Nepodmíněný příjem aneb peníze bez práce. Jak tento koncept uspěl ve světě a proč jej nikdo neprosadil v naší zemi?

Myšlenka nepodmíněného příjmu má dlouhou historii, sahající až do 16. století. Jejím prvním významným zastáncem byl anglický filozof Thomas More, který ve své knize „Utopie“ (1516) popisoval společnost, kde má každý občan zajištěn základní příjem bez jakékoliv podmínky. V 18. století tuto myšlenku dále rozvinul americký politický aktivista a filozof Thomas Paine. Ten ve své eseji „Agrarian Justice“ navrhoval, aby každý dospělý občan dostával jednorázovou částku na začátku dospělosti a poté pravidelný příjem po dosažení určitého věku.

V moderní době se k této myšlence přihlásilo mnoho významných ekonomů a filozofů, jeden příklad za všechny budiž Milton Friedman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, který rozpracoval koncept negativní daně z příjmu. To by fungovalo tak, že stát určí minimální základní částku příjmu a ti, kteří by vydělávali méně, od něj dostanou další finanční podporu namísto toho, aby odváděli daň. 

Avšak myšlenka nepodmíněného příjmu se dostávala do popředí zájmu v celém průběhu 20. století, a to zejména v obdobích ekonomických krizí a technologických změn, které měly zásadní dopad na trh práce. 

Pilotní projekty ve světě

Aby vše nezůstalo jen u teoretických myšlenek, proběhlo v posledních desetiletích několik experimentů s nepodmíněným příjmem v různých zemích, které poskytly cenné poznatky o jeho možných dopadech. Jak to v některých z nich dopadlo?

Finsko zavedlo dvouletý pilotní projekt (2017-2018), v němž 2000 nezaměstnaných občanů dostávalo měsíčně 560 eur (14 000 Kč). Výsledky ukázaly, že příjemci nejenže nebyli méně motivováni hledat práci, ale naopak hlásili vyšší úroveň štěstí a menší stres. Projekt však nebyl prodloužen kvůli obavám z finanční udržitelnosti. Nicméně, výzkumníci z finského sociálního ústavu (Kela) zdůraznili, že nepodmíněný příjem měl pozitivní vliv na duševní zdraví a celkovou pohodu účastníků.

V roce 2017 začal v Ontariu v Kanadě tříletý experiment, kde vybraní občané dostávali až 17 000 kanadských dolarů (300 000 Kč) ročně. Nová vláda však projekt v roce 2018 předčasně ukončila, přestože předběžné výsledky naznačovaly zlepšení zdraví a ekonomické stability účastníků. V rámci projektu bylo zapojeno několik tisíc lidí a ačkoli nebyly shromážděny všechny plánované údaje, ty dostupné ukazovaly, že lidé méně využívali potravinové banky a zlepšila se jejich finanční stabilita.

Nizozemské město Utrecht (a několik dalších) experimentovalo v letech 2016-2018 s různými formami nepodmíněného příjmu. Účastníci projektu využívali čas hlavně na další vzdělávání a zlepšování svých dovedností. Výsledky ukázaly, že základní příjem podporuje osobní rozvoj a společenskou angažovanost, také se díky němu lidé častěji zapojovali do dobrovolnické práce a investovali do svého osobního růstu, což vedlo k pozitivnímu vlivu na místní komunity.

Americké město Stockton v Kalifornii zahájilo v roce 2019 experiment, kde 125 obyvatel dostávalo měsíčně 500 dolarů. Výsledky ukázaly, že účastníci utráceli peníze hlavně na základní potřeby a došlo ke zlepšení jejich ekonomické stability. Projekt byl ukončen o rok později, přičemž byl hodnocen pozitivně a přispěl k další debatě o nepodmíněném příjmu v USA. 

A ještě než se dostaneme do našich luhů a hájů, zmiňme i projekt v Keni v Africe, kde v roce 2016 zahájila nezisková organizace GiveDirectly zatím největší a nejdelší experiment o nepodmíněném příjmu na světě. Ten dnes zahrnuje již více než 50 000 lidí, z nichž někteří mají garantovány peníze po dobu 12 let. Organizace do dnešního dne spustila stejný projekt v dalších třech afrických zemích, na výsledky si tak budeme muset ještě pár let počkat. 

Situace v České republice

V České republice zatím neproběhl žádný oficiální pilotní projekt nepodmíněného příjmu, ale myšlenka je předmětem sporu mezi všemi vrstvami společnosti. Některé známé politické strany (Piráti, Zelení) a vlivní jednotlivci dlouhodobě podporují zavedení nepodmíněného příjmu jako nástroje boje proti chudobě a ekonomické nejistotě, přičemž argumentují tím, že by to mohlo zjednodušit sociální systém, snížit administrativní náklady a podpořit inovace a podnikání díky základní finanční jistotě.

Dašími hlavními argumenty pro nepodmíněný příjem je jeho potenciál snížit stres a zlepšit duševní zdraví obyvatel. To ostatně ukázaly i některé zahraniční experimenty, kde příjemci hlásili vyšší úroveň štěstí a menší stres. V českém kontextu by mohl mít podobné účinky, ale je důležité vzít v úvahu specifické ekonomické a sociální podmínky naší země.

Na druhé straně ale zase existují obavy z vysokých nákladů (které si momentálně i dalších několik let nemůžeme dovolit) a možného snížení motivace k práci. Byť se u tohoto argumentu ukazuje, že lidé nechtějí nepracovat, jen díky novým životním podmínkám volí svou práci pečlivěji. Kritici také poukazují na riziko inflace, potenciální zneužívání systému. 

První velkou diskusi o základním příjmu v Česku iniciovali už v roce 2007 filosofové a sociální vědci Marek Hrubec a Martin Brabec, kteří spolu s Philippem Van Parijsem, též filosofem a politickým ekonomem, vydali knihu „Všeobecný základní příjem. Právo na lenost, nebo na přežití?“. Tato kniha je nyní zdarma k přečtení ve formě e-knihy. V roce 2013 se pak čeští aktivisté a sociální vědci připojili k Evropské občanské iniciativě za nepodmíněný základní příjem a vytvořili kampaň na jeho podporu. Jak ale vidíme v praxi, nijak to nepomohlo. A vzhledem k rozložení sil v našem parlamentu a jiným problémům, které musíme akutně řešit, není ani pravděpodobné, že by tahle otázka v několika příštích letech byla předmětem politických diskuzí. 

A jak na nepodmíněný příjem pohlížíte vy? Přáli byste si dostávat peníze jen za to, že žijete v nějaké zemi? A jaká částka by byla podle vás adekvátní? Podělte se s námi v komentářích.