„Dobrý vztah jde postavit na skvělém sexu, špatný na hrozném. Všechno je to o chemii,“ říká muž, který kdysi zanevřel na lásku
Když jsme společně připravovali tento rozhovor, přečetla jsem si v jedné ze zpráv, že nesouhlasíte s tvrzením, že partnerská láska není o sexu. Skrze svou zkušenost jste došel k vlastně zcela opačnému závěru. Pojďme si ho přiblížit víc. Jak to myslíte?
Je mi skoro čtyřicet let. Za svůj život jsem poznal spoustu lidí. Dělám v byznysu, kde s lidmi komunikuji denně. A tak nikdy nebylo těžké si někoho najít – na noc, na dvě, občas na měsíc… Jsem člověk, který se nezdráhá jít do věcí, když na to přijde. Myslím si, že sex je zdravý. Problém je, že když ho provozujete tak nějak sportovně, přestane vám na něm záležet. A když vám na něčem přestane záležet, není to už žádná hitparáda. Je to fajn, ale není to skvělý.
Pomalu už jsem zapomněl, co je nervozita nebo nějaké očekávání, komunikace… Přišlo mi to jako ztráta času. Teď s partnerem se to všechno znovu otevřelo a musím říct, že jsem si zpočátku připadal hodně zranitelný. Chvíli jsem i uvažoval, že z toho vztahu prostě uteču, protože to nabourávalo můj klid. Ale ve finále jsem se rozhodl zůstat a znovu se zkusit otevřít. A je to něco úplně jiného.
Kdyby mezi vámi tahle upřímná komunikace a intimita nebyla, cítíte to jinak?
Myslím, že bez toho by náš vztah byl poloviční. Já mám se spoustou lidí přátelský vztah. I s těmi, se kterými jsem v minulosti něco měl. Jasně, jsem drama queen a taky umím udělat hysterickou scénu, ale z dlouhodobého hlediska musím říct, že mám s většinou lidí, se kterými jsem něco měl, minimálně slušné vztahy. Se spoustou z nich se vídáme dál, vidíme se na akcích nebo v práci… Ale s nikým z nich nemám tak hluboké propojení.
Myslím si, že naše společnost význam sexu hrozně devalvovala. Jedna strana vříská něco o tom, že sex je hřích, po kterém uhoříte v pekle a kdovíco. Další ho zase řeší a mají se všemi a všude. Jen se podívejte na reklamy, seriály, filmy… Ze sexu je jen obyčejný marketingový tah. Je to sexy, tak to lidi kupují.
K tomuto pohledu vám pomohl dojít partner? Nebo je to nějaký váš vnitřní proces založený na nové zkušenosti?
Já vím, že zním trochu jako přemoudřelý mudrc. (smích) Asi jsem toho všeho tak plný, že mluvím jako kniha o rozmnožování pro náctileté. Docházím k závěru, že jsem prostě šťastnej.
S partnerem jsme na tohle téma hodně mluvili. On je velmi empatický člověk, velmi oduševnělý a vnímavý. Mnohem víc než já. Hodně jsem se toho od něj naučil a ještě se učím.
Je tohle člověk, kterého vezmete představit rodičům?
Já nevím. Kdybych měl fajn rodinu, tak určitě. Ale bojím se reakce. Nechci, aby mu to ublížilo. Co se mě týče, jsem takové veřejné tajemství. Všichni vědí, jak to od rozvodu mám. Všichni vědí, jak jsem to měl vždycky, ale nemluvilo se o tom.
Byl jste ženatý?
Ano. A mám úžasné dvě dcery. Snažím se být dobrý táta i dobrý člověk. Nebyl jsem dobrý manžel, to uznávám. Ale ani jsem nemohl být. Tou dobou, kdy jsem se ženil, to byla klasika – přítelkyně těhotná a já cítil ten tlak zodpovědnosti. Ale přitom jsem věděl, že je se mnou něco jinak a byl jsem z toho nešťastný. Nemohlo to vydržet navždy. Ale navždycky mám své děti, ty bych nikdy neopustil a snažím se tu být pro ně.
Rozumím tomu správně, že váš coming out rodině vlastně ještě neproběhl, přesto ale tuší, že jste gay?
Stejně jako jsem to podvědomě vždycky věděl já, to podle mě věděli i oni. Ale nemluví se o tom. Nevím, jestli budu někdy připravený být k nim úplně otevřený a jezdit tam s partnerem na Vánoce. Myslím, že tenhle odstup je asi to nejlepší, co můžu udělat. Jak říkám – všichni vědí, jak to je. Vidím, že to vidí a některé poznámky a šuškání taky nejde přeslechnout. Takže není důvod něco potvrzovat nebo vyvracet. Mám svůj život, jsem dospělý, nemusím ho sdílet.
Zdá se mi, že rodinné téma vás trochu rozhodilo. S partnerem jste k sobě upřímní i v těchto ohledech?
Ví všechno. Jemu jsem opravdu o sobě řekl celou pravdu. Nic jsem nezatajil a věřím, že ani on ne. Takže ví samozřejmě i o rodině a chápe, že se neženu do sbližování. Ale třeba se to jednou změní. Třeba se jednou změním já. Jak je vidět, děje se to.
Jaký jste byl, než jste poznal partnera? Už jsem pochopila, že o známosti jste nouzi neměl…
Jsem sportovec s pěkným autem. Jasně, že jsem si vždycky dokázal někoho najít. To není těžké, když nechcete investovat emoce.
Já jsem se po svém prvním vztahu, který jsem měl po manželství, uzavřel. Když jsem se rozvedl, bylo to kvůli muži, což moje žena neví doteď. Uzavřeli jsme to tak, že už si nerozumíme a manželství nefunguje. Nevidím důvod jí ublížit tím, že by se dozvěděla, že jsem někoho vídal. Problém je, že ten někdo to se mnou nemyslel úplně upřímně. Stala se ze mě loutka v jeho životě. Když měl čas, zavolal a já přiběhl. Když čas a chuť neměl, prostě mě ignoroval. Zacházel se mnou jako s hadrem a já ho opravdu miloval. Vzhledem k tomu, že jsem se navíc po rozchodu učil jak být rozvedený otec, bylo to pro mě nejtěžší období v životě. Měl jsem pocit, že se všechno hroutí.
Jak dlouho tenhle vztah trval?
Před rozvodem asi rok. A po něm další čtyři. Bylo to naprosto otřesný. Občas jsme se rozešli, pak zase sešli, já to nesl hodně těžce. Bylo mi neustále zle, pořád jsem měl úzkosti, pořád jsem řešil jenom jeho. Když jsem se rozhodl to finálně skoncovat, protože jsem viděl, jaký to má vliv už nejen na mě, ale i třeba na moji práci a samozřejmě i na dcery, když byl jejich táta pořád v napětí, bylo to jako kdyby něco ve mně umřelo. Plácal jsem se v tom věčnost.
Takže pak přišla fáze nezávazných vztahů a experimentů?
Je to tak. Mrzí mě, pokud jsem tím někomu ublížil. Vnímám to jako nutnou sebeobranu svých emocí.
Tady se dostáváme k aktuálnímu partnerovi. S ním to bylo jiné. Čím to?
Mluvili jsme. Hodně a dlouho. Takže než jsme se někam posunuli, už mi na něm záleželo. Pokládal správné a zároveň těžké otázky. A poslouchal. To dělá doteď.
On i ten intimní život je úplně o něčem jiném. A myslím, že to tvoří naše spojení. Dobrý vztah jde postavit na skvělém sexu, špatný na hrozném. Všechno je to o chemii. S prvním přítelem jsem se pořád cítil nedostatečný, nehezký, nepřitažlivý… S těmi dalšími pak zase jako odpojený od vlastního těla. Podle mě je nesmysl oddělovat sex od partnerské lásky, protože intimita je pojem, který minimálně za mě v sobě hodně toho sexu má.
V době, kdy jste se rozešel s prvním partnerem, věřil jste, že ještě někdy najdete to, co máte teď?
Vůbec. Byl ze mě cynik a srab. Doufám, že tímhle někomu dodám naději. Ani já jsem nevěřil, že ještě někdy budu takhle lítat na obláčku. (smích)
