„Mladá generace se chce vůči něčemu vymezit a hledá si mediálně zvučné téma. Jeho obsah už ale neřeší,“ říká k hnutí Queers for Palestine David Peres, gay, který konvertoval k judaismu
Rozhovor
Zdroj: Peter ERZVO Zvonár / Se svolením
<Path>

„Mladá generace se chce vůči něčemu vymezit a hledá si mediálně zvučné téma. Jeho obsah už ale neřeší,“ říká k hnutí Queers for Palestine David Peres, gay, který konvertoval k judaismu

Učitel, žid a homosexuál. Tohle pro mnohé netradiční spojení není začátek vtipu, ale charakteristika jediného člověka – Davida Perese. David, který k judaismu konvertoval sice teprve před několika lety, ale láska k Izraeli a tamní kultuře je mnohem dlouhodobějšího charakteru, se spojil s naší redakcí, aby se vyjádřil k aktuálnímu citlivému vojenskému konfliktu mezi Izraelem a teroristickým hnutím Hamás. V tomto ohledu ho zarazila podpora Palestiny hnutím Queers For Palestine, a proto chtěl tuto problematiku více osvětlit. Díky tomu, že dnes učí hebrejštinu na soukromé jazykové škole a historii Izraele a okolních území dlouhodobě studoval, má k tématu hodně co říct. Ale protože se s žádným členem židovské komunity nesetkávám každý den, natož aby byl gay, zajímaly mě i detaily ohledně konverze, nebo jak židovská obec přijímá obecně LGBTQ+ komunitu. Rozhovor tak přináší nejen jeho názor na aktuální politické otázky, ale také částečný vhled do jeho jedinečné životní cesty.
Michal Černý Autor
13. 6. 2024

Davide, řekni mi na začátek, co Tě ke konverzi přivedlo a jak dlouho trvala?

Celý proces u mě trval asi 6 let, ale není to tak, že najednou udeří blesk a člověk si řekne, že chce být Žid. Bylo to spíše dlouhodobé objevování mě a mé rodinné historie, něco jsem si hledal i skrze genealogii po mateřské linii. Židovství se totiž halachicky, podle židovského zákona, předává po matce. Nicméně tohle pátrání bylo bezvýsledné.

Tak jsem si nechal udělat DNA testy, ze kterých vyplynulo, že židovství v genech mám, ale na to dneska stejně nikdo nebere ohled. Rabínské autority je dokonce přirovnávají k testům, které se prováděly v koncentračních táborech. Každopádně mi z mé snahy vyplynulo, že konverze je pro mě nutnost. Chtěl jsem ji zároveň mít podle všech regulí, takže těch 6 let jsem se věnoval přípravě, studiu a náboženské praxi. Nakonec proběhl rabínský soud, který stvrzuje, že člověk je připravený přijmout judaismus se vším všudy.

Můžeš více přiblížit proces toho rabínského soudu?

První, co se zjišťuje, je motivace, proč vůbec člověk chce konvertovat. Není to úplně misionářské náboženství, kde by někdo pořád cestoval a snažil se nahánět další a další „ovečky“, takže si dávají velký pozor na to, koho přijmout. Židé jsou velmi uzavřená skupina lidí a snaží se vyvarovat toho, aby se mezi ně dostal např. člověk, který judaismus považuje za trendy záležitost a o pár měsíců či let později řekne, že už ho to nebaví. Samozřejmě, stát se to může, ale právě proces rabínského soudu se to snaží minimalizovat.

Pak se zkoumají základní znalosti ohledně historie a praktikování víry jako takové. Pokud se bavíme konkrétně o konverzi mužů, pak je nutné podstoupit obřízku.

No a jakmile rabínský soud uzná, že jsou splněny všechny podmínky, následuje poslední část, což je ponoření do Mikve, rituální lázně. Při tom se odříká požehnání a tím proces končí.

Na obřízku jsi se nějak dlouhodobě psychicky připravoval?

Já jsem ji chtěl odjakživa, nebylo to spojené s hledáním cesty k judaismu. To rozhodnutí bylo jednoznačné a spíše jsem litoval toho, že jsem ji nepodstoupil jako dítě, protože to hojení není v dospělosti nic moc.

V jednom ze svých starších rozhovorů jsi říkal, že existují dvě větve – liberální a ortodoxní. Existují uvnitř židovské obce nějaké separované skupiny, kde má každá svá pravidla, nebo se naopak všichni řídí podle nějaké univerzální doktríny?

Tím, že judaismus nikdy neměl potřebu nějaké hierarchie, tak se nevytvořila žádná instituce typu Vatikán s papežem a celá ta pyramida moci. Judaismus nemá žádný vrcholný orgán, který by říkal, že něco je správně či není. Jsou dána nějaká základní pravidla a zákony, ale přístup k nim se pak liší rabín od rabína, komunita od komunity. Moje konverze nakonec byla ortodoxní a nebyl vůbec žádný problém s tím, že jsem gay a že mám partnera, který je navíc nežidovského původu.

<Path> Palestina: Neviditelní gayové, o kterých ani netušíteZdroj:

Pokud by mi nevyhovoval kupř. rabín, který mě má na starosti a jenž mě vede určitým směrem, lze ho vyměnit?

V podstatě by se nic měnit nemělo, ale bylo mi řečeno, že s mojí otevřeností, s jakou ke konverzi přistupuji, protože jsem odmítl cokoliv zatajovat, mě ten rabínský soud nepřijme. Neřeknou mi prý nic na rovinu, protože už by to bylo považováno za diskriminaci, ale že mě budou zvát třeba do nekonečna, abych pokaždé obhajoval své rozhodnutí.

Tipy redakce

Tak jsem si skrze dostupnou literaturu a filmovou tvorbu našel rabiho Steva Greenberga z USA, který byl první otevřeně gay rabín. Má partnera, mají spolu děti a skrze něj ten můj rabínský soud proběhl v New Yorku, kde vůbec neřešili malichernosti typu sexuální orientace, nebo víra či nevíra mého partnera.

Existují v židovské komunitě nějaké LGBTQ+ skupiny, které se scházejí separátně a navzájem se podporují?

Nevím, jak ve zbytku Evropy, ale v Česku určitě taková „komunita uvnitř komunity“ není. V USA, kde je počet členů samozřejmě větší, konkrétně v New Yorku, tak je synagoga A Wider Bridge, která je založena na otevřenosti a je primárně určena pro členy LGBTQ+ komunity. Nicméně i pražská židovská ortodoxní komunita má pár otevřeně gay členů.

Součástí konverze k judaismu je i obřízka, kterou by David nejraději prošel už v dětství
Foto: Peter ERZVO Zvonár / Se svolením

Pojďme nyní na k tématu, kvůli kterému jsme se potkali, tedy konflikt mezi Izraelem a teroristickým hnutím Hamás. Už poměrně dlouhou dobu existují na podporu jedné či druhé strany dvě skupiny spojené s queer komunitou – Queers for Palestine a Queers for Israel. Jak tohle propojení vnímáš?

Začnu tím, že tenhle konflikt určitě není jednoduchá záležitost a nelze na něj pohlížet jednostranně. Mám pocit, a to je důvod, proč jsem se rozhodl ozvat, že mnoho lidí nemá snahu posuzovat obě strany a přikloní se k jedné či druhé – skrze svou víru, sympatie či jakýsi syndrom utlačovaného – a dál už nepátrá.

Já se na jednu stranu nedivím těm propalestinským aktivistům, když vidí město zničené po náletu Izraelců, že se přidají na tuhle stranu. Každopádně tu ale chybí větší zájem po informacích, leckdy stačí jen pár záběrů v televizi nebo na internetu a víc už člověk nehledá.

V roce 1947 se OSN vrátilo k příslibu, že židovský národ má právo na vlastní stát na historickém území. To se řešilo přibližně od 19. století, což souvisí s tehdejší vlnou vzniku národních států. I u nás probíhalo jakési národní obrození, hledali jsme vlastní mýtus, abychom posílili sebevědomí národa. Tohle se dělo i s židovskou populací ve světě, která byla po stovky let v evropském prostoru mnohdy jen snášenou a utlačovanou minoritou. Bez větších znalostí této historie pak člověk může zjednodušeně říct, že vznik novodobého Izraele je v podstatě omluva za holokaust a že se jedná jen o umělý konstrukt. Tak to ale vůbec není. Do určité míry to ale samozřejmě druhá světová válka akcelerovala.

<Path> Konverzní terapie hýbe světem – „měl jsem myslet na sex s mužem, pak jsem dostal ránu elektrickým proudem,“ popisuje léčbu gay z Číny. Díky hnutí All Out lze „léčebná centra“ nahlásit a bojovat proti nimZdroj:

Důležité je říct, že na území dnešního Izraele a dnešní Palestiny po dobu předchozích 2000 let nikdy nepřestaly náboženské komunity existovat. Šlo jen o to, kdo měl větší moc. Od Římské říše, přes Perskou až po tu Osmanskou, která byla jednou z mocností, jež v podstatě prohrála v první světové válce, kdy ji nahradila Velká Británie. Ta zdědila tzv. mandát Palestina, což bylo vůbec poprvé, kdy na tom území vzniká útvar, který má v názvu Palestina. Co to ale v té době znamenalo být Palestinec? To nebyl jen název pro tamní Araby a Turky, ale i Židy a křesťany. Měli to najednou v pasech, rodných listech a na všech dokumentech.

V roce 1947 pak přišlo rozdělení na židovský a arabský stát, což arabská populace nepřijala. V roce 1948 pak vzniká samostatný Izrael. A na tohle všechno pak navazuje v podstatě již 76 let trvající konflikt.

Dobře, ale jak se tedy stalo, že se z toho v podstatě nedávno stal konflikt i uvnitř LGBTQ+ komunity?

To je otázka s velkým otazníkem. Pokud by základním měřítkem měla být lidská práva a člověk by si dal na roveň to, jak k LGBTQ+ právům přistupují obě strany, tak sloupeček Palestina bude v ochraně těchto práv a zákonů dle mého názoru zet prázdnotou, protože Izrael sice nemá žádné registrované partnerství či manželství pro všechny, ale pokud spolu žijí dva stejnopohlavní partneři a nějakou formu svazku uzavřou v zahraničí, přičemž s tímto dokumentem se sem vrátí, pak dostanou veškerá práva jako jakýkoliv jiný manželský pár, a to i třeba včetně adopce.

Kdežto v Palestině je něco takového nemožné a naopak, jakýkoliv příklon k LGBTQ+ komunitě se může stát reálným ohrožením života. Mnohdy to dopadá svržením z vysoké budovy, nebo pověšením na pouliční lampu. Ta otázka tedy zní – stojí mi za to podporovat režim na území, kde moje práva nejsou respektována, ale naopak pošlapávána?

Obecně mám pocit, že zažíváme něco jako trend, přirovnal bych to v hodně velkých uvozovkách k 60. létům a hnutí Hippies, kdy má mladá generace potřebu se vůči něčemu vymezit a hledá si téma. Tím je dnes i právě tento konflikt, který je mediálně zvučný a má neuvěřitelný dosah na sociálních sítích. Příliš pak už neřeší obsah toho hnutí, ale formu. A když někdo takovému člověku, který nerozvážně hledá uplatnění pro svoji rebelii, udělá přednášku o tom, jak od roku ‘48 zlý Izrael utlačuje Palestince a zapojí slova jako genocida či apartheid, není už moc náročné ho přesvědčit.

Mým cílem ale není nikoho přimět, aby změnil stranu, které fandí, ale aby se spíše zamyslel nad tím, jestli je v pořádku v tomhle kontextu fandit Palestině. Mimochodem, já na jednu stranu Palestině fandím, tedy konkrétně v tom, aby měla svoje vlastní území. Když tedy odhlédnu od toho, že jako stát je to v podstatě umělý konstrukt někdy z konce 60. let. Ale i my jsme si vydobyli svou identitu novodobého národa, založeného na nějakých atributech. Ať to Palestina všechno má, ale základem musí být respekt k tomu druhému. Neříkám, že vždy v historii Izrael projevil plný respekt k Arabům či Palestincům, chyby se stávaly a stávají na obou stranách, ale ten základní rámec musí být jasný – respektovat svého souseda a nepožadovat jeho úplné zmizení, což má aktuálně hnutí Hamás ve svých stanovách.

Mimochodem, současnou izraelskou vládu jsem vždycky kritizoval, osobně jsem se účastnil i protestů proti ní (před 7. říjnem 2023). Ale kritika v době relativního míru a během válečného stavu je něco úplně jiného. Určitě jsem pro, aby po skončení války šel Netanjahu od vlády, byly nové volby a snad bude mít Izrael vedení, které bude více než to současné založeno na demokratických principech.

Zdroj: David Peres

Populární
články

Užívání testosteronu ovlivňuje i psychiku
TĚLO & MYSL

„Vidím Bambiho a brečím – Jako by mi bylo znovu 12, všechno je nanic“: I takové mohou být vedlejší účinky užívání testosteronu

Autor: Mirka Dobešová
Sezení při močení má pozitivní účinky na zdraví i hygienu
TĚLO & MYSL

Při močení si raději sedněte, doporučují lékaři mužům. Aneb proč není tato mužská „výhoda“ záviděníhodná

Autor: Mirka Dobešová
Těžko říci, zda změnit přátelství v přátelství se sexem, je zrovna výhra
LIDÉ

Je „přátelství s výhodami“ skutečně výhodné? Podle odborníků nejsou nezávazné vztahy pro každého a často končí špatně

Autor: Mirka Dobešová
Užívá si, že nemusí nervózně čekat u telefonu, oba preferují aktivní udržování neustálého kontaktu
LIDÉ

„Potřebujeme vidět a slyšet, že nás ten druhý taky chce,“ říká v rozhovoru o lásce muž, který roky bojoval s ghostingem

Autor: Irena Piloušková
Josef Šálek je doslova ztělesněním toho, že když se pro něco skutečně rozhodnete, můžete dokázat „nemožné“
LIDÉ

„Člověk dokáže úplně cokoliv, když se pro to rozhodne a přestane pochybovat,“ říká Josef Šálek, pokořitel několika světových rekordů

Autor: Michal Černý
Štěpán Ježek alias DJ Tokátko a Matyáš Sichrovský – duo, které se posledních několik měsíců snaží dát Radosti FX novou tvář
KULTURA

„Aby k nám lidi chodili jen proto, že jde o Radost, to je musíme zase naučit. Tentokrát chceme jít spíše komunitní cestou,“ shodují se majitel hudebního klubu Radost FX Matyáš Sichrovský a produkční Štěpán Ježek

Autor: Michal Černý
Ikonické boty, které se pro mnohé staly životním stylem
STYL

Měsíc hrdosti je vždy bohatý na nové kolekce, ani výrobce ikonických tenisek letos nezahálel

Autor: Michal Černý
Mladí LGBTQ+ lidé mají ve spojení s klimatickou změnou z více než poloviny vážné obavy o svoji budoucnost, často i oprávněně
AKTUALITY

Mladí LGBTQ+ lidé se o klima bojí víc než hetero většina, čelí proto i depresím. Klimatická změna totiž vystaví komunitu větším rizikům

Autor: Michal Černý
Zbiroh je krásné malé městečko vzniklé už ve 13. století. I díky Jamisonovi Youngovi má opět šanci vejít do většího povědomí celé republiky
LIDÉ

Australan spravuje bývalou vlakovou stanici ve Zbirohu. Chce z ní vytvořit velkolepé regionální kulturní centrum

Autor: Michal Černý
Jaroslav Reich Lorman
LIDÉ

„Starší LGBTQ+ lidé jednoduše nejsou tolik vidět, ne že by nebyli,“ myslí si ředitel organizace ŽIVOT 90

Autor: Mirka Dobešová

E-Shop