Nevěra bez emocí se nepočítá? „Nutit partnerovi monogamii je větší prohřešek,“ říká muž, který své pletky prý musí příteli tajit
Pojďme rovnou otevřít téma monogamie. Při přípravě tohoto rozhovoru jste mi svěřil, že monogamii nevěříte. Nevěříte, že existuje? Nebo spíše nevěříte, že jste jí sám schopen?
Kdybych se hodně donutil, tak bych toho schopen byl. Ale šťastný bych určitě nebyl. Myslím si, že lidé nejsou stvořeni k tomu, aby žili jenom s jedním člověkem, a navíc celý život. Podle mého názoru jsme od přírody stvořeni k tomu, abychom spolu vydrželi několik let. To většinově proto, abychom zplodili děti. Příroda to tak zařídila.
Nejspíš se sama sebe ptáte, proč to říkám zrovna já, který jsem na kluky. Podle mě jsme jednoduše odchylka. Každý jev je má. A já jsem s tím, že jsem odchylka, spokojený. Pokud ale jde o rozmnožování, chápu, že příroda dělala, co mohla. Tedy nám i zakódovala, abychom byli schopni spolu vydržet alespoň nějaký ten rok, než se dítě zplodí, narodí a než trošku povyroste, aby bylo alespoň schopno samo jíst. Vím, že jsem trošku radikální, ale vnímám člověka jako zvíře. O něco vyvinutější, ale stále jen zvíře.
Přesto ale sám žijete už osm let ve vztahu s partnerem, který váš vztah vnímá jinak. To mi připadá, že je v přímém rozporu…
Ono to v přímém rozporu je. Bohužel partnera miluju, takže mi nezbývá než s tím nějak pracovat. Schválně říkám „bohužel“. Myslím si, že kdybych ho nemiloval, můj život by byl mnohem jednodušší. Já nevěřím v sexuální monogamii, věřím v tu emoční. Myslím si, že člověk může milovat jediného člověka celý život. Nemyslím si ale, že může být jediným člověkem přitahován. Nemyslím si ani, že by ho nutně musel bavit sex s jedinou osobou do konce života, a to ani když toho člověka miluje.
Váš partner tento názor sdílí?
Můj partner si myslí, že když se lidé milují, jsou si naprosto věrní, a to i fyzicky. Má takovou tu romantickou představu z dětských pohádek a romantických filmů. Já za to viním média. Prostě červená knihovna. Všichni jsme k tomu byli vedení, když nám vyprávěli pohádky a dodnes koukáme na seriály a filmy, které tuhle iluzi podporují. Takže vlastně rozumím tomu, po čem touží. Problém je, že si to nenechá vysvětlit. Tak jsem to jednoho dne vzdal.
Takže jste partnerovi někdy navrhoval, že byste mohli žít například v sexuálně otevřeném vztahu?
Zmínil jsem se, ale když jsem viděl reakci, nechal jsem toho. Občas jsem se snažil znovu něco naznačit, ale narazil jsem na stejnou zeď. Vím, že kdybych tlačil víc, ublížím mu nebo se se mnou rozejde. To mi za to nestojí. Občas jsem se mu snažil ukazovat nějaké články, studie, mluvit s ním o tom, jak to mají jiné páry. Vždycky mě uzemnil, že my jsme ale jiní. Že my se milujeme, a to znamená, že jsme si věrní. Respektuju, že to takhle cítí a chce to takto mít. Problém je, že já to nevydržím. Nejsem takhle šťastný.
Chápu tedy správně, že náš rozhovor vede k tomu, že svého partnera podvádíte?
Nevěra bez emocí se nepočítá. Myslím si, že nevěra je o tom, že někoho podvádíte. Kdybych někomu svěřoval svoje emoce, kdybych mluvil o svém partnerovi ošklivě, kdybych se mu snažil nějak ublížit, něco vzít, nějak ho manipulovat, bylo by to podvádění. Já z principu sex s někým jiným nevidím jako podvod. Za mě je to jako sport. Moje tělo má nějakou potřebu, a tu si plní. Nic víc v tom není.
Já vás tady zastavím. Vnímám to tak, že svému partnerovi neříkáte pravdu. Tím pádem mu asi budete muset někdy i lhát, pokud se vás například zeptá, kde jste byl v době, kdy jste byl s jiným mužem. Lež není podvádění? A pokud mu záměrně neříkáte, kde jste a co děláte, není to svým způsobem i nějaká manipulace vašeho vztahu?
Já si myslím, že všichni se dopouštíme bílých lží. Za mě je toto obyčejná bílá lež. Stejně jako když se vás partner zeptá, jestli nemáte pocit, že přibral. Neřeknete mu, že má trošku větší bříško. Proč taky? Jedině by mu to ublížilo. A tak ho obejmete, řeknete, že mu to sluší, a všechno je fajn. Neřeknete mu, že jídlo, které vařil celý den, vám nechutná. Sníte ho, pochválíte a poděkujete. A někdy mu řeknete, že máte spoustu práce, přestože nemáte v plánu vůbec nic. Prostě chcete jenom ležet, být sám, jíst brambůrky a mlčet si ve svém soukromí. Je to lež, záměrně neříkáte, co děláte, ale nemyslím si, že je to odsouzeníhodné. Jsme lidé. Ne všechny naše potřeby budou pochopeny. Podobných příkladů bych našel spousty.
Opravdu vnímáte tyto zmíněné příklady na stejné úrovni, jako je sex s někým jiným?
Já ano.
Vnímáte tedy tento svůj přístup čistě jako ochranu vašeho vztahu a ochranu partnerových emocí? Tak tomu mám rozumět?
Samozřejmě by mě mrzelo, kdybych mu jakkoliv ublížil. Pokud se musíme rozhodovat mezi vlastním štěstím a štěstím našich blízkých, je každá volba vždycky špatně. Žádné dokonalé řešení nevidím. Nechci se se svým partnerem rozcházet, chci pro něj to nejlepší. Zároveň ale nemůžu popírat sám sebe. Nutit partnerovi monogamii je podle mě větší prohřešek než sex, který nic neznamená. Nutíte ho tak popírat vlastní tělo, chcete, aby neposlouchal své primární instinkty. Je to jako kdybyste ho nutil jíst, když nechce, nebo hladovět, když se potřebuje najíst. To je můj úhel pohledu. Ale samozřejmě chápu to, co se mi snažíte říct.
Kdyby partner zjistil, že máte sex s jinými muži, umíte si představit, že by váš vztah pokračoval?
Já bych chtěl, aby náš vztah pokračoval, dokud jeden z nás neumře. Miluju svého partnera. Ale jsem si vědom toho, že pokud by zjistil, že mívám sex s jinými lidmi, ukončil by to se mnou. A to by byla obrovská škoda. Musím mu tyhle svoje záležitosti tajit. Ale ne proto, že bych lhát chtěl. Spíš chráním svoje potřeby a jeho emoce zároveň.
Podle mě se jako společnost musíme ještě trošku posunout. Vnímat potřeby jednotlivců individuálněji. V některých aspektech života už to trošku umíme, ale ještě pořád se snažíme všechny vměstnat do podobných škatulek. Já si myslím, že jsem dobrý člověk, že jsem i dobrý partner. A to říkám sebevědomě a hrdě – i přesto, že vím, že se mnou spousta lidí nebude souhlasit.
