„Kvůli bílým flekům na kůži jsem zažil peklo, život bez make-upu si stále nedokážu představit,“ popisuje Erik, který trpí vitiligem
Rozhovor
Zdroj: AdobeStock
<Path>

„Kvůli bílým flekům na kůži jsem zažil peklo, život bez make-upu si stále nedokážu představit,“ popisuje Erik, který trpí vitiligem

Různých onemocnění existuje celá řada. Některá jsou závažná, ale léčitelná, jiná nemají fatální dopad na organismus jako takový, ale nelze se jich zbavit. Přesně to je i případ vitiliga, onemocnění, v jehož důsledku z kůže mizí pigment, a ti, kdo jím trpí, tak mají na pokožce nepřehlédnutelné „bílé mapy“. I když dnešní svět se snaží být inkluzivní, přece jen zcela viditelné odlišnosti mohou být stále problematické. Vlastní zkušenost s tím má i Erik, kterého právě kvůli vitiligu v dětství šikanovali. Nezbytnou součástí života se pro něj postupem času stal speciální make-up, kterým se zejména bílá místa ve tváři snaží kompletně maskovat…
Mirka Dobešová Mirka Dobešová Autor
28. 3. 2024

Eriku, make-up je i v dnešní moderní společnosti stále považován za doménu žen. Pro vás je ale nedílnou součástí života již od dětství. Můžete přiblížit, co je důvodem?

Rozhodně ne marnivost. (smích) Bylo mi čerstvě osm let, když se mi na tváři objevila malá bílá skvrnka. Jako dítě jsem to neřešil a ani moji rodiče tomu nepřikládali nijak velkou váhu. Jenže bílých skvrn začalo postupně přibývat, takže o dva roky později jsem měl ruce i nohy bílými fleky doslova poseté. Samozřejmě, že v té době už moji rodiče situaci začali řešit – a já taky. Děti jsou nemilosrdné, takže spolužáci mi dali jasně najevo, že se mnou nechtějí nic mít. Vysloužil jsem si i řadu nepěkných přezdívek. Diagnóza přitom byla v podstatě jasná.

Co vám tedy lékař řekl a jak jste si dané informace jako dítě přebral?

Jasným verdiktem bylo vitiligo. Jedná se autoimunitní onemocnění, k němuž dochází v momentě, kdy tělo samo napadá buňky tvoříci melanin, tedy pigment, a ničí ho. Výsledkem je, že kůže ztratí svou přirozenou barvu. V době diagnózy jsem to samozřejmě nechápal a doufal, že si vezmu nějaký lék – třeba jako na chřipku – a všechno bude zase jako dřív. Jenže nebylo. Bohužel jen u okolo 15 % lidí, u kterých se vitiligo vyskytne, časem projevy nemoci kompletně vymizí.

Tipy redakce

Jaká je vůbec příčina vitiliga?

To samozřejmě byla první věc, na kterou se moji rodiče ptali. Prý snad k tomu existujte nějaká genetická predispozice. Já jsem sám v dospívání taky pátral, ale nic moc jsem nezjistil. Přesto můžu říct, že kůže jako by reagovala na jistý emoční stres. K rozvoji onemocnění u mě došlo necelý rok po rozvodu rodičů. Pak bylo období, kdy jsem měl většinu kůže skutečně bílou. To se časem ale zlepšilo a dnes – i když vitiligo nikdy od prvního výskytu kompletně nezmizelo – mě nejvíce trápí bílé skvrny v obličeji.

Takže léčba neexistuje?

Různé léčebné postupy jsou, cílem je obnovení pigmentu. K tomu jsou různé léky a nebo i fyzikální terapie pomocí světla, někteří lékaři doporučují i kortikosteroidy. Jenže to jsme už v rovině hormonů, které pro tělo taky nejsou zrovna hitparáda. Navíc se nedá říct, že by se vitiligo tímto způsobem dalo se zaručeným úspěchem vyléčit. Něco jsem zkusil jako dítě, něco následně v dospělosti, ale bílé fleky mám stále a už nechci dávat tělu víc zabrat.

Jak jste sám naznačil, v dětství – a jistě i v dospívání – může být vitiligo příčinou mnoha trápení. Jak se vám dařilo se situací vypořádat?

Bylo to opravdu těžké, dokonce jsem musel změnit školu, rodiče mě přehlásili na soukromou. Tam se to trošku zlepšilo, přece jen nás tam bylo míň a přístup vyučujících byl skvělý. Předtím bylo dokonce i období, kdy jsem musel chodit k terapeutovi, protože na mě dolehla šikana okolí. Je to už více jak dvacet let, takže možnosti korekce vitiliga tehdy nebyly zrovna ideální. A je fakt, že následně, když jsem chodil na střední, mi speciální přípravky na vitiligo vozila příbuzná ze zahraničí. Dnes už je možné i ty skutečně kvalitní sehnat i u nás, případně není problém si je objednat přes internet.

<Path> Vytříbený pánský styl: Pro skvělý vzhled není třeba „skvělé“ tělo, zlatá kreditka a ani přehled o trendech. Jak tedy na věc?Zdroj: businessinsider.com, washingtonpost.com, shisabrand.com, generationiron.com, effortlessgent.com, staiy.com, ethanmen.com, primermagazine.com

Co si mám vlastně představit pod „přípravkem na vitiligo“?

No, je to vlastně ten make-up. (smích) Když jsem byl malý, alespoň fleky ve tváři se mi máma snažila různě zamazávat kosmetikou, kterou používala ona. Jenže běžný make-up pro ženy samozřejmě není určen k překrytí tak výrazných barevných rozdílů. Dokonce jsme jednu dobu zkoušeli i make-up, který používala maminčina známá, co dělala u filmu. Ten byl o něco lepší, ale přesto nebyl ten efekt ideální. Aktuálně mám těch přípravků doma řadu, různé barvy od různých značek, obvykle si pak vybírám dle potřeby – podle toho, jaké je roční období, jakou barvu má zrovna v danou chvíli moje pokožka...

Dalo by se tak říct, že jste se s vitiligem naučil žít?

Do jisté míry. Jedna věc je mít make-up v kanceláři, kde pracuju, úplně jiná třeba při tréninku ve fitku. I když ten nános vydrží, protože je voděodolný, zrovna komfortní to není. Je ale pravda, že dnes je ta nabídka na trhu skutečně široká a třeba speciální fixa, která je určena k překrytí drobných nedokonalostí během dne, je skvělý pomocník. Když člověk přijme věci, jak jsou, tak má docela široké možnosti, jak s vitiligem pracovat. Já jsem si časem našel oblíbené značky produktů, které používám, a docela dobře se mi vše daří maskovat.

Dnes je docela velkým trendem „přijetí svého těla“. Neuvažoval jste o tom, že byste make-up odložil?

O tom přemýšlím neustále. Pracuju ale na úřadě ve velkém městě a pořád si neumím představit, jak by na mě lidé reagovali. V tom jsem stále nesvůj. Ale třeba na dovolené se snažím věci nijak neřešit. Přece jen před plaváním v moři se určitě nechcete celá potřít barvou. (smích) Navíc musím dodat, že v zahraničí jsem se naštěstí nikdy s negativními reakcemi na mou flekatou kůži nesetkal. Třeba nakonec dojdu skutečně k tomu, že všechny ty make-upy časem odložím i doma. Zatím se na to ale stále necítím.  

Zdroj: Redakce/Respondent

Populární
články

E-Shop