„Nevěděl jsem, jak rodičům říkat věci. Styděl jsem se a bylo mi líto, že je trápím,“ svěřil se mladík, který málem ukončil svůj život
Rozhovor
Zdroj: Adobe Stock
<Path>

„Nevěděl jsem, jak rodičům říkat věci. Styděl jsem se a bylo mi líto, že je trápím,“ svěřil se mladík, který málem ukončil svůj život

„Tím, že jsme spolu mluvili, uvědomil jsem si, že chci, aby aspoň táta o všem věděl. Že se doma nechci schovávat. Bylo to ve mně tak nahromaděné, že jsem v podstatě vydržel jen dva dny a muselo to ven,“ říká student posledního ročníku střední školy, se kterým jsme si už jednou povídali o komunikaci a lásce.
Irena Piloušková Irena Piloušková Autor
15. 3. 2024

Mluvíš v souvislosti s coming outem o tátovi, ale o mamince ne. Ta nic neví?

Na to potřebuju víc času. Mamka je nemocná, má svých starostí dost. Má autoimunitní nemoc a ve stresu je to horší. Nechci jí nějak ublížit.

Myslíš si, že by jí pravda o synovi ublížila? Nic špatného jsi neprovedl…

Myslím to tak, že nechci, aby se teď musela vyrovnávat s nějakou velkou informací. Pokaždé, když se u nás doma něco dělo, mamka to pak odstonala. Bere hodně léků, ale stejně ji bolí klouby, bývá jí špatně. Říkal jsem si, že bude nejlepší jí všechno říct, až když já sám budu se vším srovnaný.

Když jsme u té maminky, nemůžu se nezeptat na kontext tvé šikany v dětství, o které jsme mluvili i v minulém rozhovoru. Jak toto maminka zvládala? Muselo to pro ni být velmi těžké, pokud stres spouští její fyzické potíže.

To taky byl jeden z důvodů, proč jsem tak rád za terapii. Že jsme to neřešili jenom doma a fakt se s tím něco efektivně dělalo. Mamka na tom tehdy nebyla dobře, ale chtěla pomoct hlavně mně. Dodnes je mi to líto, čím si musela kvůli mně projít.

Jsem si jistá, že takto to nevnímala. Za šikanu ty přeci nemůžeš.

Já vím, ale kdyby mě neměla, nemusela by se tím stresovat. Ono je hloupý o tom takhle mluvit, já vím, jak to myslíš. Ale vždycky mě prostě štvalo, že kolem mě pořád něco je. Šikana, ty úzkosti, co vlastně řeším pořád. Ty moje deprese… Možná si naši říkají, že je to se mnou jedno velké kolečko problémů. Já vím, že to tak nemyslí a nikdy mi nic takového neřekli, ale stejně mě to mrzí.

Z toho, cos mi o rodičích řekl, mám dojem, že máte krásné vztahy. Složitým situacím se člověk prostě někdy nevyhne. Když se vrátím k tvému coming outu, myslíš, že maminka by nepřijala tuto informaci v klidu?

Asi přijala, ale ona si vždycky všechno odžívá uvnitř. To mám po ní. A tím, že má tu nemoc, je to ale fakt blbý. Určitě by mě nepřestala mít ráda. Já jen nechci, aby se bála, jak teď můj život bude vypadat nebo jestli zase nespadnu do nějaké hodně velké deprese. Chci, aby, až se to dozví, viděla, že jsem vyrovnaný a šťastný. To myslím, že jí pomůže to zvládnout.

<Path> Život bez coming outu: hlídání soukromí, nevnucování sexuality, nebo život ve lži?Zdroj: Martin Lyko – autorský článek

Tátovi jsi tedy ale vše řekl. Jak reagoval?

Řekl mi, že to nečekal a zeptal se mě, jestli jsem si jistý. (smích) On táta samozřejmě zná i mou bývalou přítelkyni. Chodili jsme spolu dlouho. Takže chápu, že to vyznívá divně, když jsem ještě nedávno všude chodil s holkou. (smích)

Nevěřil tomu. Řekl mi, že respektuje, ať to mám jakkoli, ale ať si dám čas a proberu to na terapii, než se do něčeho pustím a budu to mít za ultimátní pravdu. To asi dává smysl, protože já jsem vždycky byl hodně nerozhodný. A to nemyslím tak, že si nejsem jistý, jestli jsem gay. Spíš dává smysl, že táta takhle reagoval. Protože je zvyklý, že jsem vždycky věci hodně overthinkoval (příliš nad nimi přemýšlel – pozn. red.) a pak jsem se do toho zamotal a byl jsem nešťastný. Takže chápu, co tím myslel.

A mluvíš o tom na terapii?

Ano, ale ne v kontextu toho, jestli jsem si jistý. Spíš jak to zpracovat, sdělovat, jak si zařídit život, aniž bych se pořád někoho bál. Po té šikaně ve škole mám totiž dlouhodobě pocit, že na mě pořád někdo zírá, že něco dělám špatně, že se mi budou smát… Hodně to formuje moje chování a rozhodnutí, a ne vždycky v můj prospěch. Hodně přemýšlím nad tím, co by řekli ostatní, co si budou myslet, a to není dobře. Ale zatím se mi nedaří to odfiltrovat.

Tipy redakce

S tátou navázala ještě nějaká debata? Nebo u této situace vaše komunikace na toto téma ustala?

Ptal se mě po první terapii od doby, co jsem mu to řekl, jak to šlo. Myslím, že neví, jak se mnou o tomhle mluvit, že je mu trochu trapně. Snaží se, to se mu musí nechat, ale zatím asi neví, jak být přirozený. Je vidět, že hodně volí slova a přemýšlí.

Ve smyslu, že je mu to nepříjemné, nebo že se snaží tě pochopit a zatím neví, jak si v tématu, které, předpokládám, nikdy nerozebíral, poradit?

Řekl bych, že obojí. Můj táta dělá kolaudace. Pracuje s chlapama. Jediná ženská, kterou vídá v práci, je jeho asistentka, které je dvaašedesát. On není úplně zvyklý na emocionální debaty. Pro něj je emocionální debatou, když někde vidí prasklinu ve zdi a musí lidem říct, že to mají udělané blbě. (smích) Je to dobrý táta, fakt ho mám moc rád. Jen není na velké řeči.

Myslíš, že terapie, kterou ti jako puberťákovi domluvili, byla jeho cesta, jak ti pomoci – i právě proto, že to sám neuměl? Nevěděl, jak s tebou mluvit?

Určitě. My s tátou spolu rádi trávíme čas, ale neumíme mluvit o úplně všem. Táta neví jak a já nevím, jak mám začít. Vlastně o sobě víme asi všechno, ale ne proto, že bychom o tom nějak intenzivně mluvili. On prostě jenom není ten typ.

Teď se ale zjevně snaží tu emoční debatu obsáhnout. Minimálně to chápu z toho, co mi říkáš…

Snaží. On se snažil vždycky, ale je to prostě divný. Nechtěl jsem mu ani říkat, jak se cítím, když jsem se chtěl kdysi zabít. Já vím, že to takhle zní jako jednoduchá věta, když už to mám uzavřené, ale tehdy mi bylo fakt špatně a nevěděl jsem, jak rodičům říkat věci, které jsem říkal na terapii. Terapeutka ví, jak s vámi mluvit, jak to otevřít, jak se v tom pohrabat, aniž by vás úplně dodělala. U rodičů má člověk pocit, že se stydí – minimálně já to tak měl. Styděl jsem se a bylo mi líto, že je trápím. Není to úplně jednoduché.

Dá se ale říci, že tvůj coming out jednomu z rodičů dopadl dobře?

Rozhodně. Je to trochu divný, ale ne natolik, abych řekl, že je mi doma nějak nepříjemně. Je mi hrozně líto každého, kdo to doma nemá takové. Kdo to doma říct prostě nemůže nebo zůstal kvůli coming outu sám. To si neumím představit a chci vzkázat, že na vás všechny myslím!

Zdroj: Anonymní respondent, LUI.cz, redakce

Populární
články

Dlouholetý poslanec ODS Marek Benda tvrdí, že manželství pro všechny Česku neprospěje. Většina jeho voličů si ale myslí opak.
AKTUALITY

Marek Benda a iluze svobody: Když politik odmítá práva jiných, protože „mu to nesedí“

Autor: Šimon Hauser
Místo skutečné blízkosti vám někdo jen drobí drobky pozornosti. Lajk tu, zpráva tam – stačí na to, abyste zůstali v očekávání, ale nikdy se necítili opravdu chtění.
TĚLO & MYSL

Flirtuje, píše si s vámi, ale na schůzku nikdy nepřijde? Vítejte v éře „breadcrumbingu“

Autor: Šimon Hauser
Camping la Playa Ibiza
LUI IBIZA

4 syrové postřehy sólo cestovatele aneb Jak si užít Ibizu na vlastní pěst, i když všechno nejde podle plánu?

Autor: Jakub Starý
LUI IBIZA

„Abys našel sám sebe, musíš se nejdřív ztratit. A nekoukat na ostatní!“ Náhodné setkání s Tonym, buddhistou a milovníkem Ibizy, bylo jako setkání s bohem...

Autor: Jakub Starý
Zdánlivě dokonalý začátek vztahu může skrývat varovné signály, které je snadné přehlédnout.
TĚLO & MYSL

Láska na první pohled, trauma na druhý. Víte, co je to „love bombing“?

Autor: Šimon Hauser
Klára i Barbora apelují na voliče, aby svůj hlas využili k ochraně svobod, rovnosti a duševního zdraví.
LIDÉ

„To, že se politici rozhodnou útočit zrovna na LGBT+ komunitu, je extrémně nefér. Usilujeme o změnu,“ říkají Pirátky Klára Kocmanová a Barbora Pipášová

Autor: Šimon Hauser
LUI IBIZA

Po stopách skutečných hippies. Kam se vydat a čeho si všímat, když vás zajímá autentická „flower power“, která Ibizu proslavila celosvětově a dodnes láká miliony duší?

Autor: Jakub Starý
Pomeranče ze stromů v parcích se nejedí!
CESTOVÁNÍ

Valencie: Město tradic, Svatého grálu, michelinských hvězd a zrádného nápoje

Autor: Ondřej Josef Kubáček
Nové album, které zachycuje proces přijetí sebe sama, vychází 1.8.
LUI IBIZA

O mužích, kteří nepláčou a o těch, kteří chtějí prolomit klec toxické maskulinity. O odvaze být jemný, kterou si mylně vykládáme jako slabost

Autor: Jakub Starý
V sobotu projde Ostravou sedmý pochod hrdosti. Organizátoři chystají průvod, proslovy i komunitní program v parku.
AKTUALITY

„Osvobození queer lidí není možné bez kritiky kapitalismu,“ říkají organizátoři Ostravského Prajdu

Autor: Šimon Hauser

E-Shop