„Nouzový“ fond i závět: 5 základních pravidel pro třicátníky, jak se chovat finančně zodpovědně a neocitnout se s penězi „na suchu“
Věk a peníze
S přibývajícím věkem člověk dospívá, stává se moudřejším (tedy, ideálně by to tak mělo být) a učí se také hospodařit s penězi. Dvacátníci tak mají jednoduše úplně jiné priority než třicátníci (a ti zase uvažují odlišně ve srovnání s těmi, kdo jsou o dekádu starší). Po překročení prahu třicítky ale každý nutně musí překonat období bezstarostnosti, začlenit se do pracovního procesu a myslet na mnoho věcí, které se dříve zdály na míle vzdálené. Hypotéky, spoření, investice… Právě toto období by pak bylo možné označit v podstatě za nejnáročnější – protože lidé se osamostatňují, zakládají rodiny a musí se vypořádat s novými typy výdajů. Od všech těchto skutečností se pak odvíjí i zcela nové cíle v oblasti osobních financí.
1. Spořte do „nouzového fondu“
Jistě jste již slyšeli o tom, že byste si měli odkládat určitou část finančních prostředků stranou, např. pro případ delší pracovní neschopnosti, ztráty práce či pro situace, kdy vás potkají nečekané výdaje. Přesně na tyto účely je určen „nouzový fond“ (což samozřejmě může být spořicí účet apod.), který byste po dosažení třicátých narozenin měli být schopni plnit tak, že obsáhne finanční prostředky minimálně ve výši vašeho šestiměsíčního platu. Proč zrovna šestiměsíčního? Podle výzkumů prý těm, kdo přijdou o práci, trvá právě cca půl roku, než najdou novou. Díky „nouzovému fondu“ tak nehrozí, že se v tomto období ocitnete bez prostředků.
2. Zvyšte spoření na důchod
Důchody, to je téma, které v poslední době skutečně hýbe Českem. Jedno je ale jasné: dnešní třicátníci rozhodně nemohou počítat s tím, že jim bude vyplácena penze v takové výši jako dnešním seniorům. Proto je třeba myslet na vlastní zabezpečení. Každý třicátník by tedy měl mít již zřízené své důchodové spoření a pravidelně do něj posílat peníze. Kolik? Odborníci doporučují spořit alespoň okolo 15 % příjmu. V českém prostředí se pak v poslední době dostává stále větší pozornosti také dlouhodobým investicím, které vkládané prostředky mohou zhodnotit mnohem efektivněji. I proto je namístě začít se informovat a zvolit vhodný investiční produkt.
Zdroj: Giphy
3. Najděte si finančního poradce
Nejen v investicích se hned tak každý úplně neorientuje. Po dosažení třiceti let již vaše finanční situace není jen o tom, co jste vydělali a utratili. Např. splácíte byt/dům či auto, řešíte zabezpečení na důchod, ale třeba i spoření pro potomky (či jiné blízké). Zorientovat se v této finanční džungli tak může být docela komplikované. A přidají-li se do toho např. ještě další půjčky či jiné finanční závazky, džungle se může proměnit v ryzí divočinu. Finanční poradci jsou ale v dané oblasti kovaní a obvykle umí efektivně poradit, jak s penězi nakládat.
4. Uvažujte o životním pojištění
I když zrovna nad tímto finančním produktem někteří pozdvihají nedůvěřivě obočí, pravdou je, že může být opravdu užitečný. A to především tehdy, pokud je na vás závislý někdo blízký (partner/ka, děti). Co kdybyste totiž nečekaně přišli o život? Životní pojištění (ideálně to termínované) je tak určitou „brzdou“, která může tlumit tvrdý náraz a zajistí, že blízcí nebudou muset v těžkých chvílích řešit ještě finanční tíseň.
5. Sepište závěť
Poslední vůle sice nezní přímo jako „finanční plán“, ale faktem je, že život není nekonečný (byť ve třiceti si to ještě ne každý plně připouští). Každopádně právě v období po třicátých narozeninách již lidé obvykle nějakým majetkem disponují, a tak je rozhodně namístě postarat se formálně o to, jak by s ním mělo být v případě úmrtí naloženo (a to zejména pokud má člověk závazky – partnera/ku, děti apod.). A mimochodem, ideálně byste také měli určit, kdo bude rozhodovat o vaší zdravotní péči, pokud byste se (nedejbože) ocitli např. v kómatu.
Samozřejmě, že výše zmíněná doporučení nelze považovat za zcela univerzální a platná pro každého. Život každého z nás je jiný, máme odlišné priority a liší se i naše životní cesty. To, k čemu jeden dospěje již ve třiceti, trkne jiného třeba před padesátkou. Přesto lze tyto cíle (či návrhy) považovat za poměrně užitečné ukazatele, kam směřovat (byť klidně svým vlastním způsobem). Protože – jak se říká – kdo je připraven, není překvapen…
