Učila děti, že homosexualita je hřích. Dnes je bývalá pastorka vášnivá LGBTQ+ aktivistka

„V roce 2018 mi to řekli ostatní členové školy, kde jsem působila jako pastorka,“ vypráví Rachel o dceřině coming outu v rozhovoru pro magazín LGBTQ Nation. Tehdy bylo Aubree deset let. O několik let později měla Rachel další dlouhé sezení se samotnou ředitelkou školy na téma orientace její dcery.

Zřejmě velký psychický tlak z okolí vedl k tomu, že ve čtrnácti letech se Aubree pokusila o sebevraždu. A přesně tenhle moment Rachel nakonec inspiroval k tomu, aby se postavila proti anti-LGBTQ+ rétorice, kterou byla nucena kázat dospívajícím ve škole. Nešlo ale o úplně náhlé prozření, protože Rachel už nějaké osobní zkušenosti s queer komunitou měla. 

Když Rachel vyrůstala, její rodiče se silně angažovali v jižanské baptistické církvi a tlačili ji k dodržování tradičních přesvědčení, například k tomu, aby se vyhýbala světské hudbě.

„Vzpomínám si, že jsem měl CD Duran Duran, které mi matka vzala. Když jsme šli do obchodu s potravinami, začala z reproduktorů hrát jedna písnička z toho alba. Podívala jsem se na ni a řekla, že to je ta hudba, kterou mi ukradla,“ poodhaluje své vzdorovité dětství a dodává, že podobné okamžiky jí v životě dovedly k uvědomění, že je potřeba změnit její postoj k víře.  

Změna ale přišla až v dospělosti, kdy si začala všímat toho, jak víra formuje její vztahy s lidmi kolem ní, zejména se členy queer komunity. Ve svých dvaceti letech opustila církev, i manžela, a začala vychovávat svou první dceru Courtney jako svobodná matka. Jedinými muži v jejím životě byli dva gayové tvořící manželský pár, se kterými se spřátelila a kteří jí s výchovou dcery pomáhali. Přiznala, že tehdy jí sice víra nařizovala opak, ale ona sama na homosexualitě neviděla nic špatného.

„Věřila jsem tomu, protože mě přesvědčovali, že tomu musím věřit.“

Když se však v prosinci 1997 znovu provdala, cítila se povinna vrátit se do církve, aby vytvořila správný americký rodinný model. „Vzala jsem svého manžela na horskou dráhu,“ říká se smíchem a dodává, že se mu ulevilo, když z ní nakonec vystoupili.

Rozhodnutí znovu vstoupit do církve bylo bez jakéhokoliv vnějšího nátlaku, ale podle slov Rachel na něj nebyla dostatečně připravená. Jeden z gay páru, který pomáhal s výchovou Courtney, se jí jednou na rovinu zeptal, zda si myslí, že jeho homosexuální manželství je špatné. Podívala se na něj a řekla: „Je to hřích, ale já tě stále miluji.“ „Je to hřích,“ odpověděl, načež ji prý vyškrtl ze svého života.

„Nedivím se mu,“ komentuje to jednoduše Rachel.

Od té doby ale prý výrazně osobnostně vyrostla a nyní komunikuje s queer komunitou způsobem, o kterém si nikdy nemyslela, že je možný. Pomohl jí v tom zejména jeden člověk, Love Bailey.

Love je trans žena, která vlastní ranč Savage v Temecule. „Je to úžasné místo. Je to místo, kde mohou být lidé svobodní,“ říká Dennis. „Love plně přijala mě i mou minulost a já jsem jí za to velmi vděčná.“

A pro doplnění, pokud byste nevěděli, co je ranč Savage, jejich web říká:

„Ranč Savage existuje kvůli kreativitě. Jsme domovem živé komunity umělců, místem pro focení a natáčení videí, útočištěm pro znevýhodněné LGBTQ+ a bezpečným prostorem pro setkání a hudební festivaly. Našich 60 akrů posvátné půdy poskytuje pobyt pro umělce a záchrannou stanici pro zvířata.“

Rachel se s Love velmi úzce spřátelila, což nakonec vedlo k tomu, aby ještě více zintenzivnila svůj aktivismus. Začala přednášet na různých školách, kam LGBTQ+ studentům přinášela slova podpory a rozdávala informace o projektu Trevor, jenž podporuje LGBTQ+ mládež procházející krizí duševního zdraví.

„Ježíš nás přeci vyzývá, abychom šli tam, kde lidé potřebují pomoc," říká. Dokonce navázala vztah s konzervativním členem městské rady v Temecule Brendenem Kalfusem, který je podle jejích slov velmi otevřený k vyslechnutí různých pohledů.

Zatímco ale Rachel dokázala měnit svůj náhled na svět, i pohledy cizích lidí, ve vlastní rodině se jí to úplně nepodařilo. „Ještě na smrtelné posteli se můj otec bál, že přijde do pekla. Byl to dobrý člověk a představa, že věřil, že jeho přijetí do nebe má nějaké podmínky, mě bolela.“

Tato zkušenost Rachel motivovala k tomu, aby se vědomě snažil překonat generační trauma, což se projevilo v její lásce k Aubree a dalším dětem. Přiznala, že jí strach bránil v tom, aby naplno využila svůj potenciál přijmout LGBTQ+ lidi. Dnes však ona i její rodina strach společně překonali. Zdůraznila, že boj s ním je jedinou cestou, jak žít plnohodnotný život.