. Někteří lidé – zejména ti, kteří mají sklony k žárlivosti – pak mohou narazit na problém, že o protějšku nemají „přehled“.
Ať už ale uplatňujete jakýkoliv vztahový model, primární je pochopit, že neexistuje žádný univerzální recept na šťastný vztah. To, co vyhovuje jednomu, druhého může ničit. Bez ohledu na to, co kdo říká, je tak třeba žít tak, abyste byli spokojeni. A to klidně i v oddělené domácnosti.
