„Partner se děsí intimity, za dva roky jsme spolu spali jen jednou,“ popisuje Martin. Díky tomu poznal, že na sexu vztahy nestojí
Martine, s partnerem jste druhý rok, váš společný život ale není – jak jste mi naznačil – úplně standardní. Můžete to více upřesnit?
Když jsem potkal mého partnera, měl jsem pocit, že jsem opravdu našel toho pravého. Byl sympatický, milý, vtipný. Navíc – na rozdíl od mých předcházejících partnerů – nepotřeboval zaopatřit. (smích) Všechno se zdálo být od počátku úplně dokonalé. Až do chvíle, než došlo na sex. Když jsme spolu měli spát poprvé, přikládal jsem to nervozitě, tomu, že se přítel bojí, že ho – jeho tělo, ale třeba i výkon – budu hodnotit. Byl opravdu supernervózní a bylo jasné, že to vlastně vůbec dělat nechce. Celé to bylo hodně rozpačité… ale doufal jsem, že se to zlepší.
A zlepšilo se to?
Bohužel ne. Po tom prvním zážitku jsem čekal, že si o tom třeba promluvíme, ale partner to úplně přešel. Nemůžu říct, že by se choval nějak odtažitě nebo se mi vyhýbal. Na ulici mě klidně vzal za ruku, dal mi pusu. Ale jakmile jsem doma chtěl iniciovat nějaký bližší kontakt, bylo na něm okamžitě patrné, že mu to vůbec není příjemné.
Jak jste se rozhodl k situaci postavit?
Byli jsme spolu v té době krátce, měl jsem docela obavy to téma nějak otevřít. Vlastně jsem se bál, jací kostlivci by na mě mohli vypadnout – ono se totiž říká, že takhle se chovají často lidé, kteří byli v dětství zneužívaní. Nechtěl jsem se proto pouštět moc na tenký led. Ale protože jsem tomu vztahu od počátku hodně věřil, rozhodl jsem se, že to pro jednou zkusím jinak. Po dvou měsících, co jsme byli spolu, jsem partnerovi nabídl, aby se ke mně nastěhoval. Musím říct, že mě překvapilo – a taky potěšilo – že s tím souhlasil.
Pomohlo vám společné soužití ve zlepšení intimního vztahu?
Vkládal jsem do toho celkem velké naděje. (smích) Teda, já jsem na partnera nijak nenaléhal, nechával jsem věcem volný průběh a doufal, že se k tomu tématu nějak postupně propracujeme. Po určitém čase jsem tak začal oťukávat terén, abych zjistil, na čem jsem. Přiznávám, že jsem taky hodně googloval, o co by mohlo jít. Nakonec jsem jednou večer sebral odvahu a zeptal se přítele, jestli ho nevzrušuju a jestli třeba není asexuál… jo, Google má totiž diagnózu pro každého. Bude to znít hloupě, ale to prolomilo ledy. Ne přímo ve smyslu, že bychom se na sebe okamžitě vrhli, ale partner se rozpovídal o svých pocitech a o tom, že ho prostě intimita děsí. To vyděsilo mě (smích), ale nakonec jsme se shodli, že bude dobré vyhledat odbornou pomoc.
Kdo poskytuje pomoc lidem se strachem z intimity? Terapeut? Sexuolog?
Já ani nevím, my jsme šli do partnerské poradny, která je gay friendly. (smích)
A na co jste v poradně přišli?
Byl to samozřejmě delší proces, ale postupně se začalo odkrývat, že má partner problémy s důvěrou, myslím s důvěrou v blízké, a strach z opuštění. Prý to plyne všechno z jeho dětství a z doby, kdy se mu rozvedli rodiče a on tak v podstatě přišel o otce. Jeho máma si navíc po čase našla někoho nového, takže jakoby přišel i o ni – soustředila se totiž spíše než na něj jako na dítě na ten nový vztah. Já těmhle psycho věcem moc nerozumím, ale nakonec to docela dává smysl. I když spolu bydlíme, prý se bojí toho intimního kontaktu proto, že má strach, že ho pak taky opustím.
Zlepšil se nějak váš sexuální život od doby, co jste začali do poradny chodit?
Zatím moc ne, pokud se teda nepočítá, že spolu o tom už dokážeme mluvit.
Vy jste tedy na sex taky rezignoval?
Jak se to vezme. Já jsem aktuálně nadřadil vztah tomu sexu. Jinak je totiž partner opravdu skvělý, rozumím si s ním jako ještě s nikým, můžu se na něj ve všem spolehnout. Zároveň vím, že on si velmi cení toho, že jsem ten vztah hned nevzdal. A malými krůčky se posunujeme kupředu. Partner tak – teď už sám – chodí k terapeutovi a oba se učíme, jak si k sobě najít cestu tak, aby nám to vyhovovalo oběma.
Takže je tu nějaká vyhlídka na „zlepšení“? Nebo si dokážete představit, že nakonec s partnerem prostě sex mít nebudete?
Bude to asi práce na delší dobu, ale myslím, že to spolu překonáme. Nějaké drobné náznaky už tu jsou. (smích) A jestli bych dokázal žít úplně bez sexu? To se obávám, že ne. Partner už mi přímo i řekl, že pokud jde jen o tu fyzickou stránku, mám si někoho najít. Ale to bych mu neudělal. Pokud máme budovat nějakou vzájemnou důvěru – a už na ní postupně pracujeme – tak tím bych všechno to úsilí úplně zničil. Nakonec je to docela zajímavá lekce i pro mě – zjišťuju, že sex opravdu není to, na čem vztah stojí nebo musí stát.