Jsou blokátory puberty pro transgender mládež nadějí, nebo až moc velkým rizikem? Debata, která rozděluje společnost i odborníky

Transgender problematika se dostává stále více do popředí veřejné debaty a spolu s ní i téma blokátorů puberty – léků, které umožňují pozastavit tělesné změny spojené s dospíváním. Podle zastánců blokátorů tyto léky poskytují cenný čas mladým lidem na to, aby si mohli uvědomit svou pravou genderovou identitu, než začnou procházet nevratnými tělesnými změnami.

Na druhou stranu, kritici argumentují, že blokátory mohou mít vážné zdravotní důsledky a že rozhodnutí o jejich užívání by nemělo být učiněno příliš snadno nebo brzy. Situace se stala natolik komplikovanou, že ve Velké Británii nedávno došlo k omezení používání těchto léků pouze na výzkumné účely. Jaké důvody vedly k tomuto rozhodnutí a jaké jsou skutečné přínosy a rizika blokátorů puberty?

Co jsou blokátory puberty a jak fungují?

Blokátory puberty jsou léky, které zastavují produkci pohlavních hormonů, tedy estrogenu u dívek a testosteronu u chlapců. To způsobuje dočasné zastavení fyzických změn spojených s pubertou, jako je růst prsou, menstruace, prohlubování hlasu nebo růst vousů. Tento proces je plně reverzibilní – pokud se podávání blokátorů zastaví, puberta se obnoví. Používají se především k léčbě předčasné puberty u dětí, ale v posledních letech se staly populární i jako prostředek k potlačení puberty u transgender dospívajících, kteří chtějí získat více času na rozhodnutí ohledně své genderové identity.

Blokátory puberty se začaly používat v lékařské praxi již v 80. letech 20. století k léčbě předčasné puberty a jiných hormonálních poruch. Jejich použití v kontextu transgender mládeže je však relativně novým fenoménem, který se rozšířil v průběhu posledních dvou desetiletí, zejména v západní Evropě a Severní Americe.

Přínosy blokátorů puberty

Zastánci blokátorů puberty tvrdí, že tyto léky poskytují mladým lidem cenný čas na rozhodnutí o své genderové identitě bez nutnosti procházet změnami, které mohou být psychicky velmi náročné. Například studie publikovaná v roce 2020 v časopise Pediatrics ukázala, že transgender mládež, která měla přístup k blokátorům puberty, měla nižší míru sebevražedných myšlenek a depresí ve srovnání s těmi, kdo tento přístup neměli.

Podle některých odborníků, jako je Dr. Norman Spack, endokrinolog z Boston Children's Hospital, mohou blokátory puberty poskytnout kriticky potřebný čas, aby nejen dítě, ale i jeho rodina mohli učinit informované rozhodnutí o budoucím lékařském nebo chirurgickém zásahu. V českém kontextu se k přínosům blokátorů vyjadřuje například sexuolog a psychiatr Petr Weiss, který tvrdí, že umožnění pozastavení puberty může snížit stres a zvýšit kvalitu života transgender dospívajících.

Rizika a kritika blokátorů puberty

Kritici však upozorňují na možná rizika spojená s dlouhodobým užíváním blokátorů puberty. Existují obavy, že blokování puberty může mít nepříznivé účinky na kostní hustotu, růst a potenciálně i kognitivní vývoj. Podle britského Národního institutu pro zdraví a péči (NICE) existuje jen málo důkazů o dlouhodobé bezpečnosti a účinnosti těchto léků.

V České republice kritici jako sexuolog Jaroslav Zvěřina argumentují tím, že blokátory puberty jsou zásadním zásahem do přirozeného vývoje dítěte a měly by být používány pouze s maximální opatrností a důkladným zvážením všech rizik. Také psychologové a pediatři jako MUDr. Marta Pechová upozorňují na to, že může dojít k vážným emocionálním a psychologickým dopadům, pokud dítě nebo dospívající později změní své rozhodnutí ohledně své genderové identity.

Česká republika

V Česku bohužel nejsou dostupná přesná data o počtu transgender osob, protože jejich evidence není vedena v rámci běžných statistik. Nicméně odhady na základě mezinárodních studií naznačují, že transgender lidé tvoří přibližně 0,3-0,6 % populace. To by mohlo znamenat, že v České republice žije několik tisíc transgender osob.

Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) bylo v posledních letech zaznamenáno zhruba 50 až 70 žádostí o chirurgickou změnu pohlaví ročně. Tyto údaje zahrnují jak dospělé, tak mladistvé. Počet lidí žádajících o hormonální terapii nebo blokátory puberty, zejména u mladistvých, není specificky sledován. Transgender mládež v České republice může vyhledat pomoc u specializovaných klinik a lékařů, například v pražské Sexuologické klinice při Všeobecné fakultní nemocnici, kde je poskytována péče včetně psychologického poradenství a posouzení pro hormonální terapii. Počet mladistvých, kteří zde hledají pomoc, se postupně zvyšuje. 

Podle výzkumu agentury Median pro organizaci Transparent (z roku 2021) přibližně 62 % Čechů souhlasí s tím, že transgender lidé by měli mít přístup k lékařské péči včetně hormonální terapie. Na druhé straně, 18 % respondentů s tímto tvrzením nesouhlasí. Organizace jako Transparent nebo PROUD (Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu) poskytují podporu transgender lidem a pracují na zvyšování povědomí o jejich právech a potřebách. Transparent uvádí, že poptávka po službách spojených s transgender péčí a podporou stále roste, což naznačuje zvyšující se povědomí a možný nárůst žádostí o lékařskou péči, včetně blokátorů puberty.

Kauza Velká Británie

V posledních letech se ve Velké Británii objevily rostoucí obavy týkající se bezpečnosti blokátorů puberty. Významné rozhodnutí britského zdravotnického systému NHS (National Health Service) v roce 2023 vedlo k tomu, že blokátory puberty budou dostupné pouze pro účely klinického výzkumu, a nikoli jako standardní léčba. Toto rozhodnutí bylo přijato po uzavření Tavistock Gender Identity Development Service (GIDS), jediné kliniky poskytující tuto službu ve Velké Británii, která čelila kritice kvůli tomu, jakým způsobem nakládala s léčbou transgender mládeže.

Rozhodnutí vychází z přezkoumání, které zjistilo nedostatečné důkazy o dlouhodobé bezpečnosti a účinnosti blokátorů puberty a také zdůraznilo potřebu dalších výzkumů. Ministr zdravotnictví Velké Británie uvedl: „Musíme zajistit, aby jakýkoli zásah, zejména u dětí, byl podložen silnými vědeckými důkazy.“

Statistiky z Velké Británie ukazují, že počet dětí žádajících o léčbu blokátory puberty dramaticky vzrostl – z několika desítek případů ročně v roce 2009 na více než 2 500 případů v roce 2019. Tento růst vedl k intenzivní debatě o tom, zda je tato léčba nadužívána a zda by měla být zpřísněna její regulace.

Zastánci blokátorů argumentují, že tento nárůst odráží zvýšené povědomí a lepší přístup k lékařské péči pro transgender mládež. Na druhou stranu, kritici jako Dr. Michael Biggs, sociolog z Oxfordské univerzity, tvrdí, že rychlé a široké nasazení těchto léků není podloženo dostatečným výzkumem a může mít nezamýšlené důsledky.

Proč je téma blokátorů puberty tak kontroverzní?

Diskuse o blokátorech puberty se dotýká základních otázek o tom, jak by měla společnost přistupovat k otázkám genderové identity u mladých lidí. Na jedné straně stojí argument, že by mladí lidé měli mít možnost sami rozhodovat o svém těle a genderové identitě s co nejmenším zásahem státu nebo jiných autorit. Na druhé straně existují obavy, že děti a dospívající nejsou vždy schopni plně pochopit důsledky takového rozhodnutí a že by lékařská intervence měla být velmi opatrná a opírat se o silné důkazy.

Blokátory puberty jsou komplexním a citlivým tématem, které vyvolává silné emoce na obou stranách debaty. Zatímco někteří je vnímají jako nezbytný prostředek k ochraně duševního zdraví transgender mládeže, jiní se obávají jejich možných dlouhodobých rizik a volají po opatrnějším přístupu. Celkově lze říci, že budoucnost blokátorů puberty bude záviset na dalším výzkumu, odborných diskusích a společenském konsenzu. Jak ukazuje i debata (často velmi emotivní) v České republice, jedná se o téma, které si zaslouží důkladnou pozornost, respekt a otevřenou diskusi.