Očima heteráka: A co děti, mají se kde ptát? Téma LGBT+ jednoznačně patří do běžné školní výuky
Komentář
Zdroj: Adobe Stock
<Path>

Očima heteráka: A co děti, mají se kde ptát? Téma LGBT+ jednoznačně patří do běžné školní výuky

Už slyším, jak se po přečtení titulku někteří rodiče a konzervativně smýšlející lidé děsí toho, že bych snad chtěl „prznit a indoktrinovat“ malé nevinné děti a cpát jim do hlavy, že „150 pohlaví“ je v pořádku. Jenže já nic z toho určitě nechci. Po čem volám je obyčejná diskuze a seznámení mládeže se skutečnými argumenty a fakty. Zároveň se ptám, v čem je tohle téma jiné například od výuky o finanční gramotnosti? A odpovídám si, že v ničem. Jedno i druhé, a spousta dalších věcí, které se na školách (ne)učí, jsou dnes již běžnou a potřebnou součástí běžného života.
Michal Černý Autor
28. 3. 2024

Na začátku chci poprosit všechny, kteří s tímto nesouhlasí, podívejte se na to, jaký je současný stav. Už děti v první třídě mají u sebe většinou telefon a to, že tam mají rodičovský zámek, vůbec nic neznamená. Tedy, skoro nic. Jsou totiž děti, které ho nemají a právě ty poskytují pro všechny své spolužáky zdroj jakýchkoliv informací.

Jasně, 6-8leté dítě asi těžko bude samovolně vyhledávat tabulky s přehledem o tom, kolik genderových identit existuje a která celebrita oznámila, že je kupř. homosexuál, nicméně je tu nenulová šance, že na to třeba na TikToku narazí. Anebo na jakýchkoliv jiných sítích, které jsou sice přístupné od určitého věku, ale moc dobře všichni víme, jak taková ochrana funguje. Například Youtube je plný takových dětí.

Nemusí to ale být jen o mobilu. Děti chodí na kroužky, s kamarády ven, a když to řeknu úplně jednoduše – i děti a mládež existují a fungují ve stejném světě, jako všichni ostatní. Když to vyženu do extrému, mohl bych odmítání LGBT tématiky ve školních vzdělávacích programech označit za jistou formu „cenzury života“.

Co tímhle úvodem chci říct je to, že nemá vůbec žádný smysl jakkoliv oddalovat tohle téma na dobu, kdy se lidé stanou plnoletými, protože i přes absenci ve výuce už dávno mají velmi dobrý přehled, jak to celé funguje. Ovšem pozor, přehled neznamená, že v tom mají jasno. Anebo snad dokonce, že mají ty správné a nezavádějící informace.

Nyní bychom se mohli sáhodlouze pobavit o systému školní výuky jako takové, ale to je na trochu jiné téma a strávit bychom s ním mohli nespočet hodin, na což tady není úplně prostor. Určitě se ale shodneme na tom, že zejména na státních školách je potřeba výuku zmodernizovat a upravit tak, aby odpovídala životu v 21. století. Což se rozhodně ne všude děje. Mnohde není reflektován technologický vývoj (doteď třeba nechápu, proč si musí studenti kupovat kalkulačku, když ji mají právě v mobilu), ale ani ten sociální.

Když si tedy shrneme předchozí pasáž, máme před sebou generaci, která vyrostla ve světě, kde jsou informace dostupné okamžitě na dosah ruky. Tato generace se setkává s rozmanitostí ve větší míře než kdy předtím, a to nejen online, ale i v reálném životě. Ignorování těchto témat ve výuce může vést k vytváření zjednodušených nebo zkreslených představ o rozmanitosti, které mohou posilovat stereotypy a předsudky.

Otevřená a informovaná diskuse ve školách může poskytnout studentům nástroje, jak pochopit rozmanitost ve světě kolem sebe, učit se respektu a empatii vůči lidem, kteří se od nich mohou zdánlivě lišit. Výuka o LGBT+ nejde o indoktrinaci nebo o to, cpát do hlav dětí určité ideologie. Jde spíše o poskytnutí objektivních informací, otevření prostoru pro diskusi a učení se kritickému myšlení.

<Path> Reportáž z Prague Pride 2020Zdroj: Jakub Starý

Můžete mi namítnout, a zcela správně, že už teď existuje spoustu možností, jak přijít k takovým informacím, často přímo od těch, kterých se to týká. Jsou to různé festivaly, přednášky a workshopy, a to nejen mimo budovu školy, ale i v ní. Ano, v podstatě je dnes na každé škole a vyučujícím zvlášť, jak k tématu přistoupit a co všechno žákům předat. Systém totiž v tomhle není jednotný a nijak zásadně neříká, co dělat. Opět můžete namítnou, že to je přece zcela v pořádku, každý by měl přeci mít právo se rozhodnout, jak a zda vůbec bude podobné věci mládeži předávat. Jenže z mého pohledu to přináší i jedno velké úskalí.

Tipy redakce

Stav, ve kterém se žáci dostávají zcela náhodně a nesystemaicky k podobným tématům, je dle mého v lecčems kontraproduktivní. Takový postup totiž jasně naznačuje, že téma LGBT+ komunity je ještě pořád něco „na okraji“ zájmu, že je to něco extra ve vztahu k běžnému životu, že jde o jakousi zvláštnost, o které se můžete dozvědět, co chcete, ale jen ne ve třídě a od svého učitele.

Je tak sice moc fajn, že existují školy, kde s tímto není problém, na druhé straně jsou ale i ty, které se tím pádem o to vůbec nemusí zajímat. Argument proti je tu v tom, že pokud se rodičům nelíbí, co škola dělá, může dítě vzít a přihlásit jinam, případně se pustit do domácího vzdělávání, jenže to opět může přinést více škody než užitku. Ano, pomoct to může ve chvíli, kdy je student vzhledem ke své orientaci či přesvědčení šikanován, ale mnohdy třeba takový postup není z mnoha důvodu možný. A z mého pohledu je to jen jakýsi útěk od reality.

Co takhle namísto řešení vzniklých problémů udělat to, že bychom řešili příčiny?

Vzdělávání, které zahrnuje tématika rozmanitosti, včetně sexuální orientace a genderové identity, může výrazně přispět právě k prevenci šikany ve školách. Mnohé studie ukazují, že studenti, kteří patří do LGBT+ komunity, jsou často terčem šikany a diskriminace, což má negativní dopad na jejich psychické zdraví, akademický výkon a celkovou životní pohodu.

Zahrnutím těchto témat do výuky se může školní prostředí stát bezpečnějším pro všechny studenty. Když se děti a mládež učí o rozmanitosti a naučí se respektovat a oceňovat rozdíly mezi lidmi, snižuje se pravděpodobnost vzniku šikany a diskriminačního chování. Tento přístup nejen chrání studenty před negativními zkušenostmi, ale také podporuje rozvoj empatie a sociálních dovedností. Dalším důležitým aspektem je posílení psychického zdraví a sebevědomí. Což, jak určitě uznáte, je dnes také velmi potřeba.

Na konec se ještě vrátím k věku, protože to možná vypadá, že jakmile děti nastoupí do první třídy, chtěl bych po nich, aby se učily o genderové identitě. Tak to určitě není.

Ano, existuje mnoho workshopů, seminářů a přednášek na téma LGBT+, ale je to dostačující?
Foto: Adobe Stock

Jak jsem řekl, už v takovém věku mají děti přístup k mnohým věcem, které ještě nedokáží úplně pochopit, byť i to se zlepšuje, a to zejména díky otevřené mysli rodičů, kteří svým potomkům rádi vždy aspoň v základu vysvětlí, jak to na světě funguje. Nicméně z vlastního pozorování si myslím, že děti mají v tomhle věku úplně jiné problémy. Aspoň většinově. Vždy samozřejmě záleží na rodinném zázemí a vlastně i třídním kolektivu.

Jako ideální postup si myslím, že by mohlo fungovat začlenění do běžné výuky na druhém stupni, což je dnes, pokud se nemýlím, už 4. třída, někde je to až třídá 5. Ale spíše tu jde o věk.

Mládež ve věku okolo deseti let už reálně přemýšlí intenzivně o životě okolo sebe, uvědomuje si často některé důsledky svého chování a začíná mít spoustu „nebezpečných“ otázek. A to je přesně ten moment, kdy má nastoupit vzdělávací instituce a začít studentům předávat relevantní informace. Integrace těchto témat do vzdělávacího programu by určitě měla být provedena citlivě a přiměřeně, se záměrem vzdělávat, a nikoli šokovat nebo přetěžovat studenty informacemi, které nejsou schopni zpracovat vzhledem k jejich věku a psychologickému vývoji.

<Path> Jsou všichni gayové promiskuitní? Realita je mnohem složitějšíZdroj: Zdeněk Sloboda, Petr Weiss, Ivo Procházka

Pro mladší děti by mohlo být vhodné zahrnout základní koncepty týkající se rozmanitosti a inkluzivity, přátelství a respektu k rozdílům mezi lidmi. S jejich dospíváním může být vhodné představit složitější témata, včetně genderové identity a sexuální orientace, v kontextu širšího vzdělávání o lidských právech, sociální spravedlnosti a duševním zdraví. Ano, v pubertálním věku už mají určitě dostatek vjemů z internetu a běžných diskuzí s kamarády, ale jak už bylo řečeno, často jsou velmi rozporuplné a debata se tak točí spíše na emocích .

Nicméně, tohle všechno se týká i učitelů a samotných rodičů a klidně jsem pro, aby se takových hodin mohli rodiče klidně účastnit, mají-li prostor a čas. Získají tím důvěru a třeba i jistotu, že nejde o žádnou propagandu. Navíc, učitelé i rodiče potřebují mít dostatek znalostí, aby mohli o tématu hovořit otevřeně a objektivně.

Snad jsem dostatečně osvětlil svůj postoj k tématu a pevně věřím, že pokud jste byli doteď tvrdými odpůrci začlenění, tak se nad tím aspoň na chvilku znovu zamyslíte. Z mého pohledu, jak zkoumám různé návrhy a řešení, nejde o nic víc, než dětem ukázat realitu, svět, ve kterém skutečně žijeme, a dělat, že jsou věci jinak, nemá vůbec žádný smysl. Co se nedozví ve škole, dozví se sice jinde, ale v bůhvíjaké formě. Takhle aspoň bude vše pod kontrolou a rozhodně bych se nebál toho, že tím dětem jakkoliv zkazíme život. A navíc, tohle jsou rozhodnutí, která můžeme kdykoliv vzít zpět, tak proč to aspoň nezkusit?

 

Zdroj: Autor

Populární
články

Součástí vzrušení může být i dominantní postavení muže, kderý kompliment „uděluje“
HOT!

„Miliony žen“ mají v posteli úchylku, o které většina mužů ani netuší. Provazy ani důtky k tomu přitom nejsou potřeba

Autor: Martin Lyko
Semeno sice jako mlíčko trochu vypadá, konzumace mléka se na jeho chuti ovšem podepisuje negativně
HOT!

Slané, hořké, nasládlé: Na chuť semene má vliv strava, ale taky nemoci. Experimenty zkušených dokazují, co se na šmaku podepisuje nejvíc

Autor: Martin Lyko
Elektro-sex? Co dříve patřilo drsnějším povahám, je dnes už rozšířenou praktikou, která navzdory mýtům může být i velmi romantická
HOT!

Elektrosex? Co dříve patřilo drsnějším povahám, je dnes už rozšířenou praktikou, která navzdory mýtům může být i velmi romantická

Autor: Irena Piloušková
Věk by neměl být člověku překážkou vůbec v ničem
CESTOVÁNÍ

Na cestování není nikdy pozdě. 94letá seniorka boří svými dobrodružstvími z cest Instagram a zvládá to, o čem my ostatní jen sníme

Autor: Mirka Dobešová
Dlouhodobý pocit osamělosti se řadí ke stejným nebezpečím jako je kouření. Přesto je ještě velmi málo prozkoumaným jevem
TĚLO & MYSL

Cítíte osamělost? Nepropadejte depresi a raději začněte lovit bobříky, nebo se zavřete do tmy

Autor: Michal Černý
Eutanázie – měl by mít člověk absolutní právo ukončit svůj život s asistencí lékařů? Otázka, kterou budeme řešit ještě hodně dlouho
LIDÉ

Je dobrovolná eutanázie řešením problémů, anebo neexistuje hranice, kdy by se měl člověk vzdát?

Autor: Michal Černý
Jak dlouho by měl trvat sex?
HOT!

„A není to málo?“ Víme, jak dlouho by měl trvat „průměrný sex“ a kolikrát jej „průměrně“ mít

Autor: Mirka Dobešová
Misionářská poloha není jen pro heteráky
HOT!

Jak mají gayové sex? Povědomí, které mají heteráci, je přinejlepším zkreslené. Kdo si dovádění mezi muži vyzkoušel, zná rozdíl

Autor: Martin Lyko
Anální sex je často obávanou praktikou, ale při správném přístupu je to příjemné zpestření života
LIDÉ

Bojíte se análního sexu, anebo ho chcete naopak ozvláštnit? Přinášíme pár tipů pro bezpečný a příjemný zážitek

Autor: Michal Černý
Bojují vaše děti se sebevědomím? Trápí se vaši blízcí ideálem krásy? Světová hvězda Pink vzkázala své dceři, že krása má mnoho podob
TĚLO & MYSL

Bojují vaše děti se sebevědomím? Trápí se vaši blízcí ideálem krásy? Světová hvězda Pink vzkázala své dceři, že krása má mnoho podob

Autor: Irena Piloušková

E-Shop