„Doufám, že jednou naše školství dojde do bodu, kdy učitelé budou umět pracovat s dětmi, jako jsem byl já. Mám trauma,“ říká mladík
Rozhovor
Zdroj: Adobe Stock
<Path>

„Doufám, že jednou naše školství dojde do bodu, kdy učitelé budou umět pracovat s dětmi, jako jsem byl já. Mám trauma,“ říká mladík

Lidé nezřídka říkají, že by se rádi vrátili do dětství. Mají pocit, že tehdy neměli tolik starostí a život byl krásnější. Ne všichni ale tento pocit sdílejí. Můj dnešní respondent na základní školu vzpomíná jen v tom nejhorším. Nejen, že by se tam nechtěl vrátit, byly i doby, kdy se tam vrátit odmítal a musel přejít jinam. Co se tehdy deváťákovi stalo?
Irena Piloušková Irena Piloušková Autor
22. 4. 2024

Příběh tvého coming outu se začal odehrávat tak nějak sám. Nebylo to plně o tvém rozhodnutí. Prostě ses dostal do situace, která tě v podstatě donutila mluvit o věcech, o kterých jsi nebyl připraven hovořit. Je to tak? Co se tehdy stalo?

Já jsem svůj coming out prožil díky (nebo spíš kvůli) škole. Bylo to v deváté třídě. I když už je mi šestadvacet, pořád na to myslím jako na nejvíc traumatizující zážitek v životě. Reálně mám trauma. Upřímně si myslím, že tady selhalo všechno. A já jenom doufám, že jednou naše školství dojde do bodu, kdy učitelé budou umět pracovat s dětmi, jako jsem byl já. Protože mě tehdy úplně zničilo, co učitelka udělala.

Pojďme postupně. Říkáš, že to bylo v deváté třídě. Jak dlouho jsi tou dobou věděl, že jsi gay?

Já jsem s tím bojoval vždycky. Ono už v době, kdy jsi fakt dítě – třeba třetí až pátá třída –, jsem viděl, že nefunguju jako všichni kluci od nás ze třídy, kroužků nebo za barákem. Buď holky naháněli, nebo je úplně vyřazovali z kolektivu jako jistou formu odporu vůči faktu, že každému se v té době už nějaká ta Anička líbila, ale nechtěli si to přiznat. Mně se nelíbila žádná Anička. Já jsem chtěl trávit čas v klučičí společnosti, ale ideálně jen ve dvou a silně jsem se navazoval na kamarády. Do té míry, že jsem pak i opravdu hodně žárlil, což ode mě kamarády odhánělo. Jak jsem byl starší a starší, představoval jsem si různé věci a vždycky v tom byl kluk, ne holka.

Myslíš nějaké erotické fantazie?

Ano. Já si myslím, že je běžné nějakou zvědavost doplněnou fantazií prožívat, když jdeš do určitého věku. Takže když mi bylo třeba třináct nebo čtrnáct, už jsem v tom jel ve velkém. Přiznám se, že jsem i sledoval porno na tátově počítači v pracovně, když jsem tvrdil, že tam hraju hry. Samozřejmě jsem i hrál, miloval jsem The Sims a hraju simíky dodnes. Ale strávil jsem tam i dost času právě touhle dospělou zábavou. A už tehdy jsem koukal výhradně na chlapy. Zkoušel jsem koukat na holky, protože mi přišlo, že bych měl, ale vůbec mě to nebralo. Když už jsem koukal na nějaké hetero video, vždycky jsem se snažil přeskakovat části zaměřené na holky. A to, když si srovnáte, uvědomíte si, že tady není moc o čem. Byl jsem na kluky.

<Path> Ber, nebo nech bejt. Snaha o předělávání partnera je cestou do peklaZdroj: Vlasta.cz, iDnes.cz, Very Well Mind

Takhle jasně jsi to viděl už tehdy? Byl jsi takhle uvědomělý? Nebo to spíš tvořilo v tvé hlavě zmatek?

Uvnitř jsem cítil, že vím. Ale věř mi, že když jsi v tomhle věku, nechceš znát pravdu. Chceš být jako všichni ostatní a zapadnout. Minimálně za mé doby to tak bylo.

Teď se dostáváme k té deváté třídě. Co se tehdy stalo?

Já jsem vždycky byl hodně umělecká duše. Takže jsem samozřejmě asi tisíckrát začal i s psaním deníku nebo povídek. Nikdy jsem nic pořádně nedokončil, ale začal jsem mnohokrát. Tehdy jsem si psal opravdu hodně – byly to takové cáry myšlenek, které jsem měl za ucelené, a říkal jsem si, že jsem geniální a jednou s tím určitě prorazím jako tajný anonymní autor. Můj sen byl, že to jednou někdo někde objeví a vydá to. A nikdy se nebude vědět, kdo to napsal, a bude to největší tajemství všech dob. Když jsi dítě, věříš různým blbostem. (smích)

Tehdy jsem napsal jednu povídku. Byla to taková kratší slohovka. Tehdy mi ale přišlo, že jsem napsal prakticky knihu. (smích) Nechal jsem ji tehdy válet u šaten a říkal jsem si, že ji někdo objeví. Vlastně jsem možná já chtěl být objeven. Ale nějakou citlivou duší. Nevím ani, co jsem si myslel. Každopádně jsem si nemyslel, že z toho bude takové haló.

Tipy redakce

Kdo tu povídku našel?
Nevím přesně. Byl to někdo od nás ze třídy, protože najednou to řešili všichni a všichni se smáli. A odevzdali to učitelce. Netrvalo dlouho a pozvala si mě do kabinetu. Tvrdil jsem, že jsem to já nepsal, ale ona věděla, že ano. Netuším jak, ale věděla. Asi jsem se svým psaním nebyl tak tajný, jak jsem si myslel. Možná mě někdo viděl. A možná jsem se prozradil typem papíru, který jsem vytrhnul ze sešitu. Těžko říct. Možná jsem byl prostě jen moc průhlednej, protože jsem byl jedinej, kdo to neřešil a bylo to na mně vidět.

Zůstal jsi opařený?

Přesně, nedokázal jsem se začlenit do davu.

Co ti učitelka řekla?

Byl z toho hrozný poprask. Volalo se i rodičům. Ta povídka, jak asi tušíš, byla erotického charakteru. Mně tehdy bylo necelých patnáct. Takže se rozjelo jednání s rodiči a ředitelem… Bylo to hrozný!

Chceš mi říct, že si s tebou učitelka nezkoušela promluvit v klidu? Neodkázala tě například na školního psychologa, nepomohla ti situaci nějak zvládnout? Nezkoušela pracovat s kolektivem, který tě zjevně za tu povídku začal šikanovat?

Byla to paní p*ča. Upřímně, takové učitelky by za mě učit neměly. Už v době, kdy jsem do té školy chodil já, byla stará a zlá. A představ si, ona tam pořád je! A snad mě i přežije!

Nepomohla mi vůbec nijak. Jenom mi vynadala, že píšu nevhodné věci a co to se mnou je. Rodičům řekla, že jsem pro kolektiv nebezpečný, protože přemýšlím zvráceně.

Co bylo obsahem té povídky?

Sexuální prožitek dvou spolužáků. Vymyslel jsem si dvojici stejně starých kluků jako jsem já a za jednoho z nich jsem vlastně popsal jejich sex. Samozřejmě dneska vidím, jak je to absurdní. Ale já nevěděl, jak lépe si se svými představami poradit. Vím, že to bylo explicitní a do školy to nepatří. Nicméně jsem byl dítě. Potřeboval jsem podporu, ne lekci. Úplně mě to zničilo. Do té školy jsem už odmítl jít. Takže jsem poslední pololetí základní školy strávil na nové základce, kam jsem přešel. Díky bohu, že mi rodiče dovolili jít jinam, protože já jsem doslova byl ochoten radši umřít než jít zpátky tam, kde se mi všichni smáli a kde ani učitelka nebyla oporou.

Jakou reakci na situaci měli kdysi rodiče mého respondenta? Jak jeho coming out pokračoval? A jak žije dnes? Pokračování rozhovoru si můžete na LUI přečíst v pátek.

Zdroj: Anonymní respondent, redakce

Populární
články

E-Shop